K úvaze, že tomu tak skutečně je, mě nutně vedou celkové výsledky průzkumu veřejného mínění. Z nich je zřejmé, že nezískáváme sympatie jenom my, ale i komunisté, a neřeknu jistě nic objevného, že středový volič jistě nepřejde ke straně, která je na krajní levici politického spektra. K ČSSD tak  postupně začíná přicházet středový volič a to je velmi cenné. Jen jako široce rozkročená strana od středu  doleva máme naději vyhrát příští volby. Základní politologická poučka říká, že u stran celospolečenských, celonárodních jsou to právě středoví voliči, kteří volby rozhodnou svým příklonem do prava či do leva, nebo možná ještě lépe  k tomu, o kom nabudou dojmu, že umí lépe vládnout.

V této souvislosti musím přiznat, že ani já jsem před několika měsíci nepředpokládal, že myšlenka modernizace strany bude tak účinná a rychlá, když ovšem chápu, že nám napomáhá i každodenní osobní zkušenost občanů s neschopností této vlády řešit základní problémy země a z toho plynoucí obavy občanů z budoucnosti. Právě zde navíc hraje roli nedávná zkušenost s naší vládou. Občané prostě vidí, že naše varování před experimenty této pravicové koalice nebylo plané a že jsme uměli  vládnout lépe.

Ukazuje se, že řešení, ve kterém jsme přešli do důrazné a kvalifikované opozice, je pro nás  to nejlepší. Netvrdím ovšem, že pro občany a pro tuto zemi. Je totiž nepochybné, že bychom  jako vládní strana zabránili ekonomickým a sociálním experimentům, neohrabané zahraniční politice a evropské a světové anomálii, že ve vládě mohl po tak dlouhou dobu setrvávat někdo, kdo je trestně stíhán. Dávám ovšem za pravdu těm, kdo říkali,  že by občané tuto naši oběť nemuseli pochopit a doplatili bychom na ni poklesem důvěry, tak jako naši sociálnědemokratičtí přátelé v sousedním Německu.

Věci jsou proto dnes jasné a  přehledné a každý si je bude umět, a možná už v příštím roce (minimálně u krajských a senátních voleb), přebrat u volebních uren. Není oblasti, kterou bychom nedělali lépe. I my bychom se museli samozřejmě vyrovnat s předvolebním rozdáváním sociálním balíčků, ale dovedli bychom toho docílit  cestou rozpočtových škrtů v rezortech při udržování vysokého růstu, nízké inflace a ochrany sociálních jistot. Opoziční roli jsme tedy převzali  úspěšně. A neděláme politiku nulové tolerance jako v minulém období ODS. Klademe důraz na pozitivní předkládání alternativ a naše zkušené a oblíbené  politiky doplňujeme o nové tváře, které zůstávají v myslích lidí. Ale nejen to. Každý soudný člověk jistě vidí, že např. v případě volby prezidenta republiky dovedeme oproti minulosti před pěti lety být velice odvážnými a nehrajeme malodušné hry. Stáváme se stranou skutečně celospolečenského, celonárodního konsensu.  Pro mne samotného ovšem platí, že ten kdo ve Spojených státech amerických volí demokraty, je v našich podmínkách přirozeným voličem  sociální demokracie. A jde-li navíc o osobnost, která je obdařena zároveň takovou mírou asertivity a  poctivosti v názorech, může představovat  zajímavý přínos pro naši demokracii. Bude nyní záviset zejména na komunistech a lidovcích, zda Václav Klaus zůstane prezidentem republiky.

Zkrátka a dobře : Sázka na modernizaci strany se vyplácí. A  ODS říkám otevřeně: To jsme teprve na začátku !

Napsáno pro blog.idnes.cz