Měli bychom si uvědomit, že profesor Švejnar je jen jedním z mnoha hráčů nemalého politického týmu, který zpoza rohu koučuje exprezident Václav Havel. Jinými slovy. Švejnar nemá žádný tým, ale jeden zcela konkrétní tým má Švejnara. V této béčkové skvadře se potácí – spíše než pohybuje – řada moralizujících a mudrujících politiků i politologů, kteří chovají ke Klausovi silné osobní antipatie a blaho České republiky je jim povětšinou ukradené. Havlova skupina by si tak moc přála znovu vstoupit do vrcholové politiky a získat zpět svůj vliv, popularitu, moc… ale i to je možné pochopit.
V Havlově týmu najdeme také hráče stínové. Jedním z nejvýraznějších je bezpochyby Martin Bursík, jehož snaha natřít na zeleno vše, oč se opře, je pouhou mediální pózou, resp. dobře promyšleným „podvodem“ na voličích. Nebo výstižněji povedeným marketingovým trikem, na který naletěla - v rámci posledních voleb - řada občanů, doufajících v zemi (i politickou scénu) kulturnější a modernější. Bursík nebude při únorové prezidentské volbě podporovat Klause nikoli proto, že na Hradě nesvítí úsporné žárovky, pod nimiž se nepíše zelená politika, ale kvůli tomu, že současného prezidenta jednoduše nesnáší. Nikdo z Havlova okruhu tuto část pravdy ovšem nikdy nepřizná, neboť daleko lépe znějí v médiích věty o tom, jak moc poškozuje Klaus svým euroskepticismem naši zemi v zahraničí. A právě v tom tkví pokrytectví těch, kteří včera oficiálně vyslali na Hrad profesora Jana Švejnara.

Současnému prezidentovi lze občas právem vytknout způsob, jakým nová témata do politiky vnáší. Ale neodsuzujme jej zjednodušujícím a především emotivním způsobem za jejich obsah. Ten totiž může vést k vzniku široké diskuse nad tématy, o nichž ve vysoké politice málokdo – nezřídka z přehnané opatrnosti - nahlas zapochybuje. Schopnost Václava Klause otevřeně zpochybňovat některé celoevropsky i celosvětově rozšířené názorové stereotypy, je něčím, co nejen česká veřejnost ocení nejspíše až za mnoho let. Klaus má právo na svůj rezervovaný postoj vůči Evropské unii. Dokonce je možné říci, že dílčí kritika evropské politiky může prospět ve finále Evropě daleko více, než opakování frází o půvabech procesu evropského sjednocování.
Nejen v tom se liší Klaus od svého protikandidáta Švejnara. Klaus svou kritizovanou kritikou nic neboří, neničí ani nepoškozuje. Naopak nastavuje evropské politice zrcadlo, které Brusel současnosti potřebuje více, než kdy jindy. Čím konkrétně Václav Klaus vede Českou republiku do izolace netuším dodnes. Čím irituje exprezidenta Václava Havla a jeho „Jedenáctku“ je naopak více než zřejmé.

Na rozdíl od Pavla Béma se nedomnívám, že by „nezvolení Václava Klause prezidentem bylo začátkem budoucí krize, která by se mohla stát pro naši vládu i zemi fatální.“ Jsem přesvědčen o tom, že podobné výroky, kvůli své přehnané expresivitě, Václavu Klausovi spíše škodí. Pokud by Václav Klaus prezidentem zvolen nebyl, v což nevěřím, pak by s největší pravděpodobností nastalo období, v němž by získal zpět svůj vliv Václav Havel a jeho politický tým. Tedy nic nového, natož „dynamického“ či „moderního“. Nic, co bychom již z minulosti důvěrně neznali. Bohužel…

P.S.: Jistě, socialisté v čele s Jiřím Paroubkem by vytěžili ze Švejnarova zvolení "své". Daleko horší ovšem bude, až Václavu Klausovi skončí druhé funkční období a přitom nebude schválen zákon o přímé volbě prezidenta. Myslím, že teprve poté se máme nač (a na koho) těšit... ČSSD společně se Zelenými (nebo s jinými "zelenými") v té době asi nebudou kandidáty typu profesora Švejnara tak vehemntně resp. vůbec prosazovat. Aktuální otázka proto zní, kdo bude prezidentem po VK a jestli si budeme moci vybrat budoucího prezidenta sami?!?

Napsáno pro blog.idnes.cz