Řeč je o Václavu Klausovi a české "Klaus-trofobii!, tedy panické hrůze z toho, co špatného na nich pan profesor uvidí, kterou zřejmě trpí téměř tři čtvrtiny Čechů, zastávající názor, že prezident Václav Klaus by neměl v zahraničí prezentovat své vlastní názory bez ohledu na postoj vlády.

Škodí tím prý obrazu České republiky. Není však na vině též česká vláda, že se nesnaží pochopit prezidentův postoj? Je správné od premiéra, že hraje vůči EU příliš submisivní, podbízivou roli, když přitaká na vše, co je po něm požadováno?

Když na sobě nechá "orat" a nedbá, že někdo je v evropské sedmadvacítce rovný, jiný rovnější? Že nechá, aby svět špinil dobré jméno českého prezidenta, když jeho názory na globální oteplování, za které podle něj nese lidstvo minimální odpovědnost, bere jako předpotopní?

Proč si málokdo (ne)chce uvědomit, že humbuk kolem oxidu uhličitého, jenž prý způsobuje největší skleníkový efekt, je nesmysl, vzhledem k jeho zanedbatelném obsahu 0,039 objemových procent v ovzduší.

Lidstvo může svou činností přibližně za deset procent oxidu uhličitého, zbylých devadesát procent tzv. skleníkových plynů je z přírodních zdrojů. 

Takže poměr mezi industriálním chováním lidstva a účinky přírody je asi padesátkrát vyšší na straně moří, oceánů i pralesů a rýžových polí, které všechny "vydechují" mimo jiné i vodní páry.

Problémů, na které prezident Klaus poukazuje, je ale mnohem víc. Jakto, že dění kolem lisabonské smlouvy nerozumí 59 procent lidí, třetině národa je uvedený dokument lhostejný a čtvrtina je proti němu.

Proti je i prezident Klaus, který se na státní návštěvě Irska kromě jiného soukromě sešel s lídrem irských odpůrců lisabonské smlouvy Declanem Ganleym.

"Václav Klaus je čím dál víc konfrontační. Čím dál víc jde proti zájmům státu, jde proti mínění ostatních, dokonce už v situaci, kdy to otevřeně poškozuje zájmy republiky," ozývají se hlasy "klaustrofobiků".

"Já myslím, že je úkolem člověka, když přijede do cizí země, není mluvit pouze se zvoleným člověkem," reaguje Klaus a dodává, že se považuje za disidenta EU.

Před dvaceti roky posnídal francouzský prezident Mitterrand během státní návštěvy v tehdejším komunistickém Československu s českými disidenty.

Média a vláda to označily za hrubé vměšování do našich vnitřních záležitostí. V západních zemích byl tento postup naopak oceněn jako odvážný a hodný následování.

Podobně se nedávno rozhodl i Václav Klaus při oficiální návštěvě Irské republiky povečeřet se symbolem odpůrců Lisabonské smlouvy Ganleyem, jehož organizace Libertas vedla úspěšnou kampaň proti jejímu přijetí.

Klaus se s Ganleym sešel po recepci za účasti irské prezidentky Mary McAleesové. S Ganleym před večeří uspořádal společnou tiskovou konferenci v dublinském hotelu Shelbourne, orámovanou logem podnikatelova hnutí Libertas.

"Irští politici respektují demokracii,“ řekl Klaus směrem k českým, ale i irským novinářům. "Byli jsme šťastni, když se za komunismu setkali politici ze Západu s disidenty,“ prohlásil. Klaus zopakoval, že by si přál úspěch Ganleyho hnutí Libertas.

Někteří novináři za to Klause označili za "zatvrzelého euroskeptika“ se "štiplavým jazykem“.  Je v tom pouze jejich závist a žálivost, že zrovna Česko má tak vzdělaného a hrdého prezidenta.

"Zapomeňte na cukr - vypadá to, že české předsednictví EU by mohlo být výbušné jako další slavný český vynález - semtex,“ napsal dokonce bulvárním stylem list Irish Examine, což už bylo poněkud "přes čáru".

Kdo by ještě neměl v paměti tragedii nad skotským Lockerbie, kdy nálož semtexu vyhodila do povětří civilní letadlo z několika stovkami pasažérů na palubě.

Je to jako když nějaký mírně dementní politik přirovnal okázalou megalomansky pojatou olympiádu v nacistickém Berlíně roku 1936 se stejnou akcí v čínském Pekingu v roce 2008.

Text, nazvaný "Václav Klaus, provokatér z Prahy", uveřejnil na své webové stránce britský list The Times. Konzervativní deník se vrací ke Klausovu střetu s irským ministrem zahraničí Michealem Martinem.

Český prezident ho obvinil z pokrytectví, když mu ministr do očí pochleboval a za jeho zády pak prohlásil, že se mu z něho "obrací" žaludek...

Neměli bychom být naopak hrdí, že máme nekonformního prezidenta, který brání zájmy svého národa, i když jde sám proti všem. Většinou hlavou proti zdi. Bohužel, dnes i proti vlastní vládě. Syndrom Tupolánka asi přetrvává...

Třeba všem vadí, že dokáže mít vlastní názor a uměl se zastat Ruska v konfliktu s Gruzií, neváhal být proti zbrklému uznání Kosova. Jak by řekl klasik: Pokud není nejlepší, rozhodně je jiný... 

Který prezident evropské sedmadvacítky má ve světě takové renomé odvážného, nesmlouvavého a vzdělaného státníka bez morální sterility, zato s charismatickou autoritou jako Václav Klaus? O které zemi se zásluhou prezidenta tolik ve světě mluví a píše? 

Upozorňovat na sebe tím, že si trvám na svém a prosazuji racionální principy, je přece věc jedinečná. Pokud to nedělají jiní, je to patrně problém jejich slabosti až servilnosti.

Nejsou nakonec právě oni těmi největšími euroskeptiky a ve své "Klaus-trofobii" jak zloděj, který křičí, chyťte zloděje...?

Asi netuší, že není těžké namalovat tygra, ale mnohem složitější je nakreslit jeho kosti...