Co naší levici vadí je nabíledni. Už jen samotný fakt, že se bude zkoumat naše poměrně nedávná minulost, která se zapsala nesmazatelně, krví, do našich životů. Zajímavý je postoj poslanců za ČSSD. Je hanbou této strany, že si ve svém názvu ponechala slovo "demokratická".

Žádný demokrat totiž nemůže považovat čtyřicet let komunistické zvůle za netotalitní období. Prý máme rozlišovat, že zatímco se v 50. letech lidé popravovali kvůli politickému přesvědčení a názorům, tak v šedesýtých už ne. A je jedno, že jsme byli stejně nesvobodní a že na hranicích bylo stříleno po uprchlících z tohoto jednoho velkého koncentráku.

Ano, určitě budeme vděčni za to, že děti jen nemohly studovat kvůli svým rodičům, zatímco mohly být s klidem komunistickou mocí sirotky. Naši rudí a narudlí rovněž vychvalují, že po tragickém srpnu v roce 1968 se komunisté nevrátili k popravám.

Je hodně zajímavé, že se poslanci za ČSSD nejprve vyslovili pro vznik Ústavu. Nyní opět otočili o 180° a chtějí Ústav zrušit. Není to snad kvůli nadějím, že společně s komunisty stanou ve vedení tohoto Ústavu a poté co se tak nestalo, mají strach že se na něco přijde?

Téměř 40 procent členů ČSSD má za sebou komunistickou minulost. Ze šesti členů nejvyššího vedení ČSSD jsou tři bývalí komunisté a jeden politický exponent minulého režimu. Myslíte si, že na svou minulost už dávno zapomněli? Ani náhodou. Jak exministr Urban nebo Škromach, tak Vaňhová na dobu nedávno minulou vzpomínají se slzou v oku.

Jana Vaňhová jde dokonce tak daleko, že nám dává za vzor praktiky čínských komunistů. Na to, aby ve vysokém postu stanul za totality člen jiné, než komunisté strany, musel prokázat ještě větší oddanost režimu než komunista. Takovým exponentem totalitní moci je předseda socialistů.

Pravděpodobně odsud pramení náhlá nechuť ke vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů. Senátoři Klubu otevřené demokracie jsou na poslance za ČSSD silně rozezleni. V jejich prohlášení zazněla poměrně závažná věta: "Snaha vyjmout dobu normalizace a sovětské brutální okupace ze zákonné normy je zřejmým pokusem o likvidaci vědecké instituce a o falšování našich moderních dějin." Pod to se může podepsat každý demokraticky smýšlející jedinec.

Znovu se ukazuje, že komunisté a socialisté mají k sobě hodně blízko a že jejich názory jsou takřka totožné. Snaha zamést pod koberec léta nesvobody není ničím jiným než snahou o znemožnění zveřejnění možných skandálů současných i bývalých komunistů. Naši socialisté nám tedy říkají společně s komunisty, že minulý režim byl v podstatě lidumilný, měli jsme se dobře až na pár mrtvých a odsouzených do pracovních lágrů a že na komunistickém režimu nebylo nic špatného.

Chtělo by to, aby se tento názor zopakoval těsně před volbami, až obě levicové strany budou lákat na hesla plné demokracie. Demokratická strana totiž není ani komunistická ani ta socialistická.

Napsáno pro blog.idnes.cz