Vláda a její mediální působení

Autor: Petr Žantovský | Publikováno: 5.6.2008 | Rubrika: Politika
Topolánek

Současná česká vláda je samý paradox. Těžko si představit tak nesourodý tým, kterému kupodivu až dosud velká většina věcí vychází – či prochází. Když půjdeme k samotnému složení vlády a její genezi, tak na nesoulad a rozpor bylo zaděláno už takříkajíc v její kolébce. Ve vládě se sešly dvě strany, které spolu ideově nemají vůbec nic společného, ODS a Strana zelených. Jejich volební programy vypadaly jako množina a její doplněk, téměř v ničem se nepřekrývaly. Zatímco ODS je tradičně spíše euroskeptická, zelení jsou euronadšenci. Zatímco ODS aspoň verbálně inklinuje k volnému trhu, zelení jsou spíše pro trh řízený a regulovaný. Kde ODS tlačí jadernou energii, jsou zelení v totální opozici. Ty dvě strany se neshodnou ani v otázkách bezpečnosti a mezinárodní politiky. Zelení jako europeistická strana mají zásadně kritický vztah ke Spojeným státům, kdežto pro ODS je to tradiční vzor stabilní demokracie a rozvinutých občanských svobod. Zatímco zelení milují Havla a nesnášejí Klause, v ODS je slovo Havel slovem tradičně spíše nežádoucím, zatímco Klause, ačkoli jej mnozí členové ODS rádi nemají, přece jen ctí jako otce zakladatele.

Mezi těmito názorovými póly oscilují jako obvykle lidovci, kteří ale, jak se zdá, nehrají vždy svou tradiční roli katalyzátoru, spíše působí dojmem, jako by se snažili v té vládě hlavně přežít a ustát své vlastní krize. Tou hlavní je názorové schizma v otázce předsedy. Jiří Čunek se lidovcům stará průběžně o adrenalin, takže strana má stále před očima fatální otázku: je toto předseda, s nímž se všichni ztotožňují, jemuž všichni důvěřují a na nějž všichni vsázejí? Jenomže lidovci jsou také tradičně uspořádáni jako sekta, většinu problémů drží pod vlastní pokličkou a na veřejnost s nimi jdou, až když je nejhůř. A proto nejspíš ani tak divoká situace, jaká je dnes v Čunkově lidové straně, není a nebude zdrojem schizmatu vládního. Ten čekejme spíše od zelených nebo ODS. V obou stranách jsou skupiny těch, kdo jsou s uspořádáním vlády nespokojení a kteří by si dovedli představit optimálnější, ideologii své strany věrnější vládu. Ta dnešní funguje jako pragmatický tým manažerů, kteří řídí fabriku. Zatím to ujde, mohou si říci občané. Ale co bude zítra, na to je lepší se této vlády neptat. Neměla by na to společnou odpověď.

Je zvláštní, že vláda natolik rozporuplná má zatím relativně stabilní pozici jak v médiích, tak mezi občany. Přitom je na první pohled zřejmé, a všechny argumenty tomu nasvědčují, že by to mělo být spíše naopak. Vezměme to postupně.

Dnešní vláda má poměrně silnou podporu médií a novinářů. Ačkoli za ní není mnoho skutečné práce a viditelných výsledků, ačkoli některá ministerstva jsou téměř neviditelná a jiná za dva roky nepřišla s ničím, čím by zdůvodnila svou vlastní existenci, přesto novináři vládě nastavují spíše vlídnější tvář. Důvody mohou být různé. Určitě u mnoha novinářů působí pozitivně fakt, že Topolánek vzal do vlády zelené, kteří se navzdory svým vnitřním rozporům vyhřívají na mediálním výsluní. U mnoha novinářů nejspíše panuje dojem, jako by Topolánek svou stranu „polidštil“ koaličním spojením se zelenými. K čemuž určitě připočtěme i fakt, že Zelení, a zejména jejich předseda Bursík, jsou tradičními nepřáteli Václava Klause. Jejich přijetím do vlády jako by Topolánek vzkazoval něco hodně nemilého presidentovi. Třeba opožděnou, ale citelnou odpověď na esemesku o falešném a prázdném Topolovi. A to se Klausovým odpůrcům v médiích určitě líbí.

Druhý důvod ne vždy opodstatněné vlídnosti novinářů vůči vládě je v tom, že ještě větší nelásku než ke Klausovi chovají k Paroubkovi. Představa, že Paroubek je jediná alternativa k dnešní vládě, je pro mnohé novináře naprosto nepřijatelná. Proto raději zametají cestičku Topolánkovi. Jenomže obojí je projevem značné novinářské nedospělosti a aktivismu, který by v médiích neměl mít místo. U nás je to ale stálý fenomén, který se podepisuje i na špatné pověsti a malé důvěře, které se novináři těší u veřejnosti.

Kapitolou samou pro sebe je práce tiskových odborů vlády a ministerstev. Na nich by měla ležet většina tíhy veřejného působení členů exekutivy, jejich prací by měla být komunikace ministrů s občany, a také i tvorba jejich pozitivního obrazu. Realita je však velmi různorodá.  Tiskový mluvčí, kterého spolehlivě identifikuje drtivá většina veřejnosti, je mluvčí ministra zdravotnictví Tomáš Cikrt. Jednak proto, že jeho ministr Julínek je jediný z celé vlády, kdo přichází pravidelně s tématy, která čeří hladinu veřejného zájmu, a proto má Cikrt stále co komunikovat. Jednak proto, že sám mluvčí je osobitá perzona s jistým darem působit na lidi. Je nezaměnitelný, a s tím nemá nic společného jeho fyzická výška, nýbrž jeho osobnostní vklady. Výrazně zabodoval ještě mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka, který se mimo jiné zviditelnil svým sporem s exšéfkou Radiožurnálu Barborou Tachecí. Ostatní mluvčí většiny ministerstev jsou u veřejnosti velkou neznámou. Tu a tam je ke spatření Jiří Sezemský z Ministerstva práce a sociálních věcí, ale toho si lidé pamatují ještě jako šéfa tiskové sekce ODS. Možná si ještě někdo vzpomene, že mluvčím ministerstva obrany je Andrej Čírtek, i když i to je spíše dílem dřívějších aktivit, protože dnešní ministerstvo obrany většinou mlčí a snaží se působit neviditelně. Kdo ale – při vší úctě – zná jméno Kateřiny Böhmové, mluvčí ministerstva školství,  Petra Vorlíčka z ministerstva zemědělství, Kateřiny Horálkové-Rózsové z ministerstva pro místní rozvoj či Tomáše Bartovského z ministerstva průmyslu a obchodu? Copak tyto – a mnohé jiné úřady – nedělají nic, co by mělo být  pravidelně komunikováno s veřejností? Podle činnosti tamních tiskových odborů to tak může vypadat. Není potom divu, že vedoucí tiskového odboru premiéra Martin Schmarcz obdržel vloni za své „výkony“ anticenu za nejhorší profesionální výkon, zvanou Němá barikáda!

Začal jsem konstatováním, že naše dnešní vláda je samý paradox. Souhrou těchto paradoxů, náhod, šťastných okolností, a také nejednotností a neschopností opozice nabídnout rozumné alternativy, tato vláda žije vcelku v klidu a pokoji. Až na výjimky se ale příliš nestará o to, aby její politice občané rozuměli, necítí zjevně potřebu lepší a živější komunikace s voliči. A to se jí v budoucnu nepochybně vymstí.

 

3930 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

Co je vlastně Gay (a dnes už šedesát čtyři dalších) Pride? Komunisty prověřená filmařka a poslankyně Sommerová požaduje vyhazov kandidáta SPD z rady ČRoOrganizace pro pomoc uprchlíkům aneb jak se blahobytně živit na pomoci uprchlíkůmDědictví ISIS. Připomeňme si genocidu Jezídu spáchanou muslimy ...Litvu zaplavují muslimští ilegální imigranti. EU slibuje jejich přerozdělení po Evropě!

euPortal.cz

Podpořte prosím EUportal.czAmeričané se musí probudit a pochopit, že ztrácejí svoji zemi. Americké děti se učí nenávidět sebe, své rodiče a svou zemi

Eurabia.cz

O výhledu nových knih o islámu na následující měsíce. Pomozte nám vzdělávat český národ!Litva pokračuje v násilném vyhánění ilegálů: Jeden mrtvý

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

Útok na Babiše, jde to do rodiny. „Velká prasárna!“ Kalousek to schytal. A hned po něm senátor Smoljak. „Chucpe!“Politici a ČT. Zásadní zjištění. Hana Lipovská prozradila, co objevila po svém vstupu do Rady ČT
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění