Pochopitelně jen tam, kde se to nedotkne jeho osoby a jím zprivatizovanému zdravotnického zařízení. ČSSD chce po vyhraných volbách znovu přeorat systém zdravotnictví. Celých osm let měla ČSSD prostřednictvím svých ministrů Ivana Davida, Bohumila Fišera, Marie Součkové, Jozefa Kubínyiho, Milady Emmerové a Davida Ratha na to, aby se zdravotnictvím něco udělala.

Výsledkem byla jedna velká nula. Poslední socialistický ministr proslul svou válkou proti ředitelce VZP Musílkové. Stav, na který Musílková dlouhodobě upozorňovala vznikl především tlakem Davida Ratha z pozice šéfa ČLK a po jeho nástupu do funkce ministra nesmyslnými výnosy.

Díky tomu se VZP dostala do velkého schodku, který byl nakonec vyřešen nalitím miliard (oddlužením) právě ministrem Rathem, který se následně bil v prsa, že on dokázal vyřešit problém VZP, za jehož vznik vinil Musílkovou, ač největší kostka másla byla právě na jeho hlavě.

Nyní si pojištěnec může vybrat zdravotní pojišťovnu, u které chce být pojištěn na základě nabízených hrazených úkonů a vlastního rozhodnutí. To slibuje David Rath po vítězných volbách změnit. Zdravotní pojištění, které si platí povinně každý občan republiky by podle Ratha mělo patřit pouze státní zdravotní pojišťovně. Soukromé pojišťovny by byly od příjmů za své pojištěnce odříznuty.

Nemám přesný přehled, kolik zdravotních pojišťoven existuje. Jsem spokojen s tou "svou" a nemám důvod někam přecházet. Plán socialistů by de facto zlikvidoval soukromé zdravotní pojišťovny a stanovil pouze jedinou pojišťovnu, která by byla pod dohledem státu. Úžasný krok, jak kontrolovat stovky miliard.

Kolik lidí bude ochotno kromě svého zákonného zdravotního pojištění znovu sáhnout do své kapsy a platit soukromou zdravotní pojišťovnu, která nabízí víc, než jediná státem kontrolovaná? Systém jedné zdravotní pojišťovny je dlouhodobým cílem socialistů. Koresponduje to s jejich snahou, aby všichni dostali stejnou péči na (pochybné) úrovni, kterou stát určí.

Jak to ale bude stát řešit, pokud jím stanovená péče bude nad finanční síly státní zdravotní pojišťovny? Buď zvedne zdravotní pojištění nebo nalije ze státního rozpočtu další a další miliardy na dluh, což je pravděpodobnější, anebo, což je nejpravděpodobnější, bude omezovat lékařskou péči. A tak se může stát, že se nakonec, obrazně řečeno, vrátíme při léčbě rakoviny k acylpirinu a horkému čaji. 

ČSSD předala krajům nemocnice zadlužené až po uši. Tehdy jeden z představitelů socialistů řekl, že když ODS ovládla kraje, tak ať si to vyžere. A kraje si to vyžraly. Nemocnice byly oddluženy a po velkém tlaku z malé části na oddlužení přispěl i stát. Kraje začaly převádět nemocnice na akciové společnosti, přičemž zůstaly vlastníky. Drtivá většina nemocnic začala prosperovat a socialistické strašení tím, že soukromé nemocnice budou poskytovat jen pro ně výnosné výkony se ukázal být střelbou slepými náboji.

ČSSD tedy přišla s nápadem sítě neziskových nemocnic. Podle tohoto nápadu by byly do sítě zahrnuty všechny fakultní a krajské (nyní prosperující) nemocnice a další nemocnice, které by stát určil. Zbývající nemocnice by neměly záruku, že by státní pojišťovna proplácela zdravotnické výkony. Tyto nemocnce by tak byly prakticky určeny k likvidaci.

V síti neziskových nemocnic měly být i nemocnice soukromé, či akciovky ve vlastnictví krajů. Stát by všem těmto nemocnicím určoval, jaké výkony se budou provádět, určoval by platy zdravotnického personálu a lékařů bez ohledu na to, zda by to bylo rentabilní. Soukromý vlastník nemocnice by musel svůj zisk znovu investovat do nemocnice, takže například vytvoření lepších finančních podmínek pro personál by nepřipadalo v úvahu.

V případě, že by nemocnice prodělala, pak by ztrátu nehradil stát, který by svým rozhodnutím nemocnice dostal do problémů, ale soukromý vlastník. To je pro logicky a rozumně uvažujícího člověka naprosto nepřijatelné. Stát by tak měl neomezenou moc v soukromých zařízeních a svými rozhodnutími by mohl rozhodovat o bytí či nebytí majitele nemocnice.

To by zase vedlo k neomezené kontrole všech v síti zahrnutých nemocnic a přenesení zodpovědnosti za rozhazovačnou politiku na majitele, který by do státní rozhazovačné politiky v jeho vlastní nemocnici neměl co mluvit. Vlastně by šlo o zestátnění soukromých nemocnic. Jak typicky socialistické.

To jsou velké důvody, proč by se nemělo zdravotnictví dostat zpět do rukou politického turisty a populistického křiklouna Ratha. Možná by bylo na místě zase uspořádat nějaké sezení s účastí Davida Ratha a Miroslava Macka.

Na druhé straně nápad současné vlády, že by pojišťovny měly být privatizátory nemocnic nepovažuji za šťastný. V těchto případech hrozí v daleko větší míře, že by nemocnice neposkytovaly široké spektrum lékařských výkonů, ale specializovaly by se na ty finačně atraktivní. Měly-li pojišťovny být vlastníky nemocnic, tak ať si je za své peníze postaví.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz