Před prezidentskou volbou jsem prorokoval, že poté, co Jan Švejnar volbu prohraje, v tichosti zmizí zpět do USA. V momentě, kdy se začaly objevovat spekulace, že by přijal kandidaturu do Senátu jsem napsal, že post senátora by byl pro Jana Švejnara, prezidentského kandidáta, zoufale málo. Nakolik jsem byl ve svých odhadech úspěšný ukáže další budoucnost.

Jan Švejnar pobyl u nás asi čtrnáct dní po své předem prohrané bitvě o prezidentský stolec a pak se tiše vytratil. Jeden z jeho spolupracovníků, komentátor United Press International pak poslal do světa článek, kde kritizoval, ale především haněl Švejnarova úspěšnějšího soupeře.

"Klaus měl být bez nějakých ceremonií vyhozen." ... "Český tisk přináší mnoho příběhů Klausových špinavých machinací. Ale v momentě, kdy se objevily v tisku, jejich zdroje zmizí anebo nejsou dosažitelné." ... "Věděl jsem, že Klaus a jeho gangsteři budou používat špinavé triky - a taky používali," napsal Mark Ellenbogen (více zde).

Toto pondělí ale o sobě dal náhle Jan Švejnar vědět s tím, že zvažuje kandidaturu do Senátu, protože nabídka přišla "celkem široce z celého spektra stran a nezávislých senátorů", kteří ho podporovali v prezidentské volbě, a že o tom s ním mluvil jak Paroubek, tak Bursík.

O dva dny později je vše zase jinak. Kandidovat do Senátu nebude, ale prý bude naší zemi nejvíce prospěšný, pokud založí neziskovou nadstranickou společnost. Ano, nezisková společnost by byla příliš fádní, obyčejná, stejná jako stovky dalších, takže se musí přidat honosné "nadstranická", jako kdyby třeba Člověk v tísni nebo Kuře byly organizace stranické.

Pan Švejnar tak znovu potvrdil, že mění své názory častěji než spodní prádlo. Pravdou ale také může být, že si podporu do Senátu vybájil sám a tvrdě narazil anebo zjistil, že podpora je silně nedostatečná, popřípadě jeho šance na zvolení jsou pramalé. Variant se nabízí vcelku dost, ale Jan Švejnar stejně nkdy neřekne, která je ta pravá.

Pro Jana Švejnara je jasná mluva tabu. Coby ekonom teoretik je zvyklý v jedné větě přinést tvrzení, vyvrátit ho, nalézt východisko ve třetí variantě a tu ihned zpochybnit. Pak se mu totiž nemůže stát, že by ho někdo usvědčil z chyby.

Možná Jan Švejnar doposud nepochopil, že nebyl vybrán jako prezidentský kandidát pro své kvality, ale proto, že vadil všem nejméně a mohli se na něm shodnout jako na antiklausovi. Žije-li Jan Švejnar v představě, jak bude za pět let znovu kandidovat na pražský Hrad se stejnou podporou jako letos, pak se nachází v hlubokém omylu.

Silně pochybuji, že by politici zavedli přímou volbu. To by se totiž museli vzdát hřiště, na kterém mohou rozehrávat své politické handly. Takovou příležitost si vzít nedají. Za pět let bude každá strana nominovat svého kandidáta.

ČSSD bude s velkou pravděpodobností, pokud tak dlouho ve funkci vydrží, nominovat svého současného přdsedu, který se navíc svými prezidentskými ambicemi netají. ODS bude pravděpodobně nominovat Přemysla Sobotku. Zbývající parlamentní strany jsou už jen okrajovou záležitostí bez šance.

Jan Švejnar měl šanci stát se českým prezidentem pouze letos. Další šanci už nedostane. Byl použit jako zbraň proti Václavu Klausovi. Jako nefunkční zbraň. Taková zbraň se na bojišti většinou zahazuje. Za pět let se už nebude bojovat proti Klausovi. Švejnar svou úlohu antiklause splnil, více ho netřeba.

Nedělejme si iluze, že Janu Švejnarovi až tak záleží na osudu ČR. S naší zemí ho pojí především jeho postavení v ČSOB. Sem tam možná o Janu Švejnarovi probleskne nějaká ta zpráva, ale odhaduji že za rok po něm neštěkne ani pes. Vrátí se ke své rodině, na svou domovskou univerzitu a bude dál žít svým poklidným životem. Prezidentská epizoda se mu bude hodit jako příběh vyprávěný vnoučatům sedícím mu na klíně.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz