Již od dob Miloše Zemana jede ČSSD na negativistické vlně. Taktika spálené země tehdy před deseti lety vynesla Miloše Zemana do premiérského křesla. Ačkoliv ČSSD za čtyři roky ve vládě nedokázala nic světoborného kromě postupného zadlužování (naštěstí byla vláda díky "opoziční smlouvě" držena při zemi), usoudil Miloš Zeman, že nastal čas přepřahnout koně.

Tím ale ČSSD nastartovala k myšlenkové impotenci. Zeman si vybral za svého nástupce Vladimíra Špidlu, který nasliboval všechno všem pod heslem "zdroje jsou". Neřekl ale, že ony tajemné zdroje se nacházejí v našich peněženkách a začal zadlužovací kolotoč. Politický autista Špidla nedokázal komunikovat ani se svými koaličními partnery, natož s veřejností.

Prohrané eurovolby vedly k urychlenému odchodu premiéra Špidly a jeho nástupce, populární Gross pro Špidlu našel skvělou trafiku. Skandálně odvolal eurokomisaře Teličku a nahradil ho právě Špidlou. Gross si liboval ve zřizování tajných policejních týmů o jejichž existenci věděl jen on sám, stejně jako o výsledcích jejich činností.

Za Grossova působení nejprve na ministerstvu vnitra a později v premiérském křesle dramaticky vzrostl počet odposlechů, až dosáhl obludných rozměrů. V ČR bylo odposloucháváno několikrát více telefonů než v celých USA. I Grossův předchůdce Špidla měl podobnou zálibu - rád si četl právě odposlechy.

Křišťálově upřímný Standa Gross se musel po pár měsících s hanbou klidit ze Strakovy akademie. Nedokázal vysvětlit, jak k milionu na byt přišel a rozjela se tragikomická konstrukce s půjčkou a směnkou Gross - Vik - Rod - Simkanič.

A ČSSD stále postrádala nějakou nosnou myšlenku. Ještě sedm let po svém nástupu do vládních křesel byla vina za vše špatné přisuzována ODS, ačkoli ČSSD nedokázala udělat zhola nic, kromě stále narůstajícího dluhu. Reformy podle ČSSD nebyly nutné, ačkoli je už dlouho doporučovala například Světová banka.

A pak konečně přišel ON, spasitel, který se do premiérského křesla dostal nevolen a jen shodou okolností a náhod. Jiří Paroubek nastoupil razantní buldozeří cestu neustálé konfrontace a boje proti nepříteli jak stranicky vnějšímu, tak vnitřnímu.

Kdo by čekal, že ČSSD konečně přijde s nějakou myšlenkou, s nějakým pozitivním návrhem, hrubě se mýlil. Před posledními volbami v roce 2006 rozjela ODS kampaň, ve které se mluvilo o ODS s podtitulem Plus. ČSSD místo toho, co by představovala svůj vlastní program, rozjela kampaň, ve které se mluvilo o... ODS, ale tentokrát s podtitulem Mínus.

Pokud by se obě kampaně s určitou dávkou nadsázky spojily a pokrátily, tak výsledkem kampaně ČSSD by byla ODS nebo zcela holé ruce. Vlastní myšlenky? Vlastní vize? Ale jděte, vždyť přeci stačí strašit myšlením poněkud jednodušší občany - voliče a vézt se na vlně závisti a nenávisti.

Po dvou letech jsme svědkem restaurace situace před parlamentními volbami. ODS přichází s pozitivistickou kampaní, která je zaměřena na kraje. Proto také krajské organizace nechtějí, aby se celorepublikoé vedení do kampaně příliš míchalo. Kampaň má být zaměřena na záležitosti spojené přímo s krajem a v krajské kompetenci.

ČSSD vsadila vše na negativistickou kampaň a opět používá slogan "ODS mínus" a nastoluje do krajských voleb celorepublikové záležitosti, jako kdyby kraje mohly tyto záležitosti řešit nebo by byly v jejich kompetenci.

Je to stejné, jako kdyby v obci, kde se řeší problém vyasfaltování místní komunikace nastolila ČSSD otázku dopravní situace na českých dálnicích. A opět lze vysledovat absenci nějakých pozitivních návrhů či představení vlastní vize.

Veřejnost je Lidovým domem masírována pouze tím, co ČSSD nechce, přičemž je navíc ještě tato kampaň v mnoha ohledech klamná a lživá. ČSSD rezignovala na své myšlení a soustředila se jen na popírání svého politického rivala. To je ale zatraceně málo. ČSSD vlastně nenabízí vůbec nic. Naopak vyhrožuje tím, že jakmile se dostane k moci, okamžitě zruší reformní kroky, vypoví smlouvy, které současná vláda uzavře a celý stát dovede do zatuchlého socialistického RaJe.

V tomto kontextu se pak už třetí snaha sesadit vládu jeví přinejmenším úsměvná. Pochopitelně, opozice může hlasování o nedůvěře vládě vyvolat kolik chce, ale vsadím se, že ani třetí ani sto padesátý osmý pokus o odvolání vlády nebude úspěšný.

Vyvolání hlasování o nedůvěře vládě má smysl pouze tehdy, dojde-li ke skutečně závažným pochybnostem zásadního rozměru. Inflace pokusů o odvolání vlády se čím dál tím víc pak stává folklorem a zbytečně promrhanými penězi daňových poplatníků, kteří platí Sněmovnu za její práci, nikoli za zcela zbytečné schůze, kde je výsledek hlasování znám dopředu.

Je-li náplní ČSSD pouze negace politických soupeřů a snaha dostat se k vládním korytům bez jakékoli vize, myšlenky nebo programu, pak si takováto a kterákoli jiná strana se stejnou taktikou nezaslouží přízeň voličů. Jiří Paroubek není žádný myslitel. Obklopil se bandou přikyvovačů a ochotných vykonavačů jeho mocenských přání. Je smutnou skutečností, že tak málo stačí ke štěstí příznivcům ČSSD. Opravdu jsou příznivci ČSSD spokojeni s tak primitivní taktikou "vše, co dělá ODS, je špatné"?

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz