Přiznejme si, že za „totáče" mnozí z nás snášeli oběti nepravým bohům. A rovněž mně napadá biblický citát: „Kdo sám si bez hříchu, první hoď kamenem." Jenomže někteří horlivci to se svoji servilností přeháněli. Chválit netvora v době perestrojky, kdy i v tehdejším socialistickém československém tisku byla zveřejněna Gorbačovova slova, že „Stalinovy zločiny jsou neomluvitelné," bylo silné kafe.

Údajný Stalinův ekonomický zázrak patří k největším mýtům lidstva. Za éry jedné z nejkrvavějších bestií lidských dějin umřely v Sovětském svazu miliony lidí hladem, další desítky milionů trpěly podvýživou a žily v zemljankách bez elektřiny, vody a dalších vymožeností, které byly v oné zahnívající krizí se zmítající kapitalistické Evropě běžné.

Představte si, že bych si postavil rodinný dům z kradeného materiálu a za pomoci otroků, kterým bych nic neplatil. Pak bych se všude chlubil, jaká jsem to ekonomická hvězda, protože nikdo jiný by si tak levně bydlení nepořídil.

A přesně tak si vedl Stalin. Na nejdůležitějších sovětských stavbách, jako byly Bělomořský kanál či průplav Volha-Don, pracovaly statisíce bezprávných otroků - vězňů gulagů. Ti moc nestáli, jejich denní dávka potravin činila podle publikace Historie gulagu od Olega Chlevňuka dvacet dekagramů chleba, kilogram krup a voda.

Na závěr bych se ještě vypořádal s námitkami jistého diskutujícího, že v gulazích bylo za Stalinovy éry vězněno milion lidí, což je prý stejný počet jako v současných USA. Jenomže Oleg Chlevňuk uvádí, že  počet sovětských vězňů v druhé polovině třicátých let činil zhruba 1,7 milionů. Navíc Sovětský svaz měl tehdy necelých dvě stě milionů obyvatel, kdežto nynější Spojené státy americké jich mají více než tři sta milionů.

Každopádně velebení Stalina těsně před pádem komunistického režimu vykazuje velkou dávku podlézavosti. 

Napsal Jan Ziegler pro http://www.blog.idnes.cz