Očekáváme teroristický útok

Autor: Roman Vido | Publikováno: 26.7.2007 | Rubrika: Ostatní
Usáma

Právě jsem se chystal k odjezdu do jedné z německých metropolí, když mi titulky teletextového zpravodajství oznámily, že se Německo chystá na možný teroristický útok členů neblahé a virtuálně všudypřítomné al-Kájdy. Napadá mě, že šance, že k takovému ataku skutečně dojde a já „budu u toho“, není větší než pravděpodobnost, že vlak, jímž odcestuji, s tragickými následky vykolejí. Přesto do něj budu nastupovat s podivnou pachutí na jazyku. Do vlaku mířícího do země, která „očekává teroristický útok“.

Teror jako šíření hrůzy

Samozřejmě, že se nabízí námitka poukazující na mou přecitlivělost či zbabělost. Vždyť na člověka každý den číhá tolik různých nástrah, které mu mohou život zkomplikovat nebo ho o něj dokonce připravit. Ano, jsem si toho vědom. Přesto si myslím, že na „podivné pocity“ má každý z nás právo. „Ale přesně o to těm grázlům jde!“, může zaznít posléze. „Chtějí v nás probudit strach, tím strachem nás ochromit, zpacifikovat, abychom se pak podvolili jejich vlastním požadavkům a představám o podobě světa!“ Nelze než souhlasit. Přesně v tomto totiž spočívá podstata teroru, a tedy i terorismu.

Před několika měsíci se mi dostal do rukou český překlad vynikající knížky amerického sociologa zabývajícího se náboženským násilím Marka Juergensmeyera Teror v mysli Boží. Vřele doporučuji, jen tak mimochodem (v Respektu 19/2007 na ni vyšla recenze). A Juergesmeyer v ní mimo jiné zdůrazňuje, že jádro „teroru“ nespočívá ani tak v násilném konání (jak by asi mnohé z nás v prvním okamžiku napadlo), nýbrž v šíření atmosféry strachu. Výraz „teror“ se dá v podstatě přeložit jako „hrůza“. Teroristé chtějí především šířit hrůzu. A vzbudit dojem, že struktury zodpovědné v té či oné zemi za bezpečí svých občanů nejsou tuto svou funkci schopny plnit. Násilí je pak jen prostředkem, nikoliv cílem jejich jednání. Bohužel, často poměrně účinným.

Mnoho sociálních vědců také připomíná, že tak jako se holocaust coby moderní genocida liší od všech dřívějších protižidovských pogromů či jiných forem hromadného vyvražďování, tak se i moderní terorismus odlišuje od všech případů násilné politické akce v minulých staletích. Čím? Samozřejmě, svým propojením s moderními masovými sdělovacími prostředky. Jak zní jeden poměrně známý bonmot: kdyby nebylo masmédií, nebylo by ani terorismu. Alespoň ne v té podobě, v jaké jej v současnosti známe. Televize a dnes ještě více internet jsou pevnou součástí kalkulací teroristických skupin i individuálních šiřitelů strachu. Jsou jejich „spoluhráči“. Umožňují totiž mnohonásobně zvýšit počet těch, kdo mohou být zastrašeni. Kombinace hrozivého činu a rozsáhlého prostoru, který dokáže být informací o něm pokryt, je mocnou zbraní terorismu. Příkladem za všechny budiž nahrávky „poprav“ západních rukojmích v Iráku kolující svého času po síti.

Právě vyřčené není pochopitelně pro nikoho, kdo se o danou problematiku alespoň trochu zajímá, žádné novum. Epochální objevy nejsou smyslem těchto řádků. Spíše se mi honí hlavou to, jak se ony teoretické poznatky, ony analytické postřehy projevují v konkrétní praxi a na konkrétních lidech. V tomto případě na mně. Stačila malá informace, kterou jsem si vyloupnul z každodenní mediální záplavy, a na jazyce se objevila ona v úvodu zmiňovaná pachuť. Média holt dělají divy.

Lesk a bída mediálního obrazu

To jsem si ověřil v podobných souvislostech už před třemi lety. Pobýval jsem tehdy v holandském Tilburgu. A to právě v období, kdy v této zemi, „výkladní skříni multikulturalismu“, došlo jednoho podzimního dne k vraždě kontroverzního dokumentaristy Theo van Gogha mladým muslimským radikálem. Jelikož je Tilburg spíše provinčním městem a já se pohyboval spíše na okraji než ve středu tamního dění, donesla se mi tato informace s jistým zpožděním. O to více mě zaujala. Mimo jiné proto, že v dané kauze hrálo výraznou roli náboženství, představující hlavní objekt mého profesionálního sociologického zájmu. Začal jsem proto – v rámci svých omezených možností daných nevládnutím holandštinou – sledovat souvislosti a další vývoj okolo této události v médiích (zahraničních či těch holandských, která publikovala své informace v angličtině). Dočítal jsem se tak o protiteroristických zátazích v Haagu, útocích na mešity a kostely v Eindhovenu nebo o rozkrývání podivných „kroužků“ muslimských mladíků v amsterdamských čtvrtích. A začal jsem mít podivný pocit. I kolem mě v Tilburgu se totiž pohybovala řada muslimů a muslimek, byť jen v malé míře, protože jádro muslimské komunity sídlilo na opačné straně města než já. Byl jsem zvědav, co budou dělat místní. Začnou si na ulicích a v hromadné dopravě prohlížet „podezřele vyhlížející muslimy“ coby možné útočníky? Nic takového se nestalo. A nebýt jedné tamní pizzerie s vytlučenými okny, jejímž majitelem měl být údajně nějaký Turek, „případ van Gogh“ by ke mně nijak nedolehnul. Pokud bych nesledoval média.

Ještě zajímavější bylo registrovat, jaké odezvy se tyto události dočkaly v mé domovině. České zpravodajství jsem tehdy nesledoval, takže jsem se o jejich mediálním obrazu dozvídal jen zprostředkovaně. V hlavních zpravodajských pořadech a na stránkách deníků se prý hovořilo „o hořících kostelech a mešitách“ a o „horké holandské půdě“. Párkrát jsem se setkal s tím, že se mě někdo mailem ptal, zdali jsem v pořádku a je-li to v Holandsku opravdu tak „divoké“, jak to vypadá z české kotliny. Na první otázku jsem odpovídal kladně, na druhou záporně. V Tilburgu byl klid. Alespoň navenek. Přesto si vzpomínám na jednu svou kamarádku, která měla tou dobou namířeno z Čech za svými přáteli do sousední Belgie a kterou její starostlivá máma výslovně varovala, ať se vyhne Holandsku, protože „je to tam teď nebezpečné“.

S obrazy z médií je to vždy těžké. Vybavuji si například pár situací, kdy se lidé, kteří cestovali po Íránu nebo Pákistánu, setkali s trochu vyděšenými obličeji a dotazy typu „A nebylo to nebezpečné? Nebáli jste se? Nestalo se vám nic?“ Negativní odpovědi pak budily překvapení, protože „v takových zemích musí jít přece ‘člověku ze Západu’ nutně o krk.“ (Přiznávám – i já se k nim řadil.) Toto je zkrátka realita „věku masmédií“. Realita, na kterou právě teroristé spoléhají. Běžný smrtelník si totiž tvoří obrázek o dalekých krajích podle toho, co mu dodají média. A ta pochopitelně dávají přednost dramatickým událostem. Pár „okázale“ zabitých turistů proto může mít (a mívá) dalekosáhlé účinky.

„Izraelizace“ našich myslí

Někdy se (hlavně na Západě) po „vzoru“ Osvětimi a Hirošimy hovoří o tom, že po 11. září 2001 už svět nikdy nebude takový, jaký býval. Jak o tom svědčí ony pomyslné „stohy popsaného papíru“ na toto téma, do duší a zejména myslí obyvatel Západu se vryl terorismus – ať již v podobě konkrétních tváří (viz Bin Ládin), tak (a to možná daleko více) v podobě „spících buněk“. Na půdu „neposkvrněné“ západní civilizace vkročila dosud nepřítomná hrozba „globálního“ terorismu (vedle terorismů „lokálních“ – viz IRA či ETA). Mnozí psali o „izraelizaci“ vědomí a prožívání západního obyvatelstva. „Izraelizaci“ v tom smyslu, že dle četných svědectví patří připravenost na to, že dneska může „někde něco bouchnout“, k samozřejmých součástem každodenního života v Izraeli. Nemíním se zde do těchto úvah pouštět. Nicméně si po reportážích z Velké Británie po nedávném nezdařeném teroristickém „double“ říkám, že na tom asi něco bude. Britové a Britky na televizních obrazovkách budili dojem, že si na jedné straně možná nebezpečí uvědomují, ale na druhé straně to pro ně není důvod, aby nějak měnili svou každodenní “rutinu“. Kdo ví. Přece jen – tato má domněnka se opírá jen o to, co se ke mně dostalo z médií.

Za chvílí usednu do vlaku, z něhož pak přestoupím na spoj, který vjede do země, která očekává teroristický útok. Bude zajímavé sledovat, zdali se tato skutečnost na Německu nějak viditelně projeví. Každopádně jednu „oběť“ mají teroristé nevědomky jistou už nyní. Je jí pisatel těchto řádků, mající na jazyku onu podivnou pachuť.

Napsáno pro blog.respekt.cz

3337 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Patnáctiletý student Sorosova gymnázia v Praze Jan Ťuhík byl nominován na Nobelovu cenu míru. Kvůli demonstracím za Václava HavlaZa Jakla se vylučuje z ODS?Ministr vnitra Islámského státu Abbdulah Al-Hamaida varuje uživatele sociálních sítí, aby si nedovolovali neschvalovat teroristické útoky v Evropě„Nepovedený“ příměr Václava Klause ml. naplno odhalil nedemokratickou podstatu současné EU Kdo jsou protiizraelští aktivisté EAPPI?

euPortal.cz

To je hlína. Takhle se sluníčkáři zachovali, když si měli vzít k sobě domů imigranty. Podívejte seKdyž vidím, jak Fiala, Němcová, Kupka a spol. zreformovali ODS, tak se děsím, co by udělali jejich reformy za monstrum z Evropské unie, která už připomíná křížence mezi Šabatovou a Frankensteinem

Eurabia.cz

Britské úřady hájí islám a diskriminují bývalé muslimy za kritiku islámu. Výsledek multikulturalismu Afričan ve Francií vyzýval k vraždění bělošských dětí a dostal jen pokutu

FreeGlobe.cz

Senegalec unesl autobus s dětmi a podpálil ho. Nesouhlasil s imigrační politikou italské vlády (+ foto)Teroristický útok v pražském metru: Hřib naštěstí nebyl atomový

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Nadšená Schwarzenbergova chvála Petříčka je nejtěžší obžalobou současné ČSSDMadeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti Kosova

eOdborar.cz

Boj za klima? Ale jděte! Naopak velice dobrý kšeft. Greta Thunberg je pro rodiče slepice snášející zlaté vejcePrivatizace sociálních služeb ve Finsku vede k zhoršení péče a otřesnému zacházení s lidmi

ParlamentniListy.cz

Pašeračka Tereza si myslela, že kurvením bude bezpracně bohatá, řekl PL Schwarzenberg. Jako „nesčetné české holky“„Ožralej jak doga, sotva trefil do dveří. A ty věci, co vyřvával…“ Šéf Poslanecké sněmovny Vondráček, jak ho nemůžete znát. A to je teprve začátek, pane předsedo
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění