Takový rozhovor přinesla MF Dnes. Předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik v něm označil komunistický puč v roce 1948 za ústavní krok (viz zde).

Vraťme se šedesát let zpět. V roce 1946 komunisté vyhrávají v České republice volby, na Slovensku jsou druzí. Tehdy ještě komunisté mají různorodost názorových proudů. Po roce 1948 je ale názorová pluralita potlačena a lidé s nevhodnými názory se stávají obětí perzekuce.

Komunisté své oponenty zavírají do vězení a popravují. Vlastní národ se stává objektem šikany, špiclování a státního terorismu, kdy je obyvatelstvo zastrašováním vedeno k naprosté poslušnosti. Na dlouhých čtyřicet let se komunisté stali svrchovanými vládci nad lidskými osudy.

Lidové milicePodle Pavla Kováčika puč za asistence nelegálně zřízených a vyzbrojených Lidových milicí byl ústavní. A co poslanec Kováčik říká o zastrašování ozbrojenými Lidovým milicemi? "Síly použity nebyly. Použití milicí nebylo reálnou hrozbou."

Nutno připomenout, že tehdejší policejní sbor byl v rukou komunistů a nezřídka se tehdejší příslušníci postavili bok po boku milicionářů. Nicméně podle Pavla Kováčika bylo vše v naprostém pořádku a puč nebyl protiústavní.

"Dva a půl milionů lidí v generální stávce, to přece taky nenapovídá, že to byl puč," říká poslanec Kováčik. Zapomíná ale dodat, že generální stávka byla zorganizována právě komunisty.

Velice zajímavý článek také vypovídá o tom, jak komunisté získávali informace. Za zmínku snad stojí především fakt, že Klement Gottwald byl informován o chystané demisi nekomunistických ministrů dříve, než bylo vydáno oficiální prohlášení a že když se předsednictvo Demokratické strany na tajném zasedání dohodlo na postupu proti komunistům, měl Gottwald jejich plán na stole už za tři hodiny po přijetí.

V současné době vystupuje Lidový dům proti komunsitům a vyčítá jim právě postoj k Únoru 1948. Jenže tady je nutno položit si otázku, zda by byl radikální postoj proti komunistům ze strany socialistů stejný i v případě, kdyby komunisté "nezradili" v prezidentské volbě. S pravděposobností hraničící s jistotou si troufám říct, že nikoli.

Dnes, více než osmnáct let po "plyšáku" zvedají komunisté hlavu. Je to způsobeno tím, že nebyli postaveni mimo zákon v době, kdy to bylo snadno proveditelné. V roce 1990 měli komunisté nahnáno, obávali se o svou budoucnost a s postavením mimo zákon víceméně počítali.

Bohužel tehdejší prezident přišel s heslem "nejsme jako oni". Prakticky celý národ, který ještě byl v euforii z nově nabyté svobody si toto heslo osvojil. Pokud by tehdy Václav Havel řekl "postavme komunisty mimo zákon", stalo by se obratem, protože lidé věřili každému Havlovu slovu. I tomu, že chce být prezident jen do prvních svobodných voleb.

Mám za to, že tolerance komunistů byla součástí "obchodu" za nenásilné předání moci. Jsem zvědav, jestli až se odtajní dokumenty, které provázely přechod režimu, zda bude můj názor potvrzen. Před rokem a půl se setkal Václav Havel se studenty právnické fakulty v Praze. Mimo jné zazněl i dotaz: "Jaký byl důvod, že jste v roce 1990 nepostavil KSČ mimo zákon? A nelitujete nyní, že se tak nestalo?"

Václav Havel odpověděl: "Komunistická strana všude v postkomunistických zemích dostala šanci se transformovat. Je pravda, že když té šance nevyužila, možná měl být vyvozen jakýsi důsledek. Ve společnosti ale nebyla vůle k takovému kroku."

Nesmysl. Vůle byla a nemalá část národa se vyjadřovala pro zákaz komunistů. Jenže věřilo se Havlovým slovům. Dnes je vidět, jak špatné to bylo rozhodnutí.

Je smutné, když je člověk svědkem toho, jak oficiálně rozpuštěný KSM demonstruje a policie nezasáhne. Přitom si radikální komunistický dorost nese vlajky se symboly komunistického zla. Stačí to porovnat s neonacistickými skupinami, jak tam jsou nositelé nacistických symbolů zatýkáni a stavěni před soud. Proč je to na jedné straně trestáno a na druhé přehlíženo? Obě ideologie patří na smetiště dějin a bylo ba záhodno, mít rovný přístup.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz