Poté, co jsem shlédl film o filmu, pochopil jsem, že půjde o film, který určitě bude lámat rekordy. V diváckém nezájmu a prodělečných tržbách.

Určitě  se najde lepší využití pro sto padesát korun nežli je utratit za dvouhodinový dokument, který nám ukáže exprezidenta při nácviku projevu, exprezidenta při nácviku stužkování, exprezidenta zmateného, rozčileného, veselého... zkrátka exprezidenta 100x jinak.

Bude zjímavé sledovat, jak dlouho se titul udrží v kinech a zda se vůbec kinům vyplatí jeho promítání. Věřím tomu, že se na film půjde podívat spousta tak zvaných "havlofilů", kteří se budou určitě rozplývat nad kvalitou a hlubokou filozofií snímku. Takoví lidé vyznávající kult jedné osoby se najdou všude po světě.

Tito lidé vám určitě neřeknou, že spoustu z nich film zklame a že by se bez tohoto kulturního zážitku obešli. Před zhruba dvěma lety jsem hledal nějaké představení v Národním divadle, kam jsem chtěl zajít se svou kamarádkou. Národní divadlo mělo tehdy na repertoáru i Havlovu hru. Pro zajímavost jsem se podíval na obsazení hlediště.

Zatímco ostatní tituly byly téměř vyprodány a bylo skoro uměním sehnat lístek, tak Havlova hra byla obsazena zhruba jen z jedné čtvrtiny a to ještě abonentními místy. A určitě to nebylo tím, že by diváci divadlu nerozuměli.

Naštěstí, dnes už nemusí školní dítka navštěvovat vybraná díla, takže určitě nebudou povinnými návštěvníky tohoto filmu . Jakou jsme tenkrát měli všichni radost, když po třech hodinách Jan Ámos Komenský konečně zemřel, když umíral celé dvě hodiny.

Rovněž jsem nepochopil, proč jsme tehdy museli povinně na "veledílo" Děrsu Uzala, které jsme my, nezvedení školáci okamžitě překřtili na Dědka s uzlem. To jsme ještě netušili, že celý film bude prakticky beze slov o lovci - mužikovi v ruské Tajze a že se nám Dědek s uzlem (měl tehdy kolem pasu provaz) skutečně zjeví.

V souvislosti se současnou hospitalizací exprezidenta Václava Havla mně vytanula na mysli asociace s našimi hvězdami pop music. Každá zpěvačka, která se snaží na trh udat své nové CD se musí nejdříve svěřit bulváru, že se jí stalo něco příšerného, že skončila v nemocnici s podezřením na zlomený nehet na malíčku, ale neodradí jí to od práce na albu, které má vyjít za týden...

Nepodezírám Václava Havla, že by se k podobné praktice snížil, ale jeho prohlášení, že dělá vše proto aby stihl premiéru filmu o sobě tuto podobnost doslova přivolává.

Pro podobný dokument je místo na televizní obrazovce. Návštěvníci kin se chtějí bavit a trávit bez minuty dvě hodiny sledováním veselých historek z prezidentování bude pravděpodobně nad jejich síly. Majitelé kin zase spláčou nad výdělkem protože budou mít nevyužitý sál.

Václav Havel je dnes už vyčpělé téma a sledovat jeho kroky v prezidentské funkci je nezajímavé. Spíše by bylo daleko zajímavější, kdyby se veřejnost dozvěděla, za jakých podmínek bylo vyjednáno předání vlády pokojnou cestou v roce 1989 a jaké byly učiněny kšefty s komunisty (nejsme jako oni a podobně). Myslím, že to by byl o hodně zajímavější dokument.

Napsáno pro blog.idnes.cz