To se povedlo včera v Nedělní partii na Primě. A nešlo o nic jiného než o americký radar. Včera lidový Jirka prohlásil do kamer, že vždycky byl proti umístění radaru na českém území. Popřel, že by kdy byl pro, hádal se s moderátorem, který mu nabízel, že jeho výrok najde a popřel, že by vláda ČSSD jednala s americkou stranou o radaru. O umístění radaru se prý začalo jednat až den poté, co se kormidla ujala ODS.

Vzhledem k tomu, že Jirkův sexy mozek je momentálně zaplněn jinými a určitě daleko příjemnějšími starostmi, kdy má Jirka ve svých rukou jinou hračku než politiku, může se snadno stát, že si některá fakta nedokáže vybavit úplně přesně.

S Američany začal jako první vyjednávat ještě v ministerském postu Jaroslav Tvrdík. Tam byly položeny základy dalšího jednání a pokud se snaží předseda ČSSD ze zodpovědnosti vylhat, nečiní dobře. Dokumenty hovoří proti němu.

Před téměř dvěma lety, dva měsíce před volbami poskytl Jiří Paroubek rozhovor ČT, a tehdy doslova prohlásil: "Já si dovedu představit americkou základnu s raketami na některém z těch nevyužitých vojenských újezdů. Bylo by to přínosem pro daný kraj, hlavně ekonomicky. Ale je otázkou, jestli si nevyberou raději Polsko, to by ale u nás mohl být potom alespoň radar."

Později, když už byly známy výsledky průzkumů veřejného mínění své nadšení pro radar a rakety už poněkud zmírnil a v rozhovoru pro tisk už řekl: "Já nejsem proti radaru, ale devadesát procent členů ČSSD je proti němu. Protože chci být předsedou ČSSD, musím být proti radaru."

Včera už byl vždy proti radaru a prý svá slova myslel tak, že by tady stál jen radáreček. Představme si na okamžik, že by se veřejné mínění změnilo. V tom případě by Jirka rychle přeběhl na druhou stranu, aby stál v čele zastánců radaru, tvrdil, že on byl vždycky pro radar a statečně se bil v prsa, že to byla ČSSD, kdo začal o radaru vyjednávat. Mimochodem, odpůrcům radaru padl další argument. Americkou stranou bylo jasně řečeno, že radar bude součástí obranného systému NATO.

Člověk by skoro až věřil, že každý den má předseda ČSSD na stole výsledek několika průzkumů a své výroky koriguje podle toho, co je momentálně "in". Jinak si těžko vysvětlit jeho názorové veletoče, kdy dokáže během 48 hodin sám sebe dvakrát popřít. Pokud se mu nějaký průzkum nelíbí, neváhá si vytvoření průzkumu za Lidový dům zadat.

Je zajímavé a určitě je to jen velká shoda náhod, že každý průzkum, který si ČSSD zadávala dopadl dobře právě pro zadávající stranu. Máme snad věřit tomu, že například Jan Švejnar dokázal během necelého jednoho měsíce, kdy je jeho kampaň omezena na akademickou půdu a kdy se o něm vlastně nic neví, strhnout na svou stranu sympatie více než poloviny národa?

Při známé naivnosti věčných hledačů ideálu je pochopitelné, že si je Jan Švejnar získal okamžitě už jenom tím, že se narodila jeho prezidentská kandidatura, ale takových lidí je minimum, okolo pěti procent. Takovému průzkumu se zkrátka nedá věřit ani za mák a je jedno, která politická strana si průzkum objedná.

Jiří Paroubek je plně odhodlán pro své "kam průzkum veřejného mínění, tam Jiří Paroubek" obětovat to jediné, s čím může politik operovat. Se svou důstojností a zásadovostí. Takový politik se následně stává nedůvěryhodným a hodným maximálně posměchu.

Napsáno pro blog.idnes.cz