A jsou to cíle hodně neskromné. V žilách mu koluje vzkypělá druhá míza, a tak pro něj neexistuje nic, čeho by nemohl dokázat. Otázka zní, jak dlouho.

Předseda ČSSD by chtěl mít na konci roku místo sedmi rovnou čtrnáct senátorů z 27 volených. V krajských volbách by měla ČSSD podle svého předsedy dosáhnout až 25%, když naposledy získala ČSSD v krajských volbách procent 14. Rovněž by roztoužený Paroubek chtěl, aby voličská přízeň jeho strany byla okolo 40%.

Je pravděpodobné, že ke zlepšení výsledků ČSSD ve volbách dojde. U senátorů pravděpodobně nikoli a v krajských volbách rovněž nebude nárůst tak raketový. ČSSD momentálně čerpá ze strachu lidí ze začínajících reforem.

Ono je vždy jednodušší rozdávat na dluh, ale když má pak dojít ke splácení, tak ten, kdo už nemá tak štědrou ruku je tím špatným. Z Lidového domu se den co den ozývá strašení obyvatelstva, jak moc zchudne díky třicetikorunovému poplatku u lékaře. Reformy jsou ale zapotřebí a ČSSD je nikdy nezačala provádět, ačkoli k tomu byla několikrát světovou bankou vyzvána.

První cíl letošního roku si ale ČSSD stanovila v podobě odstranění Václava Klause z postu prezidenta. Hrozně rád bych slyšel předsedu ČSSD jak vysvětluje svým voličům, že je v souladu žití na dluh, přerozdělování peněz v co nejvyšší míře a socialistické inženýrství s názory liberálně-pravicového kandidáta na prezidenta.

Také stojí za povšimnutí, že ČSSD jednoznačně deklarovala podporu Janu Švejnarovi, ale tím to také skončilo. Jan Švejnar si kampaň absolvuje sám a ani ČSSD nepřesvědčuje voliče, že je pan Švejnar lepší pana Klause. Jen se tím potvrzuje, že Jan Švejnar v ČSSD nemá takovou podporu a jeho jediným důvodem pro nominaci je právě sesazení Klause z trůnu.

V ostrém kontrastu pak působí zákulisní zpráva, že ODS získala zhruba deset poslanců ČSSD, kteří by měli zvolit na Hrad opětovně Václava Klause. To je ten pravý důvod, proč Jiří Paroubek a jeho podržtaškové a přidrždeštníci chtějí, aby byla volba prezidenta veřejná. Má sloužit ke kontrole a zastrašení všech, kteří by se řídili svým vlastním rozumem nebo se jim zdály argumenty pro zvolení Václava Klause pádnější či "tučnější".

Jiří Paroubek se rád staví do světla spravedlivého muže, pro kterého stačí jen náznak nepravostí, aby s dotyčným členem své strany zatočil. Asi nebude tak spravedlivý, když se společně s Bohuslavem Sobotkou nedostavili k soudu, kde se projednává Doleželových "pět na stole v českých". Soud musel být kvůli nim odročen. Možná se oba svědci bojí, že by mohlo na povrch vyplavat něco moc nepěkného, například že o požadovaném úplatku věděli.

Líbivé brýle nosí Jiří Paroubek. Všechno je v nich takové hezčí, oranžovější, socialističtější, ale realita je úplně jiná. Předpokládám, že první ránu utrží ČSSD za měsíc při prezidentské volbě. Přidají-li se další na konci roku v senátních a krajských volbách, tak se ČSSD buď rozštěpí nebo se zbaví svého předsedy, který stranu vede od porážky k porážce. Stojí za připomenutí, že naposledy byly volby vítězstvím pro ČSSD v roce 2002. Od té doby vše tato strana prohrává.

Napsáno pro blog.idnes.cz