Často jezdím do zahraničí a tak jsem na nějaké ty výluky dopravy v Berlíně, Paříži apod. z důvodu stávek zvyklý. Vždy stávkuje nějaká organizace, většinou za vyšší plat, případně proti redukci stavů. Chápu to, pokud se stávka děje v soukromém podniku, kde mezi managementem na jedné straně a zaměstnanci na straně druhé byly vyčerpány opravdu všechny možnosti jednání u společného stolu a odbory se tak chápou poslední, krajní možnosti vyjednávání za účelem nalezení konsensu.

Co ale nechápu, jak mohou stávkovat zaměstnanci státní správy? Proti vládě, která je jejich chlebodárcem, zřizovatelem jejich míst a poskytovatelem celé řady výhod, včetně různých definitív, slev apod.? Jak mohou stávkovat v konečném důsledku proti nám, lidem, kteří ve všech podnicích placením daní v podstatě na jejich místa přispíváme a platíme si tak jejich služby? Co se děje tak závažného, že nás zítra odmítnout přepravit, obsloužit u přepážek nebo dokonce u lékaře?

Jistě. Celému tomu politickému humbuku, protože pochybuji, že je v zemi najednou tolik pohoršených zaměstnanců, dají odbory nálepku "generální stávky", tj. stávky za nás, za všechny, aby ji ospravedlnily. Tuto iluzi má dotvořit i podpora některých odborových organizací průmysových podniků (přirozeně těch stále více-méně státních). Ovšem nenechme se mýlit. Opak je pravdou. Ta stávka není za nás, je proti nám všem. Osobně to tak alespoň cítím.

Proč? Protože někomu přišlo zajímavé zosnovat protest proti vládním reformám, které jsou potřebné jako sůl. Proti vládě, která dostala mandát od stejných občanů, kteří budou zítra stávkovat, aby konala svou práci. Protože někdo cítí, že mu dochází parlamentní možnosti, jak na vládu tlačit, jak ovlivňovat věci, které ztratil právo ovlivňovat po volbách parlamentních i prezidentských.

To, co se zítra odehraje nemá nic společného s možností nalezení jakéhokoliv konsensu. Není důvod sahat k mezním řešením. Jedná se o pouhou demonstraci síly a přál bych si, aby se stávka setkala s co možná největším nepochopením "nestávkujících" občanů a aby vláda zachovala chladnou hlavu a nepodlehla vydírání.

Napsal Roman Potoczný pro http://www.blog.idnes.cz