Prý je nutné, aby byla Lisabonská smlouva přijata ještě před naším předsednictvím. Myslí si to menší koaliční strany a našli spojence v ČSSD, která by byla nejraději, pokud by byla Lisabonská smlouva schválena hned na místě a v okamžik, kde a kdy tento dokument spatřil světlo světa.

Ústavní soud udělal velkou botu, když zcela opominul jasné a nezpochybnitelné argumenty prezidenta republiky a vydal rozhodnutí - nerozhodnutí. Každému soudnému člověku musí být nápadné, že rozhodnutí které vydal Ústavní soud nemohlo vzniknout přes noc, když bylo jednání odročeno o necelých 24 hodin. Bylo připraveno předem a jen argumentace prezidenta Klause opozdila výrok soudu o den.

Ústavní soud udělal politické rozhodnutí a vůbec nebral v potaz naší Ústavu, která zcela jednoznačně vymezuje naši samostatnost a svrchovanost. Navíc se Ústavní soud přiznal, že vlastně Lisabonskou smlouvu ani pořádně nečetl. Kdo viděl Lisabonskou smlouvu tak, jak byla přijata, zcela určitě potvrdí, že je to naprosto nesrozumitelný dokument, který nelze nazvat smlouvou, maximálně pozměňovacím textem.

Jak jinak chápat formulace Lisabonské smlouvy typu "v odstavci xx se text yyy doplňuje na všeobecně yyy"? Lisabonská smlouva je de facto jen soubor pozměňovacích usnesení, z nichž nelze nic vyčíst. Do smlouvy, natož mezinárodní, má tento text hodně daleko.

Nikdo mi nevymluví, že pokud je efektem Lisabonské smlouvy přebírání pravomocí a kompetencí členských států Evropskou unií bez toho, aniž by musely členské státy předem souhlasit, jde o ztrátu suverenity všech členských států. Pak se snadno může stát, že dění v celé Evropě budou určovat jen Německo s Francií, jedním dalším lidnatým státem, například Itálií a jakýmkoli dalším, byť nejmenším, státečkem, který může být snadno uplacen.

Opravdu stojíme o to, aby o výši našich daní rozhodovala Evropská unie? Navíc orgán, který je nevolený (Evropská komise)? Naše země bude mít zastoupení v Evropském parlamentu zcela marginální. Dvacet křesel z více než sedmi set znamená, že nebude v silách českých zástupců cokoli změnit.

Lisabonská smlouva musí být přijata všemi členskými státy, jinak nevstoupí v platnost. Lisabonská smlouva již byla odmítnuta Irskem, takže tento dokument je naprosto zbytečné schvalovat. V momentě, kdy ho odmítlo Irsko, tento dokument skonal naprosto stejně jako před ním Euroústava.

Teoreticky by se dalo také říct, že pokud je Lisabonská smlouva toliko souborem pozměňovacích údajů, tak jde o dokument nehlasovatelný už jen proto, že text, k němuž se Lisabonská smlouva váže, byl zamítnut Francií a Nizozemím a tudíž nikdy nemůže vstoupit v platnost.

Nechci, aby o našem státě, byť si o našich politicích můžeme myslet příšerné věci, rozhodovali politici nebo spíše úředníci, kteří o naší zemi nemají vůbec žádný ánung. Takový úředník naprosto neznalý situace, neznalý podmínek, neznalý specifik reogionů nemůže nikdy rozhodovat správně, pokud by se nejednalo o šťastnou náhodu. Také nebude rozhodovat v náš prospěch, ale v prospěch eurobyrokracie.

Na naši vládu se snesla kritika za kampaň "Evropě to osladíme". Přitom je to krásné vyjádření českého humoru, kdy se, jako snad v žádné jiné zemi, nevyskytuje tolik úžasných dvoj, troj, či vícesmyslů. Ano, můžeme to Evropě osladit nebo "osladit". Kampaň ale v sobě má, možná nechtěný, další skrytý smysl.

Byla to právě Evropská unie, která svými kvótami u nás prakticky zlikvidovala cukrovarnický průmysl, takže nyní dovážíme cukr z Polska. A to jsme byli cukrovarnická velmoc. EU je ve vleku zájmů Francie a Německa. Tyto dva státy nestojí o to, aby zájmy někoho jiného byly upřednostněny. Nádherná ukázka je ve dvojím přístupu k plnění dohod.

Když Francie a Německo překračovaly dohody ohledně státních schodků a rozpočtové disciplíny, nic se nedělo. Jakmile se to stalo někomu jinému, hned se hrozilo sankcemi a pokutami. Irsko je také trnem v oku, protože díky daňové politice začal v Irsku rapidně růst HDP. A opět to bylo Německo, které by rádo přikázalo, že Irsko nesmí mít tak nízké daně.

Pokud bude přijata Lisabonská smlouva, pak bude Německo a Francie prostřednictvím EU zasahovat do národních ekonomik, daňových otázek, rozpočtových otázek, sociální politiky a politiky legální migrace. Každý tento bod oslabuje suverenitu členských států, a to je něco, co je nepřijatelné.

Euronadšenci argumentují tím, že se prý posílí role národních parlamentů. Houby s octem. Čím míň bude mít členský stát pravomocí, tím menší bude role jeho parlamentu. Je nám nucen federální stát zvrchu a proti zájmu občanů členských států, kteří by v naprosté většině se vznikem EU jako státu nesouhlasili.

Prezident Václav Klaus se nechal slyšet, že podá Ústavnímu soudu další žádost o přezkum, zda Lisabonská smlouva neodporuje české Ústavě. Mimochodem žádná mezinárodní smlouva nemůže být nadřazena Ústavě. Sám Ústavní soud tuto možnost připustil a de facto tak vyzval k dalším podnětům. Uvidíme, jestli Václav Klaus šibeniční termín jednoho týdne stihne. Doufám že ano, protože Lisabonská smlouva by znamenala neštěstí nejen pro nás, ale pro všechny obyvatele členských států spolku Evropská unie.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz