Přitom ale sám Jiří P. dělá vše proto, aby se v médiích objevil. Tu demonstrativně sfárá do dolu a nechává se vyfotit s uhelnou šmouhou na tváři, vítězoslavně při tom držíce v ruce kus černého zlata, ondy zas jede na studijní cestu do Sýrie, která je nyní podezřelá, že vlastní utajený jaderný reaktor a jejíž vládostrana otevřeně podporuje terorismus anebo se prostě jen zviditelňuje (a hloupě) svoláváním tiskovek ke každému pšouku.

Nejnověji si začal vyřizovat své účty s nepřejícnými novináři prostřednictvím svého osobního blogu. Za zmínku stojí především ten dnešní, ve kterém rozdává imaginární facky na všechny strany. Stačí pár ukázek slovníku Jiřího P.: "...bývalý úspěšný a agilní rudoprávník a zřejmě budoucí opora Profitu...", "...redaktor MfD, kdysi famózní dramaturg televizních seriálů z komunistické éry...", "...ani v souvislosti s těmito agilními provládními novináři z MfD nemluvím o žoldácích...", "...Možná, že i dětství měli v podstatě šťastné... V každém případě mně jich je líto...", "...šmokové typu Jana Hanzlíka...", "...někteří „duševní magnáti"...".

Jako by zavanul povolební projev Jiřího P., když chtěl zpochybňovat volby pomocí zákona o teplé vodě. Paradoxem na tom ale je, že ostatním vyčítá minulost, ale o tom, že on sám byl aparátčíkem komunistické moci a nomenklaturní kádr, raději tiše mlčí. Pokud se někdo v minulém režimu dostal na místo náměstka RaJ a nebyl členem KSČ, musel prokázat vůči režimu daleko větší loajalitu, než kdyby členem KSČ byl.

Poslanec Jiří P. vyvrací, že by znal pětihvězdičkové hotely. Prý v takovém hotelu pobyl v minulém roce jen jednou, a to na pozvání rakouské strany. Už asi zapomněl na výlety s milenkou, zapomněl na ženitbu, či na hotel na Slovensku. Elektronická média jsou v tomto zrádnější než tisk. Lze totiž vše daleko snadněji vyhledat.

Ve své včerejší uražené reakci si poslanec Jiří P. pochvaloval, že se radnice v Podsedicích rozhodla platit za své občany třicetikorunové poplatky u lékaře. Prý to není populismus, ale projev solidarity, která byla stejnou výší poplatků pro chudé i bohaté odstraněna. A je to tady opět. Klasická hra socialistů na závist vůči bohatším a úspěšnějším.

Lékaři je jedno, zda má před sebou pacienta chudého nebo bohatého, pro něj to je pacient. Co by podle Jiřího P. měli ti bohatší a úspěšnější všechno platit? Vlastně vždyť oni si vše nakradli, že? Tak proč je za jejich úspěšnost nepotrestat a neoloupit? Tohle, pane poslanče, není solidarita, ale obyčejná zlodějna.

Jak k tomu přijdou ti, co jsou zdrávi a k lékaři nechodí? Proč má být z jejich peněz, kromě zákonných daní, dotován poplatek nemocným? Zřejmě Jiřího P. nenapadlo, že by chudý člověk mohl být zdráv a ten bohatý naopak nemocen. V takovém případě potom chudý člověk dotuje lékařskou třicetikorunu bohatému. Ale o tom se nesmí mluvit, vždyť špatní jsou ti bohatí. Je to trapná hra socialistů na city, vyvolávání závisti a pocitu ústrku ze strany těch bohatších.

Možná by si měl Jiří P. připomenout, jaké poplatky chtěl zavést jeho stranický favorit, exministr Rath. Ten chtěl za ošetření lékařem devadesát korun a za den v nemocnici dvě stovky. Posilněn vyřízeným účtem s "pisálkem" se Jiří P. odebral na interpelace, kde premiéra v souvislosti s vyjednáváním okolo umístění amerického radaru na našem území obvinil z posluhování americké straně.

Jiří P. je směšný tím, jak dokáže dělat myšlenkové veletoče a třeba dvakrát za sebou popřít, že by tomu kdy bylo jinak. Nejdříve, ještě před podáním oficiální žádosti americkou stranou, byl Jiří P. pro radar i s raketami, pak aspoň radar, pak řekl, že vůbec o žádném vyjednávání ministrem obrany Tvrdíkem nic neví, pak byl pro radáreček. Později prohlásil, že on je pro radar, ale ČSSD ne a protože chce být jejím předsedou, musí být proti. Pak byl vždycky proti a popřel, že by kdy byl pro.

Později začal hrát s ruskou kartou. Když se ukázalo, že je vše po ose ČR - USA - Rusko projednáno, obvinil premiéra, že byl při vyjednávání málo tvrdý a měl chtít po Američanech alespoň stejně jako sousední Polsko. V momentě, kdy se ukázalo, že se něco podobného chystá a že by měly USA pomoci zmodernizovat naši protileteckou obranu, zazněl z ČSSD hlas, že je to odporné kupčení. Na závěr je premiér Jiřím P. obviněn z posluhování americké straně.

Musí to být ubíjející každý den bojovat proti všem a když se náhodou momentálně žádný soupeř nevyskytuje, tak někomu něco, co nikdy neřekl, vložit do úst a okamžitě ho za to zkritizovat. Jiří P. totiž neumí nic jiného než destrukci. Nechápe, že čím víc bude vztekle reagovat na každou malichernost, tím lepší je terč. Směšný terč.

Poslanec Jiří P. zkrátka není velkým politikem. Neumí se k problémům postavit po chlapsku. Buď vše přejít mávnutím ruky nebo, což je horší, ale pochopitelná varianta, poslat dotyčného novináře do patřičných míst. Místo toho zahlcuje veřejnost svými podrážděnými reakcemi, četnými tiskovkami nebo vyřizováním si účtů přes hanící články v osobním blogu. Jiří P. je politik maximálně obecní úrovně, který se shodou náhod dostal na vrchol. Ale zase na druhou stranu, kdo z vás to má?

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz