Tyto věty nelze chápat jako rasismus. Ministryně těmito větami odpovídala na dotazy v rozhovoru týkajícího se konkrétních situací. Přesto je s podivem, že právě ona, která si libuje v hyperkorektnosti, se odvážila tyto věty vyřknout.

"To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně, a potom se vás teprve někteří politici zastanou a řeknou – on je chudák," řekl svého času Jiří Čunek na dotaz, zda se budou i ostatní lidé dotovat tak, jako Romové.

Čunkova věta se nelíbila čtrnácti romským organizacím a asi stovce jednotlivců. Romský advokát Martin Čonka podal na Jiřího Čunka trestní oznámení za hanobení rasy a podněcování k nesnášenlivosti. Policie a státní zastupitelství ale žalobu zamítli.

Jediným čunkovým prohřeškem v této větě bylo, že paušalizoval. Téhož s dopustila i Stehlíková, ale Martin Čonka na ní trestní oznámení podávat nebude: "Výroky jsou to nešťastné. Zevšeobecňování mi vždycky vadí. Výrok se musí vykládat podle toho, jak ho člověk myslí, a paní ministryně to, myslím, nemyslela špatně."

Takže Čukova věta vědí a Džamilina ne? Není to spíše proto, že si pan Čonka naběhl a nechce svou blamáž opakovat? Je jasné, že nelze všechny lidi házet do jednoho pytle. Nicméně Džamila Stehlíková nyní neřekla nic, co by nebylo všeobecně známo o nemalé části romské populace. Na druhou stranu nelze donekonečna vše omlouvat odlišnou kulturou. Jak j možné, že Jiří Čunek byl za svou větu ihned označen rasistou a Džamila Stehlíková nikoli?

Kradeš? Patříš za mříže. Způsobils škodu majteli domu? Zaplať. Neplatíš nájem? Vystěhovat do holobytu. Posíláš děti místo do školy krást? Sociálku na tebe. Zde nesmí platit pro každou etnickou skupinu obyvatel jiná pravidla (viz můj předchozí článek).

Romové se objevily na území Čech už ve středověku. Žijí v tomto prostoru několik set let a tak považuji za nehoráznost ohánět se odlišnou kulturou. Pokud by to byli první přistěhovalci, budiž. Lze být benevolentnější po dvě generace. Nelze se ale vymlouvat na odlišnost ještě po x staletích.

Existují určitě programy pro Romy. Problémem ale je, že ze zákona nesmí být vedena evidence o tom, k jaké národnosti se dotyčný člověk hlásí. Podle položeného dotazu pro ministryni Stehlíkovou "k romské národnosti se při posledním sčítání lidu z necelých 43 tisíc obyvatel žijících v regionu hlásilo 248 lidí a v Jeseníku jen 28.“

Jak lze pak provádět nějakou pomoc, když vlastně není prakticky nikdo, komu by mělo být pomáháno? Ministryně se již za svá slova omluvila. Z titulu své funkce se jela podívat na kontroverzní holobyty, v nichž žijí někter romské rodiny. Výsledek? NIkdo ji nepustil dovnitř. Těžko pomáhat někomu, kdo pomoc odmítá.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz