Komunistická juniorka byla rozpuštěna kvůli svému programu, který byl postaven na násilné změně režimu. Komunistické áčko chce de facto totéž. Rovněž hlásá deinstalaci kapitalismu a nahrazení socialismem a následně komunismem. Jen (prozatím) toho nehodlá dosáhnout násilnou cestou.

Celých čtyřicet let jsme mohli my a naši rodiče zkoušet na vlastní kůži, co to obnáší komunistický režim a experiment. Režim, který si v mnohém nezadal s tím nacistickým s jedním rozdílem. V koncentráku byla celá republika a ten, kdo chtěl, nemaje výjezdní doložku a tudíž nelegálně, zdejší gulag opustit, mohl očekávat na hranicích kulku.

Nikoli prostředek, ale cíl komunistů je popřením demokracie. Máme se snad domnívat, že by poté, co by se komunisté opět dostali k moci nenastala restaurace totalitního režimu? Ani náhodou. Komunisté a mnohdy i její oranžoví souputníci totiž jinak než direktivně myslet neumí. Od toho je jen krůček k tomu, aby stát znovu sklouzl k totalitě.

Námitky, že to není možné, protože už neexistuje SSSR jsou liché. Stačí se podívat například na Bělorusko nebo Kubu. Lidé si tam o demokracii a svobodě mohou nechat pouze zdát. Lukašenko i Castro řídí své stát právě direktivní a totalitní cestou.

Doufejme, že vládní poslanci a seátoři předloží brzy svou verzi antikomunistického zákona, která bude schválena. Stejně jako není možné založit nacistickou stranu, mělo by totéž platit i pro komunisty. Obě ideologie jdou proti osobním svobodám a určování jednou stranou jediného správného názoru. Bohužel, přesně k témuž směřuje i současná EU. Pomalými, plíživými krůčky, ale směřuje.

Komunisté by tedy měli následovat svou juniorku a rovněž být postaveni mimo zákon. Pochybuji ale, že se najde dostatek politické vůle. Pokud by k tomu přeci jen došlo, pak by si to zasloužilo potlesk a uznání všech lidí vyznávajících osobní svobodu. Komunistům se totiž nevyplácí věřit ani pozdrav dobrého rána.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz

Nadpis redakčně upraven