Chránit náš národ. Naléhavá potřeba obrany před balistickými střelami

Autor: Brian T. Kennedy  | Publikováno: 19.5.2007 | Rubrika: Politika
Missile Defense Agency

Mnoha Američanům se bude zdát, že národní bezpečnostní zájmy Spojených států se po 11. září radikálně změnily. Ale všechno, co teď povím, platilo už před tímto strašlivým dnem a každé slovo analýzy to potvrzuje. 

Jedenáctého září na nás zaútočili nepřátelé a použili k tomu unesená linková letadla. Příště mohou být docela dobře smrtícím a ničícím nástrojem balistické střely s jadernými, chemickými nebo biologickými hlavicemi. A řekněme si to jasně: Spojené státy jsou proti tomuto smrtelnému nebezpečí bezbranné. Útoku balistickými střelami bychom dnes museli přihlížet stejně bezmocně jako útoku 11. září. Ale mrtví by se počítali v milionech a s velkou pravděpodobností by následovala ústavní krize, protože přeživší by si – plným právem – lámali hlavu nad tím, jestli je jejich vláda schopná splnit svou základní ústavní povinnost: „zajistit obecnou ochranu“. Mám čtyři body, o nichž bych chtěl diskutovat. Za prvé: Spojené státy mají nepřátele, kteří se je ze všech sil snaží odstranit z pozice nejmocnějšího národa světa a obránce svobody. Za druhé: metoda, jejíž pomocí se budou snažit odsunout Spojené státy na okraj společnosti, může být docela dobře jaderný raketový útok nebo jaderné vydírání. Za třetí: vzhledem k technologickým schopnostem je opravdu v silách Spojených států takový útok nebo vydírání zastavit, protože můžeme vybudovat raketovou obranu. A za čtvrté: vůbec není jisté, že naše vláda má politickou vůli takovou obranu vybudovat. Obstarat si ji je naší povinností. 

Hrozba je reálná 

Útok z 11. září bychom neměli považovat za fanatický čin jedinců jako Usáma bin Ládin, ale jako záměrný akt spolku národů, které doufají, že odsunou Spojené státy ze strategických pozic na Středním východě, v Asii a v Pacifiku – a i v Evropě. Tyto národy jsou přesvědčeny, že Spojené státy lze donutit, aby opustily své spojence jako Izrael a Tchaj-wan, když bude cena za jejich další podporování příliš vysoká. Jednat na základě takového přesvědčení není od našich nepřátel úplně nesmyslné. Pravděpodobně je povzbuzuje neschopnost politického vedení Spojených států odpovědět v posledních dvou desetiletích náležitě na teroristické útoky na Američany v Libanonu, na první bombový útok na Světové obchodní centrum, na útok na Khobar Towers v Saúdské Arábii, na bombové útoky na americké ambasády v zahraničí a zcela nedávno na útok na USS Cole v Jemenu. Odvahu jim může dodávat také neochota naší vlády chránit Američany před balistickými střelami. 

Přes veškerá selhání zpravodajských služeb, která vedla k událostem 11. září, víme s naprostou jistotou, že různé státy utrácejí miliardy dolarů, aby zkonstruovaly nebo nakoupily strategické balistické střely. Jejich záměrem je zasadit Spojeným státům skutečně těžkou ránu zdálky nebo nás hrozbou takové rány vydírat – s cílem donutit nás, abychom odstoupili od svých spojeneckých smluv po celém světě a stáhli se na severoamerický kontinent. Ale i dnes, pod presidentem, který ji podporuje, postupuje raketová obrana rychlostí ledovce. 

V akademických kruzích neslyšíte tuto argumentaci často a i v politických jen zřídka. Je při ní nutné mluvit o nepříjemných věcech, jako jsou válka, konflikt a eventuální smrt; a já si myslím, že zvykem demokratických národů je držet od takových věcí zrak stranou tak dlouho, dokud se jim nemusí postavit tváří v tvář – jako jsme my Američané byli donuceni začít se jim dívat do tváře 11. září. Toho dne se nám dostalo připomenutí, že povaha mezinárodních vztahů od nás požaduje, abychom byli připraveni na válku. A zatímco kdysi se války vedly mečem a kopím, pak šípy, později děly a kulkami a ještě později bombami, dnes se vedou moderní výzbrojí, k níž patří strategické balistické nukleární střely. 

Kdo jsou tyto nepřátelské státy, v čím zájmu je tlačit Spojené státy k tomu, aby se stáhly ze světové scény? Navzdory laskavým slovům ruského presidenta Putina, který vyzýval k „tvrdé odpovědi“ na teroristický útok z 11. září, víme, že právě vlády Ruska a Číny poskytují našim nepřátelům v Iráku, Íránu, Libyi a Severní Koreji technologii balistických střel k terorizování našeho národa. Je možné, že Rusko a Čína nechápou důsledky předávání této technologie? Neuvědomují si Vladimír Putin a Ťiang Ce-min, že země jako Írán a Irák jsou známí podporovatelé terorismu? Ve světle absurdity těchto otázek je logické předpokládat, že předávání této technologie je u Ruska a Číny věcí vysoké vládní politiky, že Rusko a Čína používají tyto zlotřilé státy jako své zástupce k destabilizaci Západu, protože mají zájem rozšířit svoji moc a protože vědí, že v cestě jim mohou stát pouze Spojené státy. 

Připomeňme si, že v únoru 1996, v době konfliktní situace mezi kontinentální Čínou a naším demokratickým spojencem Tchaj-wanem, vyslovil generálporučík Siung Kuang Kchaj, vysoký čínský funkcionář, skrytou jadernou hrozbu Spojeným státům, když naši vládu varoval, aby do konfliktu nezasahovala, protože Američané „mají raději Los Angeles než Tchaj-pej“. S minimálně dvaceti čínskými mezikontinentálními balistickými střelami (ICBM) namířenými v současné době na Spojené státy musíme brát takové hrozby vážně. 

Strategický teror balistických střel

Někteří lidé popisovali útoky 11. září jako ne nepodobné útokům střelami s plochou dráhou letu s lidskou posádkou. Jak může dosvědčit každý, kdo k nám přilétl, podnikli jsme od té doby jisté kroky, abychom pomohli takovým útokům zabránit. Další kroky bude zapotřebí podniknout, abychom zabránili únosům a vybudovali vzdušnou obranu kolem největších amerických měst. Ale střelu s plochou dráhou letu lze zastavit stejně jako tryskové letadlo a smrtonosnost jejího užitečného nákladu – i když nese jadernou bojovou hlavici – omezuje poměrně malá váha, kterou unese. Mnohem větší hrozbou jsou balistické střely, jejichž síla je skutečně děsivá. 

Čína má balistickou střelu DF-5 s jednou čtyřmegatunovou bojovou hlavicí. Taková hlavice dokáže zničit oblast o rozloze 87,5 čtvereční míle čili zhruba celý Manhattan, v němž je každý den kolem tří milionů lidí. Ještě ničivější je ruská SS-18 s doletem 7500 mil, která unese jednu bojovou hlavici o čtyřiadvaceti megatunách nebo několik hlavic od 550 do 750 kilotun. 

Představte si útok balistickou střelou na New York nebo Los Angeles, jehož výsledkem je smrt tří až osmi milionů lidí. Kromě děsivé ztráty na lidských životech by si takový útok vyžádal také drtivé ztráty politické a ekonomické. Víra Američanů v jejich vládu – která takový útok dovolila – by se otřásla v základech. Pokud jde o ekonomický šok, zvažme, že škody způsobené nesrovnatelně menším útokem 11. září odhadují někteří ekonomové na téměř 1,3 bilionů dolarů, což je zhruba jedna pětina HDP. 

Kritici raketové obrany tvrdí, že k takovému útoku nemůže nikdy dojít; vycházejí z přesvědčení, že Spojené státy by okamžitě a stejně divoce udeřily zpátky na kohokoli, kdo by takový útok provedl. Poukazují na úspěch teorie „jistého vzájemného zničení“ (Mutually Assured Destruction – MAD) z dob studené války. Ale i MAD vychází z předpokladu, že Spojené státy jaderný útok „vstřebají“ – podobně jako jsme „vstřebali“ útok 11. září. Potom president nebo přeživší politické vedení odhadne ztráty a použije ponorek, bombardérů a zbývajících na souši rozmístěných mezikontinentálních balistických střel k protiútoku. To by splnilo předpoklady MAD, ale téměř jistě by to také zaručilo další útoky balistickými střelami odkudkoli. 

Zvažme jiný scénář. Co kdyby se president, aby se vyvaroval úplné zkázy národa, s našimi nepřáteli dohodl? Cožpak by rozumný vůdce vzhledem k bezpříkladné hrůze druhé možnosti o takové alternativě neuvažoval? Při zvážení toho, jak si Američané cení lidského života, dal by nějaký Bill Clinton nebo George Bush příkaz k něčemu tak nepředstavitelnému? Zahájil by kterýkoli president odvetný jaderný úder proti kterékoli zemi, i tak malé jako je Irák, kdyby to znamenalo další obrovské ztráty na životech amerických občanů? Neměli bychom souhlasit s tím, že americký president by takové rozhodnutí neměl dělat? Jednoduše to vyjádřil Ronald Reagan, když řekl, že by bylo lepší jadernému útoku zabránit než jeden vytrpět a oplatit. 

Pak je tu scénář s vydíráním. Co kdyby měl Usáma bin Ládin získat jadernou balistickou střelu od Pákistánu (který koneckonců pomohl nastolit režim Talibanu), umístil ji na loď někde poblíž našich břehů a požadoval na Spojených státech, aby nijak nezasahovaly do ničení Izraele? Vyměnili bychom Los Angeles či New York za Tel Aviv nebo Jeruzalém? Z tohoto pohledu by nukleární vydírání způsobilo stejnou spoušť politickou jako nukleární válka fyzickou. 

Překážka na cestě k obraně: smlouva ABM 

Smlouva o protibalistických střelách (Anti-Ballistic Missile Treaty – ABM), podepsaná v roce 1972 Sovětským svazem a Spojenými státy, zakazuje raketovou obranu státu. Článek I, odstavec 11 říká: „Každá strana se zavazuje, že nebude nerozmísťovat ABM systémy na obranu území své země, pro takovou obranu neposkytne základnu a nebude rozmísťovat ABM systémy na obranu jednotlivé oblasti s výjimkami uvedenými v článku III této Smlouvy.“ Článek III dovoluje každé ze stran budovat obranu jednotlivé oblasti, v níž jsou umístěny útočné jaderné zbraně. Jinými slovy, smlouva ABM zakazuje naší vládě bránit americký národ, ale dovoluje jí bránit střely, které mají ničit ostatní národy. Právní odborníci jsou sice přesvědčeni, že tato smlouva ztratila právní platnost, protože přestal existovat Sovětský svaz, ale vlády – především Clintonova administrativa – a vlivní oponenti americké raketové obrany v Senátu ji jako zákon dodržovali. 

Poznámka na okraj: dnes už víme, že Sovětský svaz smlouvu ABM porušil téměř okamžitě. Proto dnes Rusové mají jediný použitelný raketový obranný systém na světě. Analytik CIA ve výslužbě William Lee v článku Šaráda kolem smlouvy ABM popisuje systém devíti tisíc bojových střel kolem Moskvy, který dokáže chránit 75% ruského obyvatelstva. Jinými slovy, Rusové nesdílejí víru amerických odborníků na kontrolu zbraní v morální nadřazenost toho, kdo úmyslně zůstane zranitelný raketovým útokem. 

Jak zastavit balistické střely 

Při všech špatných zprávách o ohrožení Spojených států balistickými střelami je tu i dobrá zpráva: obrana proti nim je zcela v našich technologických schopnostech. Už v roce 1962 se dráha zkušební střely, vypálené z Vandenbergovy vojenské letecké základny, protnula (na vzdálenost necelých 450 metrů) s dráhou protibalistické rakety, vypuštěné z atolu Kwajalein. Představa byla tehdy taková, že přilétající nepřátelské bojové hlavice bychom zničili v mezosféře pomocí malých jaderných hlavic. Ale použít jaderný výbuch ke zničení jaderné hlavice, i kdyby tato hlavice letěla k některému americkému městu, bylo – a je dodnes – považováno za politicky nekorektní (opět se zdá, že v tomto ohledu máme skrupule jen my: devět tisíc před chvílí zmíněných ruských střel nese jaderné hlavice). Od té doby, co president Reagan v roce 1983 znovu položili na stůl myšlenku raketové obrany, se americký výzkum zaměřuje především na vyvinutí způsobu, jak zničit nepřátelské střely přímým nárazem čili metodou „smrtícího úderu“. Americký výzkum raketové obrany počítá s obrannými raketami rozmístěnými na souši, na moři i v kosmu, a s lasery rozmístěnými ve vzduchu a v kosmu. Každý z těchto systémů byl úspěšně, třebaže omezeně otestován. Obzvlášť účinné jsou systémy rozmístěné v kosmu, protože se snaží zničit nepřátelskou střelu už v prvních minutách letu. Během této fáze je střela snadno zjistitelná, nevypustila ještě takzvané vějičky čili protiopatření a je lehce zranitelná obrannými raketami a lasery rozmístěnými v kosmu. 

Nejlepší řešení obrany před balistickými střelami pro nejbližší dobu navrhl bývalý obranný stratég Reaganovy administrativy Frank Gaffney: umístit novou generaci obranných raket, vyvíjených v současné době, na paluby ochranných křižníků amerického námořnictva. Tyto lodě by potom mohly poskytovat alespoň nějakou protiraketovou ochranu v době, kdy se bude budovat účinnější systém. V úvahu přichází také pozemní systém ve strategicky důležitém státě Aljaška, ve Fort Greeley a na ostrově Kodiak. Ten by představoval další klíčovou složku komplexní „vrstvené“ protiraketové obrany, která bude zahrnovat zemi, vodu, vzduch i kosmický prostor. 

Argumenty proti raketové obraně 

Oponenti raketové obrany mají čtyři základní argumenty. První je ten, že systémy ABM jsou nerealistické, protože chceme-li „trefit kulku kulkou“, nezůstává nám žádný prostor pro chybu. Poukazují na smíšené výsledky nedávných zkoušek obranných raket odpalovaných ze země. U těchto zkoušek je nutné povšimnout si dvou věcí: za prvé, mnoho problémů pramení ze skutečnosti, že testy se podřizují smlouvě ABM, která omezuje rychlost obranných raket a jejich interakci se satelity a radary. Za druhé, některé neúspěchy nedávných zkoušek se týkají znalostí a technologií, na jejichž zdokonalení Spojené státy naposledy pracovaly před třiceti lety, například na oddělování jednotlivých stupňů rakety. Ale bývalý vědecký poradce presidenta Reagana William Graham říká, že odložíme-li toto všechno stranou, problém „trefit kulku kulkou“ lze snadno vyřešit tím, že nástroj „smrtícího úderu“ opatříme malou jadernou náloží jako „bezpečnostní pojistkou“ pro případ, že by minul cíl. Došlo by k malé jaderné explozi v kosmickém prostoru, což je určitě přijatelnější, než kdyby nad americkými městy vybuchovaly nepřátelské hlavice.        

Druhý argument proti raketové obraně je ten, že žádný nepřítel se neodváží provést raketový útok na Spojené státy z obavy před okamžitou odvetou. Ale jak vysvětlila CIA před dvěma lety a ministr obrany Rumsfeld zopakoval nedávno v Rusku, nepřítel by mohl vypustit balistickou střelu z lodi poblíž našich břehů, loď potopit a nechat nás, stejně jako 11. září, lámat si hlavu, kdo to má na svědomí. 

Třetí argument zní, že raketová obrana nemůže fungovat proti střelám vypuštěným z lodi. Ale americké jaderné laboratoře za pomoci vědců jako Greg Canavan a Lowell Wood provedly před více než deseti lety úspěšné testy s obrannými raketami umístěnými v kosmickém prostoru, které dokázaly zastavit balistické střely v první fázi letu, ať už byly vypuštěny odkudkoli.        

A konečně, odpůrci raketové obrany tvrdí, že budování obrany odstartuje nákladné závody ve zbrojení. Ale výrobní náklady jedné kosmické obranné rakety jsou zhruba jeden až dva miliony dolarů. Soustava pěti tisíc takových raket by potom mohla stát nějakých deset miliard dolarů, což je jen zlomek amerického rozpočtu na obranu. Naproti tomu jedna ruská SS-18 stojí přibližně sto milionů dolarů, severokorejská Tepodong II k deseti milionům a irácká Scud B kolem dvou milionů. Jinými slovy, pokud se pustíme do závodů ve zbrojení, naši nepřátelé zbankrotují. Sovětský svaz zjistil, že se s námi do takového závodu nemůže pouštět, už v osmdesátých letech. A Rusové nebo Číňané či jejich zástupci s námi nemohou soupeřit ani dnes. 

Čas pro skutečného vůdce 

Budovat protiraketovou obranu není možné, dokud mají Spojené státy ruce svázané smlouvou ABM z roku 1972. President Bush řekl, že ruské vládě oznámí naše odstoupení od smlouvy, pokud se s ní jeho zkušební program dostane do konfliktu. Ale vzhledem k tomu, jak vážná je hrozba balistických střel, máme důvod být znepokojeni, že jsme to už neudělali.        

Z dlouhodobého hlediska jsou potenciálními útočníky Rusko a Čína; obě země mají prostředky potřebné k našemu zničení už dnes. Musíme pracovat na udržení mírových vztahů, nesmíme však pouštět ze zřetele možnost, že oni mají jiné plány. Ministr Powell Rusko a Čínu vyzval, aby se připojily ke koalici proti terorismu. Je to ironie, protože obě tyto země aktivně podporovaly režimy, které terorismus financují. A člověk přemýšlí, co by asi mohly požadovat výměnou. Mohly by chtít, abychom odložili budování protiraketové obrany? Nebo abychom znovu podepsali smlouvu ABM?        

Až dosud nedala Bushova administrativa najevo, jak naléhavá je hrozba balistických střel. Situaci komplikuje také to, že presidentem čerstvě jmenovaný šéf národní bezpečnosti, pennsylvánský guvernér Tom Ridge, se ve věci raketové obrany důsledně staví proti – toho si jistě každý povšiml, protože ho chválila Moskva i Peking. Na druhou stranu, president Bush raketovou obranu důsledně podporuje, dělal to ve volební kampani v roce 2000 i po nástupu do úřadu, a má moc své sliby prosadit. 

Americký Fokus 

Na závěr: kdyby se na útoku 11. září podílely balistické střely, které by způsobily smrt tří až šesti milionů Američanů, vědci by okamžitě vyvinuli obrovské úsilí, aby zajistili, že k takovému útoku už znovu nedojde. Tak jako hasiči pracovali nepřetržitě v newyorském „Ground Zero“, tak by vědecké týmy v celé zemi pracovaly nepřetržitě na tom, aby vybudovaly a rozmístily obranu proti balistickým střelám. Okénko příležitosti má Amerika úzké – musí to udělat hned, dřív, než bude příliš pozdě.        

Tváří v tvář podobné krizi jezdil Winston Churchill v třicátých letech křížem krážem po celé Anglii, aby přesvědčil své spoluobčany, že v odpověď na sílící nacistickou hrozbu by Británie měla budovat masivní obranu. On i jeho kolegové říkali tomuto úsilí „Fokus“. My se dnes musíme pustit do amerického Fokusu. My i naši zvolení zástupci musíme podniknout veškeré kroky nutné k tomu, abychom náš národ ochránili před útoky všeho druhu; sem patří balistické střely stejně jako únosy či teroristické bomby. Je to to nejmenší, co dlužíme našim spoluobčanům, kteří ztratili životy v New Yorku a ve Washingtonu. Co víc, dlužíme to svobodnému světu a naší Ústavě.        

Pusťme se do toho se vší vážností. 

Poznámka: Smluvní strana musí odstoupení od smlouvy ABM oznámit šest měsíců předem. Bushova administrativa takové oznámení učinila v prosinci 2001. 

Brian T. Kennedy je presidentem Claremont Institute, v němž pracuje od roku 1989; zaměřuje se na otázky národní bezpečnosti a politické problémy Kalifornie. Vedle funkce presidenta Claremont Institute je rovněž vydavatelem Claremont Review of Books a ředitelem Institute’s Ballistic Missile Defense Project, který se orientuje na zkoumání raketových hrozeb západnímu pobřeží Spojených států a potřeby národní protiraketové obrany. Přispívá do časopisů Claremont Review of Books, National Review, Investor’s Business Daily a řady kalifornských periodik. 

Publikovaný text byl autorem přednesen na konferenci „5 years of war on terror“, pořádané Občanským institutem v Praze 21. září 2006. 

Z angličtiny přeložili Eduard Geissler a Václav Frei. 

www.obcinst.cz

5219 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Ukazuje se, že fanatická feministická genderistická neomarxistická ideologie škodí samotným ženám. Muži se v důsledku kampaně #MeToo proti sexuálnímu obtěžování stále více zdráhají spolupracovat se ženamiPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlast

Eurabia.cz

Bičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Že Babiše chtěli vydat dva měsíce před volbami, to opravdu není náhoda. Jiřímu Čunkovi kauza Čapí hnízdo potvrdila vlastní šílené zkušenosti se státními zástupciKdyž ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Prezidentský kandidát Jiří Hynek vypráví, co s námi dnes dělají Američané kvůli armádnímu kšeftu na vrtulníky
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění