Člověk si při tom uvědomil mnohé, ale jedno především: jak neskutečně naivní jsou západní levicoví liberálové! Své názory považují za univerzální moudrost lidstva, definitivní konec dějin idejí o tom, co je správné; přitom ve skutečnosti levicově-liberální postoje jsou jen beznadějným provincionalismem omezeným v času i prostoru: nikdo nikdy nikde v dějinách světa a lidstva je nezastával kromě pouze intelektuálních elit pouze za posledních 40 let a pouze v severní Americe a západní Evropě.

 

Postmoderní levicoví liberálové homosexuální orientace demonstrovali na začátku 21. století v Moskvě a byli zbiti předmoderními kozáky. Divili se tomu nesmírně. Ale proč, proč se vlastně divili? To, co oni považují za správné, je považováno za správné – s trochou nadsázky – jen v Europarlamentu a na Harvardu. Nikoli v Moskvě, na Kosovu, v Anatólii, Malajsii, Ugandě, či na většině zeměkoule.

 

Uvědomme si: aby nějaký prima gay kluk mohl hédonisticky žít podle svých představ např. v San Franciscu, musí existovat nějaký jiný prima kluk např. v Texasu, konzervativní, jenž nežije hédonisticky, neboť považuje za správné – za svou mravní povinnost – žít život služby, služby něčemu (či Někomu), co (Kdo) jej přesahuje - např. vlasti či Bohu - , a je tudíž ochoten sloužit, např. v námořní pěchotě, neboť vyznává ideály Duty, Honor, Country. Tento druhý kluk je ochoten vlastním životem chránit toho kluka prvního, jenž, pokud je dobrým hédonistou, není ochoten sloužit v armádě vůbec, natož riskovat svůj život pro tak předpotopné koncepty, jako jsou „Povinnost“, „Čest“, „Vlast“. Kdyby tento druhý kluk neexistoval, ten první by se věru celkem brzy stal snadnou kořistí džihádistů a teroristů, kteří by mu s potěšením uřízli hlavu (a i něco jiného).

 

Aby homosexuální poslanec za Zelené mohl žít v bezpečí a komfortu Evropského parlamentu, kde plodně tráví čas navrhováním již 1237. rezoluce proti homofobii, musejí v Evropě existovat, mezi jinými např. v Polsku, tzv. „kaczysté“ (jak španělský levicový deník El País označili stoupence strašných to politických názorů současného polského presidenta a premiéra, ďábelských to dvojčat), kteří na rozdíl od toho německého zeleného gaye mají naprosto realistický pohled na Rusko, realistický jako málokdo v Evropě, neboť vědí, že Rusko je pro Evropu hrozbou, a proto dělají vše pro to, aby dekadentní západní Evropu před Ruskem ochránili. Bez ochoty „kaczystů“ být štítem mezi Ruskem a západní Evropou, mohlo by se stát, že onen zelený gay poslanec by od ruského kozáka snadno dostal přes držku nejen v Moskvě, ale i v Berlíně, neboť koně ruských kozáků by se v Berlíně permanentě napájely vodou z řeky Sprévy – z toho prostého důvodu, že Berlín by již nadále nebyl hlavním městem Německa, ale jen správním střediskem další z mnoha nových gubernií Velkoruské říše.

 

Co se snažím říct? Velikého, hloupého a trapného omylu se dopouštějí ti levicoví liberálové na Západě, kteří za největší ohrožení své svobody a - eufemisticky řečeno - svých životních stylů považují západní konzervativce. Ve skutečnosti právě západní konzervativci jsou nejlepší (vlastně jedinou) ochranou západních levicových liberálů před brutálními nezápadními silami (ani zdaleka moderními, natož postmoderními); neboť to, co západní konzervativci hodlají konzervovat a chránit, je, do značné míry, inu ano, svobodná západní společnost.

 

Nebo ještě otevřeněji: aby si na Západě dekadentní hédonisté mohli žít své životy v bezpečí, musejí na Západě žít i konzervativci, kteří nejsou hédonisty a proto jsou ochotni sloužit a své životy riskovat při obraně a ochraně své, tj. západní, společnosti. Očekávat však, že tuto myšlenku by byl schopen pojmout mozek onoho německého zeleného prima gaye – natož ji docenit - by však bylo přílišným přeceněním jeho schopností a sil. Spíše si lze vsadit na to, že v reakci na svou zkušenost s výpraskem ze strany kozáků v Moskvě v poslední letošní květnovou neděli předloží v Europarlamentu – pokud tak už neučinil - již 1238. rezoluci proti homofobii, varující obzvláště před hrozbou ze strany, ano, těch strašných „kaczystů“…

 

Napsáno pro blog.idnes.cz.