Recenze: 40 let panic
Ono by se ze začátku mohlo zdát, že je název filmu podtitulem k novému dílu ,,Mission Impossible“, ale zdání klame. Světe div se, ono to možné je – nemusíte být nájemným vrahem, který prostě na ,,to“ neměl při svém zaměstnání čas, stačí, když Vám ,,to“ tolikrát nevychází, až to prostě vzdáte a necháte ,,to“ být. Podobně je na tom prodavač elektroniky Andy. Od ranných studentských pokusů až po slečnu, která jako předehru zvolila olizování velkého a tlustého palce za což jí Andy uštědřil kopanec do úst, se už od té doby o další pokusy o sex nepokoušel. dokonce by se dalo říct, že po ,,tom“ už přestal toužit. Dnes je mu čtyřicet, má průměrnou práci, dům narvaný figurkami komiksových hrdinů až po okraj. Večery netráví účastí na divokých večírcích, ale hraním videoher či barvením armády vojáčků. Klidně by to takhle v těchto poklidných kolejích mohlo jet dál, ale tím by film nejspíš ztratil smysl a divák by kotouč vyhodil z okna i se svým přehrávačem. Naštěstí (pro Andyho tedy naneštěstí) stačí jedna partička pokeru s kolegy v práci a Andyho tajemství je rázem venku. Odpovídat totiž na otázku, co nejbizardnějšího jste dělali, že jste měli holku, co byla fakt nadržená a že prsa jsou něco jako pytle plné písku, se pokud zrovna nerstojíte o to, aby každý věděl, že jste panic, nedoporučuje. A pokud si myslíte, že kolegové z práce drží jazyk za zuby, jste velmi naivní optimista – to je jako vysvětlovat kanibalovi, že jíst lidské maso je opravdu špatné (zkuste to, přinejhorším Vás sežere). Prostě vzápětí ví celý obchodní dům, že je Andy panic – pamatujte, ale, at´ už Vás kamarádi podusí jakýmkoliv žertem, pořád to jsou kamarádi a tak se Vám pokusí pomoct. Jelikož jsou to lidé odlišného myšlení, každý za Andym přichází s nějakou novou radou – at´ už jde o depilaci hrudníku (člověka bolí jen se na to dívat) anebo darování krabice porna zahrnující i osobní sestřih toho nejlepšího. V jednom se, ale kamarádi shodnou – nejdříve si to chce najít dívku na kterou by se dalo dívat a ještě bude natolik opilá, že nebude vědět, která bije. Andy poslechne, najde něco takového, co jsem popsal v předešlé větě, jenže jediné, co nakonec ucítí na své tváři nebudou její rty, nýbrž rybí toast, který ji nějak nesedl. Představa, že se Vaší tvář na prvním rande dívka seznámí s tím, co měla dnes k obědu je více než děsivá, ale Andyho to neodradí, vše dobře dopadne a Andy nakonec najde tu pravou. Už ze samotného názvu jsem si nedělal ambice, že mi film nějak více polechtá bránici a očekával spíše další řadovou variaci na Prci, prci, prcičky, jen s tím rozdílem, že tady nebude hlavním aktérům –náct, ale –cet. Moje počáteční nedůvěra, ale nemění nic na tom, abych sem napsal něco jako, že mě film mile překvapil a vlastně i pobavil. Neříkám, že mi roztrhal bránici stejně jako kdysi Borat, ale vykouzlit úsměv na mé tváři, v době, kdy regály půjčoven docela dlouho (přesněji od vydání Borata) abstinují po nějaké opravdu povedené komedii, s přehledem dokázal. Steve Carrell v roli Andyho předvádí, že utáhne i větší part než byla rolička zprávaře v ,,Božském Bruceovi“ a, že má na to, aby se pro něj našlo místo mezi současnými komediantskými esy. Film jako takový je jasným důkazem toho, že se dá natočit komedie se sexuální tématikou i bez přemíry nechutností, jak tomu bývá v tomto žánru zvykem. Někdo, by mohl namítat, že hrdinové mluví takovým tím slovníkem, kterým před babičkou nejspíš nemluvíte, ale mezi kamarády běžně, pravda, sem tam je těch sprostých slov docela dost, ale kdyby postavy mluvili jako členové kurzu správného chování, nejspíš bych to DVD i s přehrávačem prohodil oknem taky.
**** z pěti