Palas: Vyškolený bolševik povolal novodobé estébáky!
Nehořím láskou k odborářům. Nic mi ti lidé neudělali, ani jim nezazlívám, že se čas od času po demokraticku shlukují, aby si vykřičeli něco, co považují za své nejspravedlivější právo. Pouze mi na nich vadí, že jsou tak stádní a snadno manipulovatelní; že začasté - třeba i nevědomky - ochotně poslouží jako živá hmota nějakému mizerovi, kterému by se líbil návrat starých pořádků.
Nemiluji ani ministra zemědělství Palase. V mých očích je to bezzásadový kariérista, speciálně marxisticky vyškolený bolševik, jemuž komunistické přesvědčení vydrželo daleko přes listopad 1989 a který se po opožděném politickém kotrmelci prokličkoval až do sociálnědemokratické vlády. Terazky usiluje o místopředsednický post údajně víc napravo kormidlující růžové partaje, sám sebe prohlásiv za spasitele venkova, který Lidovému domu navrátí ztracené příznivce.
Když si tedy v úterý v Praze na Těšnově vjeli do vlasů odborově organizovaní lesáci se svým ministrem, zasypávajíce ho sněhovými koulemi a záprdky, byl to konflikt ponejvíc zábavný, jelikož v něm šlo o to, je-li lepší socialismus proletářský, nebo ministerský. To, račte vědět, není nic pro mne, pročež by mi do té estrády nemuselo nic být.
Jenže bylo mi a je mi. Stalo se totiž při té taškařici cosi ve svobodné zemi nevídaného: tři demonstranti ze Zlínska byli jati a odvedeni na policejní služebnu k tříhodinovému výslechu. Navíc je nesebrali uniformovaní policisté pověření dohledem nad poklidným průběhem ohlášené akce, nýbrž je sbalili tajemní pánové v civilu s policejní plackou v dlani. A to je daleko větší malér, než kdyby pořádkové síly tasily na vrhače sněhové a vajíčkové munice pendreky. Neboť ptejme se: Kdo vůbec byli ti chlápkové? Jaký důvod měli pohybovat se mezi odboráři v civilu a natáčet si průběh demonstrace na video? Provokatéři, nebo muži zákona se "zvláštním posláním"? Každopádně: kdo je najal? A proč? Komu nestačila přítomnost uniformované policie, jak je při podobných akcích běžné?
Ty otázky jsou obzvlášť naléhavé v postkomunistické zemi, v níž nikdo přesně neví, kolik policií zde vlastně působí, kdo je úkoluje a komu skládají účty ze své činnosti. Zatím víme o městských policajtech, ozbrojencích policejního prezidenta a o soukromé mlynářské policii Grossově. Jsou ještě další, o nichž dosud nemáme tušení? Nebo se snad státní policie vrací k metodám, které známe z časů německé a posléze sovětské okupace? Nemá si být už zase nikdo jist, je-li jeho soused v davu svobodný názor vyjadřující spoluobčan, nebo fízl?
Myslím, že právě teď máme důvod k vážnému znepokojení, mnohem pádnější než v případě odposlechů, které odhalily kontakty vysokých ústavních činitelů s organizovaným zločinem, není-liž pravda, pane prezidente! Teprve nyní je nutno rázně rozehnat přízrak policejního státu.