Stropnický jako by z Patočkova oka vypadl. Extrémní názory, žádná chuť dosáhnout kompromisu, považování svého názoru za ten jediný správný na světě. Stejně se prezentovala strana Shreků za dob Patočkovy a Beránkovy nadvlády.

Naši Čochtané trpí nedostatkem osobností a ve svém středu nemají nikoho výrazného kromě předsedy a jeho milky. Snad ještě jihočeská mutter Kuchtová, ale tím Zelení končí. Uvnitř strany probíhá zuřivý boj o ziskání moci.

Domnívám se, že Zelení se dostali do parlamentních a vládních křesel jedině díky pragmatickému Bursíkovi a "mediálně zmlácené" Jacques. Bez těchto dvou aktérů by Zelení byli tam, kam opět svými názory směřují. Na okraji, mezi ministranami.

Zelení si tedy musí vypomáhat angažováním známých jmen, které jsou ochotny z různých důvodů kandidaturu za ekologisty přijmout. Ať už se jedná o touhu po bezpracném výdělku v případě Svatopluka Karáska nebo zviditelnění v případě nejprvnějšího gaye Hromady.

Svatopluk Karásek je podle mého názoru prachmizerný kývací pes, který bude ochotně kandidovat za kohokoli, kdo mu kandidaturu nabídne. Jaké kvality měla jeho poslanecká práce jsme mohli vidět. Ač kandidoval jako nezávislý za lidovce, jsa zapůjčen do US-DEU, stal se de facto společně s herečkou Fischerovou nejloajálnějším sociálním demokratem.

Jeho následný vstup do US-DEU, kdy se po třech měsících dostal na post místopředsedy a prohraný boj o šéfa strany jej zase vyhnal mezi nestraníky. Neúspěšná kandidatura do Senátu za LiRu byla jen pokračováním jeho politické agonie. Nyní se, jako jojo, vrací, tentokrát v dresu Zelených.

Proti gustu žádný dišputát. Pokud si jej Zelení vybrali, jejich věc. Co mne ale zaráží je skutečnost, že právě Matěj Stropnický, který v životě zatím dokázal pouze to, že je majitelem známého jména po svém otci, kádruje kandidáty do Senátu. Prý je Karásek, který narozdíl od něj už ve svém životě dokázal podstatně víc, málo zelený.

A tak, protože mezi adoptovaným kandidáty jsou tací, kteří podporují radar a jádro, budou potrestáni za malou zelenost polovinou peněz na kampaň. Tak buď platí pro všechny kandidáty stejné podmínky a mají všichni od strany obdržet stejný příspěvek na kampaň nebo si je, pokud jsou názory těchto kandidátů tak vadící, neměli Zelení na kandidátku vůbec dávat.

Aby ale kandidáty kádrovalo (nejen) politické nedochůdče, které má zeleno před očima v případě jaderného Temelína a rudo v případě amerického radaru, mi přijde krajně nevhodné. Matěj Stropnický je klasický meloun. V nedávné době byl demonstrovat proti radaru a pranic mu nevadilo že se tak děje pod prapory se srpem a kladivem, načež si následně zadiskutoval na rudých Novinkách.

Tady se ukazuje, že u Stropnických pravděpodobně najeli na Džamilin způsob výchovy silně předčasně. Budou-li se u Zelených čím dál častěji objevovat podobné excesy a bude-li nakonec  Bursík poražen právě Stropnickým a jemu podobných holobrádků, vrátí se strana do míst, odkud vzešla.

Nejde o nic jiného než o ekologisty, kteří se zaklínají ekologií a snaží se všem ostatním vnutit svůj náhled na svět, ale především z pozice moci nařizovat nesmyslné výdaje, které nakonec vedou jen ke zhoršení situace. Je jim jedno kolik zabijí bobrů, aby zachránili strom, hlavně že se vše bude řídit podle nich. Zelený Matěj je toho důkazem.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz