Je zajímavé, že po šedesáti letech hlásají komuisté prakticky totéž. Jenže existuje zde čtyřicetiletá zkušenost, co jejich slova znamenají.

Komunisté v roce 1946 vycházeli z marxismu, což není nic jiného než diktatura proletariátu. Už tehdy stavěl komunistický program na třídní nesnášenlivosti a na třídním boji. Z čeho vycházejí komunisté dnes? Z marxismu. Pravda, Lenin se jim tak nějak z názvu vytratil, ale v podstatě to můžeme brát tak, že leninimus je prozatím uschován v ilegalitě.

Znamená to tedy, že i dnešní komunisté se hlásí k diktatuře proletariátu. Hlásí se k tomu, že je nutno každého kapitalistu připravit o jeho majetek a že vše má znovu patřit všem, i když komunistům víc.

Vraťme se znovu do roku 1946. Klement Gottwald tehdy v Živnostenských novinách píše: "Ve vládním programu není tedy ani slova o "znárodňování" či "združstevňování" živnostníků, nýbrž naopak se tam mluví velmi jasně o podpoře soukromých podnikatelů a živnostníků." Jak to dopadlo víme snad všichni.

Dnešní komunisté se holedbají rovněž podporou, ale přitom neskrývají, že upřednostňují vlastnictví kolektivu zaměstnanců a družstev. Jinými slovy, chtějí znárodňovat.

Dnešní komunisté stejně jako ti v roce 1946 chtějí budovat socialismus. Jenže socialismus se nikde na světě nevyvedl a ani z principu povést nemůže. Socialismus je něco jako chiméra. Utopický svět, kde se mají všichni dobře, aniž by se předřeli. V tom si socialismus nezadá s náboženstvím. Obé slibuje něco, co je nedosažitelné.

Dnešní komunisté hlásají světu: "Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům. KSČM usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie."

Je to tedy jasné. Komunisté nechtějí jednat s nikým jiným než zase s komunisty. Ostatní jsou pro ně nepřáteli, proti kterým je nutno bojovat. Je to jen další důkaz, že naši komunisté se nezměnili a ani nikdy nezmění. To by totiž už nebyli komunisté.

Ano, dnešní komunisté se stejně jako před šedesáti lety ohánějí demokracií, které mají plná ústa. Navlékli na sebe převlek rádoby demokratů, který lze snadno shodit. Dnešní osmnáctiletí i o něco málo starší ví o vládě komunistů již jen z doslechu. nemají osobní prožitek a osobní zkušenost. Pro ně jsou komunisté jako někdo, kdo chce aby se měli všichni stejně (špatně). Neumějí číst mezi řádky, tak jak to nás, starší, komunisté naučili.

Proto je nutné stále upozorňovat na to, že se dnešní komunisté od těch před šedesáti lety příliš neliší. Ani to příliš ve svém programu nezakrývají, jen to chce umět číst. Proto je zavrženíhodná každá osoba, která je chce vytáhnout z alespoň jakés takés izolace znovu mezi standardní strany. Dnešní komunisté mají stále stejný cíl. Třídní boj a diktaturu proletariátu.

Napsáno pro blog.idnes.cz