Jaká velká bude krize? Jak dlouho bude trvat? Jaké budou následky? Na tyto otázky nemá odpověď nikdo na světě. Nikdo si netroufá odhadnout co celosvětová krize bude znamenat pro hospodářství jednotlivých států.

Nejinak je tomu i u nás. Před půl rokem vypadalo vše úplně jinak než dnes a dnes nikdo neví, jak to bude vypadat za týden. Ministr financí Kalousek sám říká, že ekonomika prochází takovými turbulencemi, že je nemožné cokoli odhadnout. Na začátku roku korigoval ministr Kalousek rozpočet na letošní rok po té, co se zpřesnila čísla postupující krize.

Když oznamoval, že schodek bude pravděpodobně dvojnásobný, ale nedá se dopředu určit jestli se na této cifře schodek zastaví, říkal, že optimisticky doufá v kladnou nulu. Měsíc pryč a ukazuje se, že krize bude ještě hlubší.

V tomto okamžiku nastupuje pán z Hybernské a dává vládě ultimatum do 18.2.2009. Prý má do té doby vláda předložit opatření ke zmírnění krize. Jenže vláda kroky ke zmírnění dopadů už dělá. Ministr Kalousek v tv debatě jasně řekl, že pokud by on, potažmo vláda nedělali nic, pak by schodek nebyl odhadovaných cca 80 miliard, ale 120.

Socialisté svůj plán boje proti krizi představili. Realizace takového plánu je nerealistická, znamenala by odhadem trojnásobek největšího socialistického schodku a masivní rozhazování pár stokorun na všechny strany za cenu ještě masivnějšího zadlužení a prožrání budoucnosti.

Jiří Paroubek se nechal slyšet, že pokud vláda do 18.2. nepředloží svá opatření, pak začne ČSSD jednat sama. Krásná silná a populistická slova, jen jaksi pan poslanec neřekl, co s tím může ČSSD vůbec udělat.

Může se pokusit sesadit vládu jako už tolikrát předtím. Opět by to byl neúspěšný pokus, protože si zhruba rok před řádnými volbami kapři všech stran rybník nevypustí. Jinou demokratickou cestu socialisté nemají. Chystají snad okopírovat rok 1948, vyzbrojit Lidové milice a udělat násilný převrat?

Pokud by se socialisté dostali k moci, stejně by nemohli s krizí takřka nic udělat. Jejich opatření spíše ještě krizi prohloubí. Jejich požadavek, aby ministr Kalousek podal demisi, protože před půl rokem dělal rozpočet s výhledem více než čtyř procentního růstu, je expresívně řečeno zhovadilost. V tom případě by museli všichni socialističtí ministři na stejném postu podat demisi. každému z nich se podařilo sestavit schodkový rozpočet tak, že schodek byl ještě vyšší.

Vláda schválila návrh změny volebního zákona, který přisoudí vítězi voleb bonus v podobě až deseti křesel. Toto opatření má za cíl zamezit volebním patům, které v naší zemi panují od roku 1996. Všechny dosavadní vlády v tomto období se pohybovaly v rozmezí 99-102 poslaneckých hlasů.

To je podle mého názoru správný krok. Deset křesel není žádnou tragedií a ani není cestou k absolutní moci, jak se domnívá můj bloggerský kolega Aleš Kadeřábek ve svém článku. tento systém umožní vítězi voleb, aby mohl uskutečňovat svůj program, s kterým do voleb šel.

Zelení změnu vítají, počet křesl by odpovídal jejich volebnímu zisku. Proti jsou komunisté (tam se to dalo čekat, protože malé strany by se jim přiblížily) a zásadně proti socialisté. Svým způsobem je to nepochopitelné. Vždyť kdyby ČSSD vyhrála volby (proboha!), tak by mohla (nedejbože) začít uskutečňovat svůj program (pokud by jaký měla). Proč jim tedy tak vadí bonus pro vítěze?

Proto, že s tím přišla současná vláda? Obviňování z touhy po zmanipulování voleb se přece Jiří Paroubek & his Melody boys nemusí obávat. Přeci mají dlouhodobě nejlepší preference, lidé jasně dali najevo v krajských volbách, že nechtějí celostátního Topolánka, ale chtějí nazpět svých třicet korun na půlku krabičky cigaret.

Ono je to trochu jinak. Současný systém, kdy ani jedna strana nemá příliš navrch nad stranou druhou Paroubkovi vyhovuje ze všeho nejvíc. Je-li u vlády, tak za neúspěchy mohou koaliční partneři a to, že nemá tak velkou sílu (i když si zase bude vše prohlasovávat s komunisty) něco prosadit.

Je-li v opozici, pak za všechno může vládnoucí strana. Zkrátka alibismus. Lidový dům se bojí okamžiku, kdy by měl převzít plnou odpovědnost za své kroky, což by právě při bonusu pro vítěze nastalo. Pak by nebylo možno se tak vymlouvat a svalovat své chyby na někoho jiného.

Paroubkovi prostě současný nepřehledný stav vyhovuje, bojí se zodpovědnosti a proto se raději zásadně staví proti plánu na odblokování možnosti realizace programů vítězů voleb.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz