Tuto politiku zavedl zesnulý předseda lidovců Josef Lux. Jeho duch jako by se stále vznášel nad palácem Charitas a lidovci nejsou schopni překročit svůj vlastní stín. Neumí zkrátka přijmout takovou roli, kterou jim určily volební výsledky.

V roce 1996 vzniká druhá Klausova vláda. Republika se s odstupem za západní Evropou propadá do recese a lidovci cítí, že je čas skočit na jiného koně. Uvnitř ODS zuří vnitrostranický boj. Lidovci přilévají olej do ohně a dohody mezi premiérem Klausem a vicepremiérem Luxem mají trvání pouze za dveře jednacího sálu před mikrofony novinářů.

Od ODS se nakonec odtrhují osoby, kterým se nepovedl mocenský útok na předsedu strany. Lidovci vystupují z vlády a rozbíjejí koalici. Na podzim 2007 padá celá vláda. Miloš Zeman, čekající v záloze, proměňuje svůj break ball a o půlrok později nahrazuje havlistickou úřednickou vládu.

Nově vzniklá Unie svobody se snaží společně s lidovci získat víc, než jim přísluší. Původní návrh na vznik vlády ODS - KDU-ČSL - US padá, protože obě menší strany si kladou jako podmínku, aby měli ve vládě nadpoloviční zastoupení, přestože ODS získala 27.74% a KDU-ČSL s US dohromady jen 17.6%. Byl to právě Josef Lux, který nakonec projekt pravicové vlády pohřbil.

Lidovci se obracejí na vítěze voleb, ČSSD (32.31%), ale to se zase nelíbí Janu Rumlovi. Situaci nakonec řeší tak zvaná opoziční smlouva, kdy se Klaus se Zemanem dohodli, že se nenechají malými stranami vydírat.

O čtyři roky později po zkrachovalém projektu 4-3-2-1 koalice se nakonec malé strany, lidovci a US-DEU spojují s ČSSD. Ani zde loajalita lidovců nemá dlouhého trvání. Nejdříve se po propadáku v eurovolbách poroučí Vladimír Špidla, aby ho nahradil upřímný Standa Gross.

Grossova aféra byla důvodem lidovecké rebelie vůči koaličnímu partneru. Nicméně s touto "rebelií" souhlasil každý soudný člověk. Gross odešel v kabátě z ostudy a nastoupil normalizační aparátčík Paroubek.

Ten si se svými koaličními partnery už hlavu nedělal. Pokud mu neschválili to, co chtěl, jednoduše své koaliční partnery obešel a prohlasoval si to s komunisty. Poslední rok vlády ČSSD se tak už dělo zcela běžně.

Přišly další volby a lidovci opět sází na ODS. Po osmi letech si ODS nemůže nechat ujít šanci zase vládnout, a tak za cenu velkých ústupků vzniká koaliční vláda ODS - KDU-ČSL - SZ. ODS obětovala velkou část svého volebního programu a přestože získala ve volbách téměř třikrát tolik hlasů co KDU-ČSL se SZ dohromady, rezervuje ve vládě pro malé koaliční partnery po třech křeslech.

Po dvou letech od voleb se preference nejsilnější vládnoucí strany snižují a lidovci už zase pokukují, že by skočili na koně. Jinak se nedá chápat postup lidovců na sobotním sjezdu. Lidovci nejprve hlasují pro vládní ranec reforem. Nyní zpochybňují záměr vlády, jejíž jsou členy a když je premiér vyzve k plnění koaliční smlouvy, tak se dozví, že si od nikoho nenechají diktovat.

Krásná ukázka lidoveckéch zásad a držení slova. Lidovci zkrátka chtějí být vždy ti hezcí, ti kteří neubližují a kteří se distancují od všeho nepopulárního. Nevím, zda voličům lidovců nedojde trpělivost, protože i oni vnímají, že KDU-ČSL není zásadová a často své koaliční partnery zrazuje.

Lidovecké preference se dlouhodobě pohybují na hranici volitelnosti. Lavírováním na všechny strany si ale sympatie příliš nezískají. Stávají se pro své voliče nečitelní a nevyzpytatelní. Volič chce mít jistotu, že když dává svůj hlas nějaké straně, tak ta zcela nepopře vše, s čím jeho hlas získala.

Je předčasné odhadovat výsledek voleb v roce 2010. Určitě by pro pravicově smýšlející voliče nebylo dobré, pokud by z parlamentu zmizel partner, který sice dělá problémy, ale zároveň může pomoci zabránit nástupu rudooranžové koalice. Přesto by možná lidoveckým politikům prospělo, pokud by na čtyři roky z parlamentu zmizeli. Třeba by se naučili držet slovo a plnit podepsané dohody.

Napsano pro http://www.blog.idnes.cz