Zelená politika po česku

Autor: Petr Žantovský | Publikováno: 9.4.2008 | Rubrika: Politika
Zelení

Strana Zelených se relativně pevně uhnízdila v české politické kotlině. Po mnoha letech živoření hluboko pod volitelným procentem je z ní najednou strana parlamentní a dokonce vládně-koaliční. Je tedy na místě se nad politikou této strany vážně zamýšlet.

Předně je třeba říci, že Zelení prošli před svým vstupem do první ligy české politiky dvěma kataklyzmaty. Poprvé, když se zbavovali stínu někdejšího funkcionáře Vlčka, spolupracovníka StB, který se snažil Zelené víceméně sloučit se sociálními demokraty. A podruhé, když Zelení vytěsnili ze svého vedení jakobínskou skupinu kolem Jakuba Patočky a Jana Beránka z Hnutí Duha, kteří ze strany soustavně činili extremistickou  úderku, jejíž reálný koaliční potenciál s kýmkoli byl nulový, a to přesto, že sám Patočka dělal dlouho poradce i Vladimíru Špidlovi, když byl šéfem ČSSD a premiérem. Teprve příchod Martina Bursíka znamenal pro Zelené šanci.

Ta ovšem nebyla takříkajíc zadarmo. Když se na podzim 2005 uvnitř strany začalo špitat, že právě Martin Bursík bude předsedou, mluvilo se nemálo o tom, že za jeho vstupem do čela Zelených mohou stát značné finanční prostředky, pocházející nejspíše z hornorakouských energetických kruhů. Právě ty totiž logicky mohou mít zájem na minimalizaci české jaderné energetiky, která vytváří na trhu s elektřinou citelnou cenovou konkurenci. Pak už je vcelku snadné dát si dohromady jedna a jedna, a dovodit si, proč asi hlavním koněm Zelených pro koaliční vyjednávání o obsazení postů ve vládě byl Karel Schwarzenberg, směřující právě do pozice ministra zahraničí. Tím není řečeno, že svou práci nedělá dobře. Jen je namístě zvažovat všechny možné souvislosti. Pak totiž nebudeme tolik překvapováni různými zdánlivě nečekanými událostmi na české scéně, která je – při bližším pohledu – až trapně předvídatelná a průhledná.
Nicméně zpět k Zeleným. Vstup Martina Bursíka do jejich čela byl inženýrský projekt, který vyšel. Bursík se zmocnil voličského potenciálu, který po sobě zanechaly stranické nebožky – postupně Občanské hnutí, ODA, Unie svobody, do jisté míry i Demokratická unie a konečně celý někdejší projekt Čtyřkoalice. Bursík, jako bývalý člen OH i KDU-ČSL dobře věděl, jaký elektorát tyto středové strany oslovují, a přesně na ten zamířil. Jeho úspěch měřený šesti procenty v Poslanecké sněmovně není samozřejmě nijak oslnivý, natož překvapivý. To se jen přelily hlasy, které dříve dostávaly jiné, dnes již nejsoucí strany středu.

V tom je jeden paradox Zelených. Ačkoli vystupují a převážně se chovají jako středová strana, mají název, který v evropském kontextu patří spíše na politickou levici. V Německu se přece říkalo, že Zelení jsou jako meloun – zvenčí zelení a uvnitř rudí. Ostatně angažmá lidí typu Joschky Fischera, bývalého maoistického pouličního rváče z konce květinových 60.let, tomu odpovídá. Naši zelení se ale levicové nálepce brání. Přesto však při opravdu důležitých akcích, mezi něž jistě patřila volba presidenta, je vidíme v jednom houfu spíše se socialisty a komunisty, nikoli se zbytkem tzv. středopravé vládní koalice. Opět – nic překvapivého. Zelení nemohli volit Václava Klause jednak kvůli osobní animozitě mezi ním a Bursíkem, ale také kvůli svým členům a voličům, kteří jsou výrazně více vlevo, než funkcionáři strany.

U nich se krátce zastavme. Nejvíc jsou vidět a slyšet tři z nich. Nepočítejme teď krátkou čtvrthodinku slávy poslankyně Zubové a neúspěšnou vnitrostranickou vzpouru exministryně Kuchtové. Dnes jsou v čele strany vedle Bursíka vidět hlavně dvě jiné ženy – Kateřina Jacques a Džamila Stehlíková. S předsedkyní poslaneckého klubu Jacques Bursíka pojí – kromě nedávno vyzrazeného údajného intimního pouta – hlavně umění proměňovat politiku v sérii mediálních skečů. Jacques zpravidla neslyšíte mluvit o důležitých věcech, které se projednávají v parlamentu, nevyjadřuje se příliš často k přijímaným zákonům. Zato je na každé demonstraci. Na té první se zviditelnila tím, že měla konflikt s policistou, který sáhl po obušku, což mělo soudní dohru. Jacques každopádně tuto pouliční tlačenici výtečně prodala na předvolebních mítincích strany – pár facek ji – obrazně řečeno – dostalo do veřejného povědomí, a tím také do vrcholné politiky. Naposledy jsme Jacques viděli v prvních liniích protestů proti masakru v Tibetu. Opět, na tom není nic špatného, vyjádřit svůj názor, třeba i touto formou. Jen by to neměla být jediná náplň politikovy práce.

Kapitola sama pro sebe je Džamila Stehlíková, ministryně pro lidská práva. Stehlíková je nečekaným úkazem na české politické scéně. Mít ministra pro otázky sexuálních či etnických minorit si netroufl ani premiér Špidla, který byl symbolem tohoto typu politického myšlení. První, kdo má ministra pro tento resort, je pravicový předák Topolánek. Není to první, a zřejmě ani poslední paradox dnešního vládnutí.

Stehlíková sama je věrná náplni své portfeje. Přednáší návrhy na narovnání údajně nerovných vztahů v různých oblastech společenského života. Chce zvýhodňující kartičky pro těhotné. Chce úlevy z pracovních povinností pro Romy. Chce okamžité adopce pro gaye. A pak se velice diví, že těhotné ženy, Romové i gayové jí zdvořile, leč rázně vzkazují, že o tento typ sociálního inženýrství nemají zájem, protože nic neřeší. Oni chtějí svobodu rozhodovat si o svých životech. Nepotřebují úředníka s velkým razítkem, který za ně rozhoduje, co je pro ně nejlepší. A právě to dělá Stehlíková. Naštěstí pro všechny - marně. A nejiné to bude i s jejím aktuálním návrhem na uzákonění zákazu fyzických trestů na dětech. Zdánlivě bohulibý nápad v sobě skrývá tolik manipulativních a ke zneužití přímo vybízejících záludů, že to nemůže projít ani tak apatickým parlamentem, jako je po většinu času ten náš.

Suma sumárum – lze konstatovat, že naši Zelení jsou nejasné barvy, mdlé chuti, nezřetelné ideologie a nečitelného důvodu existence. Tedy kromě jediného – kanalizovat jistý druh liberální nespokojenosti se striktně levicovým nebo striktně pravicovým pohledem na svět, a tvořit výtah k moci pro několik vyvolených. Pokud se ale nestane zázrak a Zelení nepřijdou s něčím skutečně zásadním a věrohodným, dá se předpokládat, že budou v příštích volbách následovat své předchůdce z ODA, US a jiných stran na politické smetiště. Ovšem – kromě Martina Bursíka. Ten – jako už tolikrát v životě – bystře odhadne situaci a převlékne stranický dres za nový, aktuální a užitečný. Pro sebe.

 

3491 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Za Jakla se vylučuje z ODS?Ministr vnitra Islámského státu Abbdulah Al-Hamaida varuje uživatele sociálních sítí, aby si nedovolovali neschvalovat teroristické útoky v Evropě„Nepovedený“ příměr Václava Klause ml. naplno odhalil nedemokratickou podstatu současné EU Kdo jsou protiizraelští aktivisté EAPPI? Pane Fialo, že se nestydíte

euPortal.cz

Václav Moravec se v České televizi zachoval jako totální prase. Podívejte seHanebné selhání ODS. Zradila sama sebe

Eurabia.cz

Francouzští intelektuálové sepsali apel proti proislámské cenzuře v Rakousku již podpořil Evropský soud pro lidská právaŠéf ODS vyhodil Václava Klause ml. a pochvalně se vyjádřil o sprostém a vulgárním ODSakovi Novotném

FreeGlobe.cz

Senegalec unesl autobus s dětmi a podpálil ho. Nesouhlasil s imigrační politikou italské vlády (+ foto)Teroristický útok v pražském metru: Hřib naštěstí nebyl atomový

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Nadšená Schwarzenbergova chvála Petříčka je nejtěžší obžalobou současné ČSSDMadeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti Kosova

eOdborar.cz

Boj za klima? Ale jděte! Naopak velice dobrý kšeft. Greta Thunberg je pro rodiče slepice snášející zlaté vejcePrivatizace sociálních služeb ve Finsku vede k zhoršení péče a otřesnému zacházení s lidmi

ParlamentniListy.cz

Šmírovali mě a napráskali Chovancovi. A já myslím, že to bylo tak... Plukovník vydal svědectví a FOTO„Statky v prdeli, porcelánky v prdeli, fabriky v hajzlu.“ Zeman přilákal lidi. A my jsme se jich ptali
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění