ČSSD: Opravdu nechtějí znárodňovat?
Je to nedávno, co koncepce zdravotnictví „uniknuvší“ z Lidového domu rozpoutala silnou odezvu. Není se čemu divit, vždyť autoři (od nichž se špičky ČSSD a jejich věrný souputník dr.Rath vzápětí štítivě distancovali) volali po znárodnění zprivatizovaných zdravotnických zařízení (aby prý chudákům soukromníkům ulevili od těžkého břemene jejich správy). Byli spolupartajníky označeni za blouznivce a pomatence, kteří, naprosto odtrženi od reality, vůbec nereprezentují stranickou linii. Napadá mě sice, co potom dělali v pozicích oficiálních poradců ministryně Emmerové a ve vedení zdravotní komise ČSSD, ale prosím.
Nepříjemnosti pro ČSSD se však nezdály býti u konce. Pravděpodobně některý z dotčených autorů koncepce se rozpomněl, že paní ministryně ji týdny před „propíchnutím“ viděla a náramně si ji pochvalovala. Tuto zprávičku ministryně i premiér svorně dementovali a nadále se věnovali přesvědčování národa, že ČSSD je stranou respektující soukromé podnikání ve zdravotnictví a rozhodně nikomu nic brát nehodlá. Pro toho, kdo uvěřil, musel v posledních dnech přijít opravdový šok.
Nejprve socialisté rozjeli mohutnou kampaň proti převodům nemocnic z nevýkonných, neprůhledných a neřiditelných příspěvkových organizací na daleko modernější formu akciových společností. Zásadně synonymizovali slova „akciová společnost“, „privatizace“ a „rozkrádání“. Už tento fakt pozornému voliči leccos naznačil o opravdových názorech „strany růže“.
Pro naivnější přišla ve volební pátek drsnější narážka v podobě společného hlasování socialistů s komunisty, které absurdně „přilepilo“ zákaz transformace nemocnic na akciové společnosti do rozpravy o zákoně o hluku.
Hned nato ČSSD - pro sebe ostudně a pro nás ostatní naštěstí pořádně - prošvihla krajské volby. Netrvalo dlouho a vedení strany voliče otevřeně vyzvalo k podpoře komunistických kandidátů do senátu ve druhém kole. Uzavírá se tak kruh nastartovaný únikem „znárodňovací koncepce“ z Lidového domu.
Svými činy socialisté naprosto důsledně dokazují, že privátní lékaři, a následně my všichni ostatní, se musíme obávat o osud soukromého vlastnictví a občanských svobod.