Je to příznačné pro celou prezidentskou volbu roku 2008. Po opětovném zvolení Václava Klause to potvrdil sám předseda ČSSD, když v přímém rozhovoru řekl, že koalice proti Klausovi neuspěla. Je to smutné ze dvou důvodů.

Zaprvé proto, že se nehledal kandidát na post prezidenta, který by skutečně byl natolik dobrý, aby se na něm politická scéna shodla, ale hledal se pouze antiklaus. Zadruhé proto, že nezáleželo na osobě antiklause, hlavně aby se nezvolil Václav Klaus.

Původně kandidát Zelených profesor Švejnar je ukázkou toho, jak málo stačí k tomu, aby se v naší zemi někdo stal celebritou a osobností. Prezidentský post by měl být vyvrcholením politické kariéry. Vzít kteréhokoli člověka, byť ověnčeného profesorským titulem a chtít jej rovnou posadit na vrchol je ukázkou diletantismu.

Když se podíváme po Evropě, tak v které zemi není hlavou státu člověk, který by byl dlouhodobě politicky činný, či jako v případě britské koruny dlouhodobě připravován na roli panovníka? Jan Švejnar se stal další Superstar. Vzat lidově řečeno z ulice, předvedl matný výkon, ale rázem se z něj stala hvězda první třídy.

Možná někomu imponuje, když na jasnou otázku dostane odpověď A i B a kdyby náhodou ne, tak C, ale třeba D. Já mám ale daleko raději, když kterýkoli poplitik odpovídá jasně a srozumitelně. Bohužel, profesor Švejnar politikem není a pravděpodobně ani nikdy nebude.

Není od věci také připomenout, že ač s Janem Švejnarem přišli Zelení, přebrala jim ho ČSSD. Ne půdě ČSSD se odehrál televizní "souboj" prezidentských kandidátů, ČSSD ho prosazovala a po neúspěšné volbě šel Jan Švejnar nejprve do klubu ČSSD aby se omluvil, že nevyhrál.

Volba tedy skončila. Dopadla podle očekávání potvrzením Václava Klause v jeho křesle. V ODS zavládlo veselí a radost a antiklausovská koalice skřípala zuby. Především ČSSD, protože pokud budeme počítat i prezidentské volby, pak to byly již deváté prohrané volby za sebou.

Zatímco před dvěma lety označil Jiří Paroubek ČSSD za druhého vítěze voleb, letos začal mluvit o morálních vítězích. Když jsem ještě před pár lety proháněl míč v Hanspaulské lize, mluvili jsme o sobě jako o morálních vítězích, když náš tým od soupeře dostal "klepec".

Jiří Paroubek ale měl jasno. Uplynulo sotva pět minut a už vyhlašoval viníky prohry. V prvé řadě za to mohly kreatury z ODS (jak jinak?), která zvítězila korupčními hlasy. Co na tom, že žádný důkaz o korupci není. ČSSD vždy dokáže perfektně obviňovat druhé z korupce, zatímco její členové jsou jen šibalové.

Samozřejmě za to podle Paroubka mohla i poslankyně Zelených Zubová. Co na tom, že její hlas by Jana Švejnara nevytrhl. A především komunisté, kteří tím, že nehlasovali pro Švejnara zvolili Klause. Jiří Paroubek dokonce označil chování komunistů jako proradné.

Nikdo mě nemůže obviňovat ze sympatií ke komunistům, ale ti jen udělali přesně to, co řekli dopředu. Komunistům nebyl po chuti ani jeden z kandidátů. Pro Václava Klause ruku nezvedli a ve třetím kole obou voleb nezvedli ruku pro nikoho.

Jiří Paroubek, který automaticky s hlasy komunistů počítá, tvrdě vystřízlivěl. Na jejich adresu řekl: "Komunisté udělali vše pro to, aby umožnili volbu Václava Klause, a budeme to říkat stále, i když jim to není milé. Mohli se zapojit do aliance pro nezvolení Václava Klause.". K tomu však nutno podotknout, že ani všechny komunistické hlasy by nestačily. A ještě znovu připomenutí, aliance nebyla pro někoho, ale proti někomu.

Předseda ČSSD jak je jeho zvykem hledá viníky všude jinde jen ne u sebe. Možná by se měl zamyslet a konečně přijít s něčím tvořivým. Prozatím ČSSD pod jeho vedením je pořád jen proti nečemu. Místo prezentace vlastního programu jen negace programu ODS, proti vládě, proti Klausovi...

Strana, která byla postavená na negaci už zde byla a dopadla velice neslavně. Vzpomínáte ještě na US-DEU? I ta měla svůj program postavený jen na negaci ODS a když měla přijít s něčím vlastním, tak se ukázalo, že má prázdné ruce. Bohužel k tomuto stadiu ČSSD spěje čím dál tím víc.

Zelení a ČSSD teď vymýšlejí, jak využít náhle nabyté a umělé Švejnarovy popularity. Zelení by ho chtěli v případě odchodu Karla Schwarzenberga z vlády posadit na místo ministra zahraničí. Nedokážu si představit, že by člověk, který nemá v politických kruzích žádné styky a zkušenosti mohl zastávat tak významný post.

Rovněž si nedovedu představit, že by s tím souhlasil Mirek Topolánek. Ten je nyní na Zelené hodně rozezlen a nominace Jana Švejnara by jen přilila olej do ohně. A do třetice si nedokážu představit, že by post ministra zahraničí mohl zastávat člověk, který na nic nemá pevný názor a každému říká jen to, co by dotyčný chtěl slyšet.

ČSSD by zase ráda viděla Jana Švejnara na místě senátora. To nejdůležitější ale obě strany zapomínají. Zda vůbec o něco podobného Jan Švejnar stojí. Nemyslím si, že by jeho slova o tom, že chce České republice i nadále pomáhat znamenala, že vezme nějakou významnou politickou funkci.

Jan Švejnar, který si teď vybírá roční volno se určitě bude chtít vrátit na svou univerzitu. Je zvyklý na jiný styl života a to vůbec nemluvím o jeho rodině, která by určitě nechtěla opustit svůj domov a přestěhovat se do vzdálené zemičky kdesi v Evropě, notabene, když ani Švejnarova rodina naší mateřštinu ani zdaleka neovládá.

Přetahovaná o Švejnara ve stylu nerudovského "kam s ním" skončí dle mého názoru fiaskem. Senátorský post by teď byl pro Jana Švejnara málo a navíc by ho minimálně na pět (v případě, že by ctěl znovu kandidovat na post prezidenta a vyhrál) až šest let připoutal k naší vlasti. Na post ministra zahraničí nemá patřičné zkušenosti a Mirek Topolánek by ho nepřijal.

Spíše se dočkáme toho, že Jan Švejnar pomalu a potichu odcestuje domů a uslyšíme o něm jen v různých komentářích a možná znovu za pět let zkusí boj o prezidenta. Jenže v té době se už nebude hledat antiklaus. Za pět let chce kandidovat Jiří Paroubek, takže hlasy ČSSD nebudou. Nebudou ani hlasy ODS, která pravděpodobně nominuje po Václavu Klausovi další svou osobnost, Přemysla Sobotku.

A ostatní strany? Ty budou pravděpodobně jen statovat, protože ani jedna ze zbývajících ministran nemá sílu protlačit svého kandidáta na úkor těch větších. Zkrátka aniž by to možná tušil, sehrál Jan Švejnar roli loutkového trojského koně, kterého po volbě už není potřeba. Na závěr si dovolím ještě malou poznámku.

Po prezidentské volbě před pěti lety se vyčítalo Václavu Klausovi, že údajně dostal několik komunistických hlasů. Přesně se to zjistit nedá, protože byla volba tajná, ale i při započítání všech hlasů od komunistů by chybělo asi čtrnáct hlasů, které musela poskytnou tehdejší vládní koalice. Dodnes se mluví o tom, že Václav Klaus byl tenkrát zvolen komunisty.

V právě proběhlé volbě potřeboval Jan Švejnar bezpodmínečně všechny komunistické hlasy. Ti samí lidé, kteří kritizovali před pěti lety Václava Klause najednou tento fakt nevidí a pro jistotu mluví o korupčních hlasech pro ODS a Klause, ačkoli proto zase nejsou důkazy. Je dobré, že Václav Klaus letos nepotřeboval ani jeden komunistický hlas. Zajímalo by mě, jak kritici komunistických hlasů zdůvodní, že nejisté hlasy od komunistů vadí, a transparentní všechny hlasy komunistů nevadí? Nemá to náhodou cosi společného o oné příslovečné holi a psu?

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz