Slavnou scénu, kdy je Švejk na vozíku tlačen paní Müllerovou do války a s berlemi v rukou volá nadšeně ono památné "Na Bělehrad!" za asistence pobaveného mnohačetného publika je klasická. Byla v daný okamžik absurdní, ale především komická Švejkovým nadšením a velkým humbukem.

Ne nepodobně se vrhl do kampaně prezidentské volby kandidát Zelených a socialistů Jan Švejnar. Velký humbuk, pompéznost a neznalost našeho prostředí dělá Švejnarovu kampaň komickou. Vlastní kandidátovo logo jen dokresluje, že Jan Švejnar už dávno patří do Ameriky.

Americká kampaň je něco, co zde nemá tradici a už vůbec ne při volbě hlavy státu. Pro někoho to může být vítaná změna, ale takováto kampaň může být zajímavá jen tehdy, pokud prezidenta volí celý národ a nikoli jen poslanci a senátoři.

Stejně tak volání Jiřího Paroubka po televizním duelu obou kandidátů na post prezidenta je nesmyslné. Takovéto debaty mají opět sloužit k přesvědčení všech oprávněných voličů. Nechme Americe jejich styl volby hlavy státu. Nutil snad někdo Václava Havla do podobných duelů?

Kandidát spojených antiklausovských sil nepochopil, že to, nač je z USA zvyklý a je tam naprosto běžné, působí u nás jako příslovečná pěst na oko. Obklopil se několika poradci z okolí pana Zieleniece, tak by ho měli alespoň informovat, jak u nás probíhá volba prezidenta. Možná netušili, že to pan Švejnar neví. Koneckonců zde již bezmála čtyřicet let nežije a do USA odešel jako sedmnáctiletý mladík.

Jan Švejnar má blízko k exprezidentu Havlovi. Ostatně exprezident otevřeně prohlásil, že je pro Švejnara, ale podporovat ho nebude. Pan Havel stále žije v osobní zášti vůči panu Klausovi a zjevně mu vadí, že Václav Klaus rozhodně není horším prezidentem, než byl on sám. Jak to dopadlo se všemi, které exprezident Havel podporoval, netřeba připomínat. Byl to takřka jistý polibek smrti.

Páně Švejnarova kampaň působí směšně. Prý bude přesvědčovat volitele. To je opět termín z USA. V naší Ústavě není o volitelích ani čárka. Je tam uvedeno, že prezidenta republiky volí poslanci a senátoři na společné schůzi. Zatím to vypadá, že pan Švejnar nemá ani páru o tom, jak se zde volí.

Jsem zvědav, jestli si socialisté prosadí veřejnou volbu hlavy státu. Doposud byl prezident volen v tajné volbě. Jiří Paroubek má možná oprávněný strach, že někteří poslanci za ČSSD odevzdají svůj hlas oficiálně vyhlášenému nepříteli Lidového domu a neví, jak by své ovečky zkontroloval a měl pod palcem.

Zákon sice uvádí, že zákonodárce hlasuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale často jsme svědky toho, jak jsou zákonodárci tlačeni do stáda a jednotného hlasu. Pokud by nějaký ze socialistů při veřejné volbě vyřkl jméno současného prezidenta, čekaly by ho neveselé časy. Totéž by se mohlo přihodit na opačné straně v případě hlasu pro protikandidáta Švejnara. Proto je lepší, pokud bude volba, jak je zvykem, tajná, aby se mohli zákonodárci rozhodnout svobodně.

Politici nám přímou volbu slibují vždy před novou volbou. Pak vše utichne a dva roky před další volbou je už prý pozdě. Pokud by byla konečně přímá volba zavedena, pak by to bylo čisté a správné řešení. Jenže zákonodárci si přeci nemohou nechat vzít jeden z momentů, kdy se politicky kupčí. 

Napsáno pro blog.idnes.cz