Oč vlastně jde? Slovenská vláda premiéra Fica předložila návrh tiskového zákona, který omezí svobodu tisku. Především uzákoňuje právo na odpověď, byť by byla tiskem zveřejněna pravdivá informace. Tisk musí odpověď zveřejnit.

Tisk je podle návrhu zákona zodpovědný za odpověď, která poruší zákon a dobré mravy. Tisk nesmí ke zveřejněné odpovědi reagovat. To znamená, že napíše-li novinář pravdivý článek o nějakém politikovi, pak je povinen zveřejnit jeho odpověď, byť bude odpověď odporovat zákonům a bude nepravdivě napadat a osočovat novináře. Novinář pak nesmí na odpověď reagovat a ještě je zodpovědný za zveřejněnou odpověď politika.

Právo na odpověď mají mít nejen dotčené osoby, ale i státní a veřejné orgány. Pokud by tisk odmítl zveřejnění odpovědi, pak by mu hrozila pokuta 150 tisíc Sk. Tisk se tak dostává zcela do područí vlády, která může krásně korigovat, co může být zveřejněno. Navíc musí tisk zveřejnit nejen omluvu či opravu, ale i odpověď.

Protest slovenských deníků 2Slovenský protest deníků 3Není divu, že se slovenský tisk bouří. Jde tady o nezávislost a svobodu slova. Nový tiskový zákon na Slovensku může klidně vést až k zániku mnoha titulů a to jak seriozních tak bulvárních.

Představme si situaci, kdy novinář napíše článek a pak musí povinně zveřejnit odpověď, byť by se jednalo třeba o padesát žádostí. Pak by v novinách nebylo vůbec nic jiného anebo by se z ze specifických novin stal bezpohlavní tisk píšící jen o naprosto nezajímavých tématech aniž by směl chválit či kritizovat.

Komu by se líbil například článek ve znění: "Naši fotbalisté remizovali v Dánsku 1:1. Branky: 25. Berndtner - 42. Koller". Nic víc, žádný komentář, žádný rozhovor, jen holá fakta. Na jakýkoliv další text by byla možnost reakce, kterou musí tisk zveřejnit. Líbilo by se vám to?

Protest slovenských deníků 4Slovenský protest deníků 5Smutné na všem ale je, že by se s klidem něco podobného mohlo stát i u nás. Současný premiér Topolánek na jedné tiskovce v rozčilení nad otázkami řekl, že snad začne o tiskovém zákoně uvažovat.

Ještě dál zašel jeho předchůdce. Současný poslanec Paroubek před volbami prohlásil, že si po vyhraných volbách na média posvítí a prosadí nový tiskový zákon. Ten by se od návrhu jeho věrného přítele Fica příliš nelišil.

Důvodem pro Topolánkův výraz bylo, že média přinášela ne zcela pravdivé informace. Důvodem pro Paroubkovo prohlášení ale bylo, že média o něm nepsala jen dobře. Co je tedy nebezpečnější?

Mirek Topolánek je často s novináři ve při. Dokáže i rozčileně kopnout do auta bulvárních novinářů, chová se občas hulvátsky. Přesto si ale nedovolí nic víc. Dokáže vynadat novináři nebo reportérovi, ale tím to končí.

Topolánkův předchůdce měl také mnoho sporů s novináři, ale řešil to jinak. Proč tak náhle musel skončit televizní pořad "Bez obalu"? Proč měl kreslíř Štěpán Mareš problémy? Jen proto, že kreslil Jiřího Paroubka v hnědém a pomačkaném saku? Proč byl okamžitě zbaven svého pořadu moderátor v rozhlase? Jen proto, že neukočíroval živelnou Yvonne Přenosilovou? Paroubek se narozdíl od Topolánka neomezuje na verbální projevy. V jeho případě je možnost ohrožení nezávislosti tisku větší než u Topolánka a bohužel i reálná.

Držme tedy slovenskému tisku palce. Boj za jejich nezávislost může být i bojem naším.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz