Ministryně si možná zasloužila odchod již dříve a nikoli až kvůli nezvládnutému čerpání eurofondů. Od svého nástupu do funkce nepředvedla svou kompetentnost a dá se říct, že do čela ministerstva ji vynesla jedině koaliční dohoda.

Její odchod z ministerstva ale není tak tichý, jak se předpokládalo. Uvnitř Strany zelených to začalo vřít a vypadá to, že by mohlo dojít k "palácovému převratu". Pět krajských organizací nelibě nese odchod ministryně a chtějí v neděli na celorepublikové radě jednat o setrvání Zelených ve vládě. Vinu dávají především svému předsedovi, usměvavému Martinovi. Podle kritiků prý začal předseda čtyřlístku provádět čistku a "jihočeská mutter" je první obětí. Zároveň chtějí hlasovat, zda má Martin ještě důvěru své strany.

Na tomto případě se nádherně ukazují dvě skutečnosti. Ta první je, že Zelení jsou nesourodí, jsou "slepencem" mnoha malých frakcí, které spojuje jedině touha po vládnutí. Cíle frakcí uvnitř Zelených jsou leckdy natolik protichůdné, že kdyby se do reálného života měly prosadit veškeré požadavky, vrátili bychom se zpět do jeskyní a ke sběru kořínků.

Druhou skutečností je fakt, že Zelení zjevně nedospěli pro vysokou politiku. Alespoň část Zelených není schopna převzít skutečnou vládní zodpovědnost a stále jednají z pozice nátlakové skupiny. Ve své politické pubertě si neuvědomují, že žádný ministr nemá své místo předplacené a stejně jako se poroučí matka Dana, může se s klidem za týden poroučet někdo další. O setrvání na ministerstvu musí rozhodovat pouze schopnost daného ministra a nikoli jen to, že si ho vybrala jeho vlastní strana.

Pokud Zelení, kterým v rámci koaliční dohody ministerstvo školství připadlo, nemohou najít schopnou osobu, která by mohla tento post zastávat se ctí a kvalifikovaně, pak je to jejich špatná vizitka, že se tak dlouho připravovali, až budou ve vládě, že nemají schopné lidi. Ono to spíše bude především tím, že Zelení ani nepočítali s tím, že by se dostali do parlamentu a najednou se ocitli až ve vládě. Bohužel, Zelení jsou až příliš roztříštění a jak vidno, ani thymolínový Martin na sjednocení nestačí.

Chtějí-li být Zelení etablovanou parlamentní a vládní stranou, měli by si nejdříve udělat ve své straně pořádek a ujasnit si své cíle. Situace, kdy pravá ruka neví co dělá levá a do toho se ještě motají obě nohy opileckým krokem společně s těžkou hlavou je neudržitelná a zákonitým důsledkem takovéto stranické dishamonie bývá povětšinou rozkol strany.

Napsáno pro blog.idnes.cz