Jiří Paroubek bez svého deníčku (viz foto) neudělá ani krok a opatruje ho jako oko v hlavě. Již delší dobu se investigativní novináři snažili odhalit, jaká tajemství jeho deníček skrývá, ale nikdy se jim to nepodařilo. Přesto jejich snaha nakonec přinesla ovoce.

Při dalším zoufalém pokusu se nejmenovanému novináři B. Ulvárovi podařilo proklouznout do jednacího sálu a nenápadně se vtěsnat do poslanecké lavice Jiřího Paroubka. Sám B. Ulvár o tom velice nerad mluví, protože musel kvůli svému počinu absolvovat intenzivní kurz na hadího muže.

Šťastná náhoda tomu přála, že jindy pozorný Jiří Paroubek, byl zaskočen tím, že na něj řada u řečnického pultíku došla rychleji než očekával. Zbrkle vyrazil z lavice a svůj deníček nechal na ní ležet. Taková šance se neopakuje dvakrát. Investigativní novinář použil "Saxanin trik" a deníček z lavice uzmul.

Během krátkého, asi dvacetiminutového vystoupení poslance Paroubka před sněmovnou pak měl novinář dost času ofotit obsah deníčku a nenápadně jej, po dokreslení směšných obrázků, vrátit. Pak využiv chvíle, kdy znudění poslanci opouštěli jednací sál, zamíchal se mezi ně a spěchal do redakce s vítězným úsměvem na tváři.

Tam užaslí novináři pročítali obsah deníčku a postupně bledli, rudli a zelenali. Dlouho váhali, zda vůbec mají obsah zveřejnit. Nakonec učinili závažnému rozhodování přítrž. Nezveřejní. Pokud by obsah zveřejnili, znamenalo by to Paroubkův politický konec a oni by přišli o jeden z objektů zájmu.

Jiří Paroubek se po skončení svého vystoupení vrátil do lavice a s hrůzou zjistil, že na ní nechal svůj deníček a ještě ke všemu otevřený. Navíc mu do něj kdosi domaloval žertovné obrázky i s vysvětlivkami. V ten okamžik vyhlásil předsedající přestávku. Jiří Paroubek nechávajíce zlostí unášet svůj majestát přistoupil k odcházejícímu premiérovi a zařval na něj: "To si ještě vypiješ! Ani kreslit neumíš, bídáku," a zanechal zmateného Topolánka jeho překvapení.

Jeden z novinářů, S. Lizkej, který měl šanci nahlédnout do ofoceného Paroubkova deníčku si řekl, že prodejem konkurenční firmě získá nemalý finanční obnos. A tak konkurenční plátek v žoldu ODS, který neměl takové skrupule, bez váhání deníček přetiskl. Zde jsou některé zaznamenané věty, které odhalují pravou tvář Jiřího Paroubka:

"Můj milý deníčku,
už nevím, co mám dělat. Lidi slyšeli na 30 korun, ale na premiérské křeslo je to málo. Vím, že jim můžu slíbit cokoli, stejně to nesplním, ale nemůžu přeci donekonečna takhle lhát, jenže Petra chce čím dál víc peněz a já už nevím kde je vzít. Nechci být jako Standa.

Tak rád bych hospodařil rozumně jako Mirek, jenže aby mě lidi volili musím utrácet na dluh. Co mě to jenom stojí přemáhání, chrlit ze sebe ty žvásty a přitom rozhazovat peníze, které nemáme. Nejradši bych to vzdal jako Miloš. Jenže to by mě doma čekaly důtky a možná bych musel jít spát i bez večeře.

Já toho Mirka žeru. Kdybych tak dokázal být jako on. Kdybych tak mohl nahlas říct, jak mě štve spolupracovat s komunisty. Vždyť i ten článek před třiceti lety jsem musel napsat jen proto, aby mě v práci povýšili...

Miluju Ameriku. Ty jejich vojenské uniformy! Paráda! Už aby tady byli i s radarem, třeba to ekonomicky pomůže regionu. Jenže ti pitomí voliči chtějí něco jiného. Už to nevydržím, pořád se takhle přetvařovat."

Jiří Paroubek po zveřejnění svolal pravidelnou mimořádnou tiskovku a popřel, že by šlo o jeho deníček. Prý někdo podstrčil novinářům účelově vytrhaná slova napsaná jeho rukopisem, když právě prováděl historický exkurz, jak řešili ekonomickou krizi Ptolemaios, císař Nero a Čingischán. Za vše může ODS, která se celou ČSSD a osobu jejího předsedy snaží očernit před volbami v roce 2009, 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014. Novináři ale vědí své.