Ač si předseda ODS sypal popel na hlavu nevypadá to, že by došlo k nějaké radikální změně. Největší pozornost tak vzbudilo vystoupení prezidenta Klause, který ODS definitivně opustil.

Pro mě jako pravicově smýšlejícího člověka není až tak směrodatná osoba předsedy politické strany, ale především myšlenky, které tato strana razí. Čím víc se nosná idea strany blíží mým představám, tím je pro mne volitelnější. Je smutné, že i přesto, co ODS činí, je to stále jediná volitelná strana. Pokud by přišla strana jiná, třeba nově chystaná a vyhovovala mým představám více, určitě bude mít můj hlas.

Souboj o předsednické křeslo mezi Topolánkem a Bémem odhalil, že Topolánek ztrácí ve své straně svou neotřesitelnou pozici. Bémova porážka, jeho následné odstranění z vrcholných funkcí a prosazení neznámého politika na místopředsednické místo ale znamená, že v některých aspektech si může Topolánek dělat co se mu zlíbí.

Když v roce 2006 přišla ODS se svým programem, bylo mi jasné, že se v případě volebního vítězství nepodaří prosadit vše a že bude muset dojít ke kompromisům. Bohužel, ODS, potažmo Topolánek, vyhandlovala vládu za rezignaci na svůj program. Reforma financí a daní byla zcela obětována a nahrazena Kalouskovou představou, která je na hony vzdálená původnímu záměru.

ODS si nedokázala prosadit takřka nic a jen svým koaličním partnerům ustupovala. Volič to právem může vnímat jako odklon od toho, co ODS hlásala před volbami a díky čemuž zvítězila. Topolánek se pustil po dráze se všemožnými zatáčkami končících slepou uličkou. Prozatím úspěšně míjí všechny výhybky, které ještě mohou tento směr zvrátit.

Jasná vize se proměnila na politické handlování a kšefty. Změna postoje vůči Lisabonské smlouvě, dokumentu, který udělá z většiny členských států EU toliko vazalské kolonie, a tvrzením, že jde o nutné zlo, si Topolánek rovněž sympatie nezíská. Nutným zlem není udělat ze státu nesvéprávné území o jehož osudu se rozhoduje jinde.

To společně s agresivní socialistickou kampaní a ochotě voličů skočit na třicetikorunový špek zákonitě vedlo k porážce v krajských a senátních volbách. Tento kongres byl jednou z posledních výhybek, kde se ještě dalo odklonit od nadcházející katastrofy.

Mirek Topolánek je hulvátský a občas zbytečně agresivní. Neumí vystupovat diplomaticky, ale jedná přímo. On jako předseda nese hlavní vinu za prohrané volby a ač až doposud vyhrával jako na běžícím pásu, měla tato porážka znamenat minimálně sebereflexi v návratu k myšlenkám ODS, které jsou pro voliče přitažlivé.

Pavel Bém na mne nepůsobí dobrým dojmem, ale očekával jsem, že pokud chce ODS dát voličům alespoň naději na změnu, pak zvolí Béma předsedou. Je věčná škoda, že se do boje nepřihlásil nikdo další, důvěryhodnější.

ODS se tedy dál řítí ke konci slepé koleje, která končí rozestavěným mostem nad hlubokou roklí. Příležitostí k odbočení již nebude mnoho. Pokud chce ODS katastrofu odvrátit, musí minimálně přijít a říct voličům jasně a srozumitelně: "Chceme udělat toto a budeme se za to v koalici bít. Možná se to nepovede úplně, ale svou myšlenku neopouštíme a budeme se o to snažit dál."

Stav, kdy ODS mlčí, je ten nejhorší. Navíc pokud nakonec dělá kroky, které jsou v rozporu s jejím předchozím směřováním. ODS by měla být víc čitelná a transparentní. Měla by předstoupit před své voliče a zdůvodnit proč její program není naplňován. Volič ODS je rámcově z chytřejší části obyvatelstva a nemá rád, pokud s ním někdo jedná jako s hlupákem.

Chce-li si ODS zachránit kůži a zvrátit nepříznivý vývoj, kdy reálně za dva roky hrozí návrat k předlistopadové vládě, má nejvyšší čas na změnu postoje vůči svým voličům. Už dnes se hraje o to, kdo bude za dva roky sedět ve vládě. ODS musí udělat vše proto, aby si získala zpět důvěru voličů. Bez ní jen bude následovat do zapomnění "umrlou stranu".

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz

Nadpis redakčně upraven