Největším trnem v oku našich socialistů jsou poplatky u lékaře. Podle ČSSD nižší počet pacientů v čekárnách znamená, že lidé nemají třicet korun na lékaře a raději přecházejí infarkty. Podle mého názoru ubylo rádobypacientů, kteří si šli s lékařem jen popovídat, popřípadě si nechávali od několika lékařů předepsat stejné léky, aby je měli do zásoby.

ČSSD, pokud tak neučiní dřív Ústavní soud, poplatky, až se dostane k moci, zase zruší. Jsem zvědav, z čeho pak budou hradit zdravotnickým zařízením vypadlý příjem. Každopádně by ve zdravotnictví chybělo proti dnešku nemálo peněz. Nemocnice za vybrané poplatky zlepšují svou péči o nemocné třeba i nákupem nových sanitek. Ale možná ČSSD vytáhne z kapes nějaké zatoulané drobné.

Další, co by socialisté dělali jinak a lépe jsou církevní restituce. Jednání probíhala pěknou řádku let a výsledkem po více než deseti letech je kompromis. Církvím se vrátí třetina komunisty ukradeného majetku a za zbývající dvě třetiny bude vyplacena finanční náhrada. Protože je ale pro stát neúnosné zaplatit jednorázově 83 miliard korun, bylo dohodnuto, že se splácení protáhne na šedesát let a společně s úroky bude vyplacena částka 270 miliard.

Ročně by tak měla splátka církvím dosáhnout čtyř a půl miliard. Je vcelku jasné, že s tím, jak stoupá HDP, budou splátky čím dál tím víc zanedbatelné. Stát by v horizontu dvaceti let přestal finančně podporovat církve, které by nadále žily jen za své peníze. Církve okamžitě odblokují pozemky, kvůli jejichž blokaci se nemohou desítky obcí rozvíjet.

ČSSD jde na to od lesa. Co na tom, že církve již jednou byly okradeny komunisty. Socialisté chtějí v podstatě učinit totéž. Chtějí církvím vyplatit jen desetinu toho, co je uvedeno v dohodě, blokační pozemky by stát vykoupil, náhrady by se zaplatily za tři roky a podpora církví by skončila už za deset let. Prý je nutno také přezkoumat částku 83 miliard, protože je podle socialistů nadsazená. Jinými slovy, ČSSD se chystá církve po komunistech oloupit podruhé za bílého dne.

Jednotná daň přinesla všem občanům do kapes více. Nemá smysl se nyní zabývat celosvětovým vlivem růstu cen potravin, protože to naše vláda jednoduše ovlivnit nemůže.  Ač opticky platíme daň téměř 23%, je tomu jinak, protož se zvýšily daňové odpočty. Díky daňovým úlevám berou víc peněz i ti zaměstnanci, kteří nedostali přidáno.

Socialisté ale chtějí návrat k daňové progresi. Dokonce už představili, jaké daňové sazby by u nás měly být - 10, 20 a 30 procent. Nezmínili se ale o tom, zda by zůstaly daňové odpočty v současné výši anebo by se vrátily zpět ty staré. A tak ČSSD opět hraje na prostou závist vůči těm, kteří si vydělají víc a které je nutno za jejich úspěšnost potrestat.

Zkrátka, ti, kteří vydělávají víc budou ve jménu solidarity oškubáni a část jejich výdělku půjde jako úplatek těm, kterým se pracovat nechce nebo těm, kteří jsou neschopní. "Rovná daň" alespoň částečně napravuje odírání úspěšných. Patnáct procent z deseti tisíc a čtyřiceti tisíc je rozdíl. Chtít ale sebrat člověku třicet procent ze čtyřiceti tisíc je zlodějna.

Čím víc peněz člověku zůstane, tím víc peněz se vrací do oběhu a tyto peníze ve svém důsledku vydělají víc daní, než když je stát zabaví hned na začátku a nepřímo snižují i nezaměstnanost. Ale vykládejte to našim socialistům, kteří jsou posedlí přerozdělováním.

Předseda ČSSD, poslanec Paroubek, navrhuje jako limit pro třiceti procentní daň právě výdělek čtyřicet tisíc, tedy ani ne dvojnásobek současné průměrné mzdy. Jak se nechal slyšet "ekonomický expert" ČSSD, právník Sobotka, "snižování daní není pro ČSSD prioritou". To by si měli voliči zapamatovat. ČSSD chce brát z jejich výdělků na daně tolik, kolik to jen půjde.

Pro ČSSD je vlastní sociální inženýrství, kdy ČSSD sama nejlépe ví, co je pro toho kterého člověka dobré. Mluvit do všeho, o všem rozhodovat, tomu sebrat, tam tomu přidat, ale hlavně při přesunech posbírat ztracené "drobky", které skončí ve státním aparátu. Přerozdělování má tedy za důsledek spíše ochuzení veškerého obyvatelstva než slibovanou prosperitu.

Ideálem pro ČSSD by byly stoprocentní daně a vyplácení různých sociálních dávek všem. Pak by se zajistilo, že by měli všichni stejně... velké kulové. Hlavně je ale nutno vypěstovat závist vůči těm úspěšným. Pak se totiž ti neúspěšní budou radovat, jak si stát došlápl na ty bohaté, kteří si to stejně všechno nakradli a nebudou vnímat, že jsou odíráni ještě víc, než předtím.

ČSSD měla osm let na to, aby ukázala co umí. To také ukázala. Státní dluh se propadl o více než 600 miliard. Reformy, přesto, že na nutnost jejich zavedení například několikrát upozorňovala Světová banka, byly odkládány s tím, že nejsou zapotřebí a dluhy se přeci neplatí.

Naprosto neodpustitelné ale je, že ačkoli ekonomika rostla velmi slušným tempem, byl stát každoročně zatěžován stomiliardovým schodkem. Když se současná vláda snaží nárůst dluhu zabrzdit, vyčítá ji ČSSD, že pokles tempa je malý a zároveň že nerozdává každému. Pokud by stejně jako ČSSD hospodařila kterákoli rodina v republice, už dávno stojí za dveřmi exekutor a zabavuje vše, včetně rohožky u dveří.

ČSSD je silně populistická strana, která neumí hospodařit. Je s podivem, že má tolik příznivců, kteří na její lacinou demagogickou politiku slyší a bez ohledu na vlastní kapsu jí slepě odevzdávají svůj hlas.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz