Poslanci se na hlasování přliš nehrnuli, o čemž svědčí fakt, že jich do svých lavic zasedlo jen něco přes dvě třetiny. Výsledek hlasování byl dopředu znám, takže tato snaha byla pouze politickou demonstrací. Pro referendum se nakonec vyjádřilo jen 76 poslanců.

Co je ale na této věci zajímavé je postoj právě ČSSD. Nejdříve o radaru z postu nejsilnějsí vládní strany vyjednává a sama Američanům nabízí vybudování radarové stanice u nás, pak to popře a nakonec radar odmítá. Před loňskými volbami se tehdejší premiér se sexy mozkem nechal slyšet, že by bylo dobré zde radar mít, pak náhle otočí a nechce ho.

Vzápětí tvrdí, že on proti radaru není, ale je proti němu ČSSD a protože chce být jejím předsedou, musí být rovněž proti. Setkal se s Bushem, pochvaloval si otevřené jednání a řekl, že ho jednouschůzkou Bush nepřesvědčí. V pondělí se setkal s americkým ministrem obrany Gatesem, pochvaloval si nový přístup, otevřenost a racionalitu, ale nic ho nepřesvědčí.

Možná je to ale jinak. Jirka se rád nechává zvěčňovat s politiky světa, aby pak mohl vydávat své knihy pro náročné čtenáře. Je zajímavé, že mu na to politici světa skáčou. Možná si myslí, že se scházejí s Jirkou za účelem jednání a netuší, že Jirkovi jde jen o to, aby se s nimi mohl nechat vyfotit.

Vraťme se ale na vážnější notu. Referendum k otázce bezpečnosti státu je nesmysl. Takové rozhodnutí je plně v moci parlamentu, vlády a armády. Zrovna tak může k této otázce zaujmout stanovisko bezpečnostní rada státu a tajné služby. Lidé se prostě nemohou, ba ani nesmí dozvědět všechny informace.

Jde o vojenskou stavbu strategického významu a mnohé parametry a technická data podléhají utajení. proč by měli Američané do světa hlásat informace, které jsou tajné právě proto, aby se na veřejnost nedostaly? proč by totéž měli dělat naši politici zodpovědní za chod státu a jeho bezpečnost?

Žádný stát na světě neprozradí své vojenské tajemství, protože by tím odhalil případnému útočníkovi jaké jsou jeho silné stránky a kde naopak má slabiny. Navíc jsme v Česku, kde se všechno ihned rozkecá a patřičně přibarví.

Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej informoval, že Írán dělí od jaderné bomby pouze 3 až 8 let. Vzheldem k radikálnosti íránského prezidenta Ahmadínežáda to je skutečná hrozba. Můžeme si o Izraeli myslet cokoli, ale přesto to je vyspělá země vyznávající západní styl života, která dokázala poušť proměnit v prosperující a kvetoucí místo. Pokud ho chce Ahmadínežád zničit, mohlo by to vést až k další světové válce.

Islámští radikálové si libují v násilí. Lid by pokud možno rádi drželi ve středověku, nevzdělaní lidé jsou snadněji manipulovatelní, ale chtěli by nejmodernější zbraně. Radikálové jsou zároveň i zbabělci, kteří odněkud dvakrát třikrát vystřelí a jedou se schovat mezi civilisty. V případě, že by Írán poslal na Izrael nukleární bombu, zcela určitě by se mu dostalo odpovědi.

Izrael sice nepřiznal, že by jaderné zbraně vlastnil, ale předpokládá se, že je má. To by mohlo vést až k jaderné válce, kterou si zcela určitě nikdo nepřeje. Vzhledem k tomu, že Írán zároveň s vývojem atomové bomby pracuje i na vylepšení raketových nosičů, nikdo nemůže s určitostí říct, kam by až mohl své rakety s jadernou náloží poslat za tři až osm let.

Radar v Brdech by měl stát v roce 2013. Je to tedy mezní čas, kdy se lze na případný útok připravit. Vítám proto rozhodnutí sněmovny, aby se k výstavbě radaru referendum nekonalo. Referendum by se zvrhlo v přetahovanou dvou křičících táborů, kterou by vyhrál ten hlasitější. Navíc mi není jasné, jak by se mohla zodpovědně rozhodovat babička Nováková z Horní Dolní nebo traktorista Pepa z Velké Lhoty.

Tito lidé by se rozhodovali pouze na základě neracionálních hledisek. Myslím, že je lepší mít na svém území dvě stovky expertů a provozovat zařízení, které by ochraňovalo nejen USA, ale i takřka celou Evropu než jen konstatovat, že dneska ty rakety létají nějak nízko.

Napsáno pro blog.idnes.cz