Jakkoli se mi produkce pana Kocába nelíbí, přesto si ho vážím za to, že ve svém oboru něco dokázal. Z jeho (Pražského výběru) výtvorů se mi líbily snad jen dvě písničky. Přesto se musím podivit nad faktem, že člověk, který prakticky v politice nepůsobil, kromě krátké epizody v porevolučním parlamentu, má jít dělat ministra.

Kocábova předchůdkyně Džamila Stehlíková proslula nesmyslnými nápady, například visačkami pro těhotné, aby je lidé pouštěli v tramvaji sednout. Každý její nový nápad znamenal jen zvýšené kroucení hlavou a smích. Společně s Danou Kuchtovou a Jiřím Čunkem patřila k tomu nejslabšímu, co vláda občanům nabídla.

Michael Kocáb se začal vracet na výsluní před zhruba dvěma lety, kdy byl jedním z porotců v soutěžní zábavné taneční show StarDance. Michael Kocáb tam prokázal svou hlubokou neznalost tance, kdy prakticky vše opisoval od své kolegyně v porotě. Právem byl veřejností kritizován, že rozhoduje o něčem, čemu absolutně nerozumí. Jeho účinkování vzbudilo toliko rozpaky nad jeho soudností.

K velkému návratu došlo v minulém roce, kdy kandidoval za stranu Zelených do Senátu. V těchto volbách neuspěl, ale Zelení si na něj vzpomněli při rekonstrukci vlády. A tak se dnes Michael Kocáb stane ministrem vlády.

Nevím, zda sázka Zelených na známé osobnosti je tím pravým ořechovým, zda nakonec nejde jen o zastření faktu, že Zelení nemají žádné osobnosti a pokud ano, tak jsou tyto osoby natolik radikální a mimózní, že jejich instalace do vlády by byla pro stranu ještě škodlivější a destruktivnější než angažování nestraníka.

Jak psáno výše, Michael Kocáb působil krátce v politice v porevolučním parlamentu, kdy si jako cíl vytkl odchod sovětských vojsk z našeho území. Budiž mu ke cti, že dodržel slovo a po odchodu posledního vojáka odešel i on z parlamentu.

Otázka je, nakolik byl odchod sovětských vojsk zásluhou Michaela Kocába. Sověti tehdy zjistili, že se jim impérium hroutí pod rukama a že jejich další setrvání v satelitech, které nově nabyly svobodu, je neúnosné. Faktem je, že Michael Kocáb hodně tlačil na ruské generálstvo k urychlenému odsunu, ale k tomu by došlo i bez něj a možná by odsun byl i lépe zorganizován.

Sovětská vojska totiž odešla z našeho území dřív, než se stačila stáhnout z bývalé NDR, takže to znamenalo pro tehdejší sovětské generály komplikace. Nicméně nemá smysl se zabývat téměř dvacet let starým odsunem statisícového vojska, které bylo u nás "dočasně" na návštěvě. Buďme rádi, že k tomu došlo i za přispění Michaela Kocába.

Od té doby se Michael Kocáb politice nevěnoval. Přeci jenom je to muzikant a každý by měl dělat to, v čem nejvíc vyniká. Zdá se, že začínáme být zemí netušených možností, když i "prostý muzikant" může být povolán do ministerského křesla.

"Během deseti dnů jsem se ale v agendě zorientoval a pochopil jsem, že je to nejlepší ministerstvo pro mě," říká Michael Kocáb. Sebevědomí mu rozhodně nechybí. Člověk, který se politicky neangažuje, může těžko za deset dnů zvládnout ministerskou agendu a práci, takže se děsím nejhoršího. Michael Kocáb bude jako Brouk Sáček, který také všemu rozuměl a všude byl.

Obávám se, že Kocábův politický analfabetismus povede k neméně směšným krokům jaké předváděla Džamila Stehlíková. Ale zase na druhou stranu, do řádných voleb zbývá o něco málo více než rok a ten uteče jako voda. Ministerstvo poběží dál setrvačností a místo Kocába jej budou řídit náměstci a úředníci. Jen doufejme, že Michael Kocáb nebude veřejně ve své funkci prokazovat tolik zasvěcené erudice jako ve zmíněné taneční soutěži.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz