A Paroubek už nedělá devizové obchody na účet ztrát Prahy přes Vám dobře známou První městskou banku. Teď oba zapomeňte na politiku a vraťte se do reality. Jde o příliš mnoho a uvědomit by si to měl i Kalousek.

O populistovi Paroubkovi, který nastartoval předvolební tanečky, jsem už psal zde. Topolánek z vládních peněz kontruje zde; vybírám:

- Vláda ČR se bude i nadále zasazovat o dlouhodobé zlepšování životní úrovně.

- Maximální mateřská stoupne na 28 890 Kč. Vydáme více než 44 mld. na dávky pro rodiče s dětmi.

- V lednu 2009 přesáhne průměrná výše důchodu 10 000 Kč.

- Vláda i nadále udrží zdravé veřejné finance. Bude snižovat schodek státního rozpočtu.

- Přineseme lepší a efektivnější fungování policie, větší počet policistů a zvýšení jejich respektu. Zvýší se bezpečnost občanů ČR.
- Umožníme studovat vysokou školu každému, kdo pro to má předpoklady.

- Odstraníme lichvu.

- zvýšíme bezpečnost občanů, jejich svobody i konkurenceschopnost Unie.

Topolánek si neuvědomuje, že čelíme světové hospodářské krizi, jejíž důsledky budou nedozírné, i kdyby to bagatelizoval sebevíc. Tyto předvolební tanečky z obou stran svědčí jen o ztrátě smyslu pro realitu v české politice. Může se stát, že se pak hyeny budou prát jen o ohlodanou kost.

Vyjádření Topolánka, že si některé země hrají na krizi a že jsou přijímaná umělá opatření, že garance vkladů jsou nestoudným krokem a že my budeme tyto praktiky tvrdě vetovat, to už není prohlášení zodpovědného premiéra, ale diagnóza.

Jestli tyto nestoudné kroky dělají okolní země, jako je Německo, Rakousko a dokonce i Slovensko, tak i kdyby byla Česká republika finanční oázou na poušti devastované krizí, musíme odpovídajícím způsobem reagovat, stejně jako byla přinucena učinit Británie pod tlakem malého Irska. V prvé řadě je třeba zachovat DUVĚRU a naše otevřená ekonomika si nemůže hrát, že se nás krize ani opatření okolních států i ostatních členů EU netýká. Nás se týká i kýchnutí na Wall Streetu. A to ani nehovořím o tom, že vůbec nemáme banku s českým kapitálem.

Věřím tomu, že Česká republika je krizí zasažena méně než třeba země eurozóny, a to i díky koruně. Věřím tomu, že banky jsou zatím zdravé, i když ztráty už musely utrpět. Ale s důvěrou není možné hazardovat. Kdyby se bez státních garancí bankovního systému dostala první banka do problémů, nastala by apokalypsa, kterou nechci ani domýšlet. Stát má nástroje, a to nejen finanční, aby tyto hrozby odvrátil. Vládní záruky se nedávají proto, aby je stát nesl finančně, ale právě proto, aby podobná situace nenastala. Nelze si plést s pojištěním vkladů. Jsou-li ale banky zdravé, jak tvrdí vláda i ČNB, stát by zárukami nic neriskoval, a proto je chování Topolánka a Kalouska protismyslné.

Nevěřím naopak ve schopnost evropské unie cokoliv řešit. V tom má Topolánek částečnou pravdu. Když jde do tuhého, každý myslí na sebe a krizi řeší i na cizí úkor. Ukázala to „mnichovská čtyřka", která se sešla v režii eurocentristy Sarkózyho, i všechny další separátní kroky. Přitažlivost ztratilo jak euro, které před krizí - jak vidno neochraňuje - tak se dovršil de facto absolutní krach Lisabonské smlouvy.

I naši politici si musí uvědomit, že všechny předvolební šarvátky a sliby svědčí jen o jejich nekompetenci, ignorantství, nezodpovědnosti a ztrátě smyslu pro realitu. Měli by slibovat pouze to, že zajistí stabilitu a k tomu využijí všech prostředků, kterými stát disponuje. Když všude kolem Vás zuří blížící se požár, asi se jen absolutní trouba bude chlubit, že hodlá právě natírat plot.

Napsal Dušan Streit pro http://www.blog.idnes.cz