V pěti krajích dokonce ani jiná varianta neexistuje. ČSSD se stala obětí Paroubkovy touhy zatáhnout zpět k moci nereformovatelné komunisty. Pán z Hybernské si sice myslel, že vše ukočíruje a komunisty utáhne na vařené nudli, ale ti mu svou sílu ukázali už při prezidentské volbě.

Tak dlouho Jiří Paroubek koketoval s myšlenkou, že hlasy komunistů patří automaticky jemu jako jedinému vůdci spojené levice, až ho sami komunisté vyvedli z omylu. Nasazení a stažení Jany Bobošíkové, stejně jako zdržení se hlasování bylo významným varováním pro Paroubka, že komunisté moc dobře vědí co chtějí a nechávají-li se chvilku vláčet za ČSSD, není to bezúčelné.

Po sobotním triumfu, kdy se Paroubek naparoval jako tetřev hlušec, dostal první sprchu hned včera. Komunisté mu předložili účet. Žádná tichá podpora, žádná tichá či skrytá koalice, hezky křesla a společné vládnutí.

ČSSD se nyní chytá stébla a snaží se přemluvit další subjekty, které se dostaly do krajských zastupitelstev. Zcela neoddiskutovatelné je, že ve všech třinácti krajích může pohodlnou většinou vládnout ČSSD s komunisty. Někde to je na hranici a bude záležet pouze na ochotě takových uskupení jako "Severočeši.cz", "Doktoři za uzdravení společnosti" nebo "Strana pro otevřenou společnost", zda na spolupráci s oranžovými hejtmany kývnou.

Spolupráce s ODS je předem zapovězená a troufám si odhadnout, že tam, kde by se k této "velké koalici" odhodlali, budou nemilosrdně svým centrem potrestáni. Tam kde mohou socialisté utvořit koalici s KDU-ČSL, to je ve třech krajích, není co řešit. Lidovci nikdy nepohrdnou vidinou vládnoucích postů a ochotně jdou do holportu s každým, kdo je zrovna u moci.

V pěti krajích je tedy spolupráce víceméně otevřená a nebude-li jiného zbytí, pak se ČSSD s komunisty spojí. Ve třech krajích povládne s KDU-ČSL a ve zbývajících pěti krajích, jak již uvedeno výše, jiná varianta pro ČSSD než komunisté neexistuje.

Hrozí opakování roku 1948?Naopak existuje reálná šance, že v deseti krajích bude vláda rudooranžová. Tristní výsledek Paroubkovy politiky reinstalace komunistů na českém politickém výsluní. Nebýt jeho snah o zrušení lustračního zákona, nebýt skrytě veřejné koalice v posledním roce vládnutí, nebýt prohlášení, že si komunisty v roce 2010 pozve do vlády, nemusela by se nyní ČSSD dočkat takového hořkého kalichu.

Kdo si myslí, že se komunisté za bezmála dvacet let změnili, hrubě se mýlí. V čelných pozicích je stále velká řada členů bývalé KSČ, stranu vede estébák, poslancem je bývalý sadistický bachař. Strana se stále dovolává Marxe, jen Lenina na chvíli uložila k ledu, aby ho mohla kdykoli bude vhodná příležitost opět reinkarnovat.

A tak, hned poté co ČSSD, alespoň podle Paroubka, vyhraje za dva roky vládu, popřípadě ji nyní svrhne a v předčasných volbách utrpí ČSSD opět drtivé vítězství, může se šéf Lidového domu těšit na to, že přijdou komunisté a budou chtít uhradit dluh tichého spoluvládnutí a vyslovených závazků. I když Jiří Paroubek tvrdí, že se dluhy neplatí, tak tato splátka bude velice krutá a nejen pro ČSSD, ale pro celou zem.

Možná se Paroubkovi stýská po starých časech, ale myslím si, že celá česká veřejnost by se jen nerada dostala tam, odkud jsme všichni utíkali, seč to šlo. Starým strukturám se stýská po době, kdy jejich slovo bylo zákonem a před nimiž se ostatní lidé báli říct cokoli jiného než "čest práci". Zakázaní mladí komunisté, kteří jsou radikálním křídlem by si potřebovali na vlastní kůži zažít dobu "reálného socialismu" se všemi výdobytky RVHP.

Asi by komunističtí mládežníci byli překvapeni, kdyby zjistili, že jediné rychlé občerstvení je stánek s klobásami, že se stojí fronty na banány a toaletní papír, že nedostatkovým zbožím jsou dámské vložky (kdo by nevzpomněl na heslo "Není vata, nejsou vložky, co si mám dát mezi nožky?"), že džíny západních značek lze koupit toliko v Tuzexu a na trhu se vykutují pouze příšerné polské džíny (kdo by nevzpomněl na slogan "Každý správný blbeček nosí ELPO obleček), a tak dále, a tak dále.

Netvrdím, že by nutně musel nastat návrat dvacet let zpět, ale věřme tomu, že komunisté, kteří by se k moci skrze Paroubka dostali, by citelně zasáhli do našich životů a zavedli zde opět tuhý režim, ve kterém tolik znamenali.

Pokud v ČSSD nepochopí, že Jiří Paroubek, byť nyní sebevíc obdivován a oslavován je trojským koněm nástupu komnuistů k moci, pak tato strana se opět stane součástí komunistů a než se nadějeme opět budeme budovat socialismus vstříc světlým zítřkům. Koneckonců některé Paroubkovy sliby již z této díly jsou.

Napsáno pro http://www.blog,idnes.cz