Svobodová, Patrasová, Goldová: Nejsme feministky!

Autor: Andrea Cerqueirová | Publikováno: 4.11.2004 | Rubrika: Rozhovor
Svobodová

Unikátní trojrozhovor s úspěšnými ženami – zpěvačkami Gábinou Goldovou a Dádou Patrasovou a ředitelkou nadace Kapka Naděje Vendulou Svobodovou. Odpovědi se vedle feminismu často dotýkají i jiných zajímavých témat, která jsou v naší společnosti zatím téměř tabu.

Jste feministkou?
G. Goldová: Nejsem feministkou ve smyslu, jak je feminismus chápán širokou veřejností. Potřebuji totiž oporu v muži, nikoli s ním soupeřit. Myslím si, že ženská má zůstat ženskou a vytvářet rodinné teplo. Na druhou stranu však samozřejmě vím, že pravý feminismus neznamená nadvládu žen, ale rovnoprávnost s muži kupříkladu v zaměstnání. Třeba to, aby za stejnou práci byla také stejná odměna, což často bohužel není. Statistiky dokonce tvrdí, že ženy za stejnou práci dostávají až o třicet procent méně, než muži. To se mi nelíbí a v tomto smyslu s feminismem souhlasím.
D. Patrasová: Necítím se být feministkou, žádnou z nich však neodsuzuji. Jsem normální ženskou, která přijímá život podle svého instinktu a ráda jej přizpůsobuje své rodině. Je to určitě i tím, že jsem měla krásné dětství, kde maminka s tatínkem fungovali jak mají. Rodina je pro mě proto tím nejvzácnějším společenstvím. Dva moji sourozenci pocházejí z maminčina prvního manželství, jejich původní otec zemřel. Nikdy si nepřestanu vážit svého tatínka, který se o ně úžasně staral a choval se k nim stejně jako ke mně – své vlastní dceři. Vlastního otce jim nahradil se vším všudy.
V. Svobodová: Feministka je asi silný výraz, protože vyloženě vyhraněné názory nemám. Jsem ale jednoznačně pro to, aby ženy požívaly stejných výhod jako muži. Ať už se totiž jedná o práci či cokoli jiného, hodnotící pohled zvenčí na ženu je vždy kritičtější než na muže, což se mi nelíbí. Více žen bych také ráda viděla v parlamentu – výstupy z něj by byly daleko srozumitelnější. Jsem však už ze zásady proti jakýmkoli tabulkám, takže cestu žen do politiky vidím jinde než v navrhovaných kvótách, které by jejich počty stanovovaly zákonem. Problém je trochu i v ženách samotných, málo se derou na povrch.

Proč myslíte, že je u nás feminismus často vnímán negativně?
G. Goldová: Lidé (ať již muži či ženy), kteří nadávají na jakoukoli formu feminismu, zapomínají na to, že ženy jsou schopné zastávat stejnou pozici jako muži, nebo tuto skutečnost prostě nechtějí přijmout. Feminismu nedělají dobrou propagaci také některé ortodoxní feministky, které jej veřejnosti předkládají v dosti nestravitelné podobě. Kdyby jej předkládali trochu ženštěji, určitě by feminismus nebyl v takové míře odmítán.
D. Patrasová: V naší republice je bohužel častým jevem, že je brán negativně každý, kdo hlásá něco menšinového, o čem ostatní příliš nevědí. Vadí mi to. Každý člověk má mít nárok na svůj názor, který by neměl být zesměšňován a odsuzován. Jinak nemůžeme hovořit o svobodě. Na úlohu ženy ve společnosti má každý člověk trochu odlišný názor. Všem názorům (ať už se jedná o jakoukoli oblast) by měl být ponechán stejný prostor, aby mohl oslovit a případně ovlivnit další.
V. Svobodová: Mají v tom hodně prsty chlapi. Když se chtějí o ženě vyjádřit negativně, označí ji za feministku. Pod tímto pojmem, který je pro ně synonymem jakési nemoci, si totiž představují dvousetkilovou paní s knírem, která je zlá a doma nevaří. Tak to samozřejmě není – mezi feministkami je spousta krásných žen. Tady přesně platí známé židovské přísloví: „Všechno je úplně jinak“.

Setkala jste s někdy s diskriminací proto, že jste ženou?
G. Goldová: Zatím nikdy. Naopak bych řekla, že mi tato skutečnost v životě pomáhá. Setkala jsem se však s jiným nebezpečným jevem, který je naší společností dost podceňován a jehož obětí jsou převážně ženy. Jedná se o domácí násilí. I když je dnes už trestným činem, je velmi těžké je dokázat nebo alespoň utéci z pekla, které ze života činí. Když jsem se s ním setkala já, nejdřív jsem je schovávala a až po třetím opakování jsem se odhodlala učinit razantní konec. Věděla jsem, že se ten člověk nezmění. I s dětmi jsem od něj prostě odešla. Policii jsem nic nenahlásila, protože jsem si říkala, že by to bylo stejně zahráno do autu. Zažila jsem to, když byla svým manželem zmlácena má sestřenice. Ačkoli byla samá modřina, všude (včetně policie) se jí vysmáli. Po odchodu od svého partnera jsem se bála, že bude obtěžovat mě i děti. Několikrát dokonce vyhrožoval. Přesto jsem to naštěstí zvládla. Dobře však vím, že jsem oproti některým jiným ženám měla tu výhodu, že jsem byla (a dodnes jsem) finančně soběstačná. Mnohé ženy jsou v bludném kruhu, ze kterého není úniku a bez pomocné ruky státu ten únik nenajdou.
D. Patrasová: Setkávám se spíš s diskriminací z jiného důvodu. Kvůli tomu, že pracuji pro děti. Automaticky mě třeba nehrají rádia, navzdory tomu, že na mých nosičích lze najít také písničky, které by si našly i dospělé posluchače. Trápí mě, že je zde práce pro děti brána s takovým despektem. Přitom je strašně důležitá, vždyť děti jsou budoucností tohoto státu a není snad jedno, čím se v dětství zabývají. Není přece možné, aby vnímaly jen brutální filmy v televizi a nikdo jim nevysvětlil, že krev tam není opravdovou krví, ale kečupem a že v životě to chodí jinak, než na plátně. Že v reálu mrtvý neobživne, ale zůstane mrtvým. Pokud jim to nikdo nevysvětlí, budou televizní „hrdiny“ napodobovat, což se už bohužel stává a je to nebezpečné. Nechci paušalizovat, ale mnozí rodiče nemají čas ani číst dětem pohádky, proto si myslím, že má moje práce smysl.
V. Svobodová: Za dřevního kapitalismu v roce 1992 jsem pracovala coby tisková mluvčí tehdejší podnikatelské strany, která již zanikla. Pamatuji si, jakoby to bylo dnes, že když mě předseda do funkce navrhoval, velmi hlasitě zaznělo několik mužských hlasů z Moravy: „Proč právě ona? Vždyť je to ženská…“ V tu chvíli se mě přirozeně zmocnily emoce a vztek. V zápětí jsem si ale řekla, že nejdůležitější je mít chladnou hlavu. Pan předseda mě do funkce prosadil a dotyčným jsem svou prací postupně dokazovala, že nejde o pohlaví, ale o schopnosti. Přiznávám však, že jsem to měla těžší, než by to měl na mém místě muž. Ten by nic dokazovat nemusel, u něj by se automaticky předpokládalo, že funkci zvládne.

Vládne v showbyznysu z mužské strany šovinismus?
G. Goldová: Nemyslím si to.
D. Patrasová: To snad ani ne. Jiný problém, který jsem již nakousla, ale zaznamenávám u lidí zabývajících se showbyznysem z pozic rozhlasových redaktorů. Ti mají (a to nejen muži) tendenci více škatulkovat. Uvedu jeden příklad, který to potvrzuje a rovněž dokazuje, že má předešlá odpověď o diskriminaci práce pro děti není přehnaná: Nedávno jsem udělala, jak říká pan Suchý, veselou legraci – pod jiným jménem (Toxic Babe) jsem nazpívala písničku Rumba rej (českou mutaci megahitu rumunské chlapecké skupiny O-Zone), a ta zbourala diskotéky a taneční rádia. Vyšla i na singlu, kde byla zobrazena komiksová blondýna. Někteří novináři mi následně vyčítali, že se chci rovnat sexy blondýně, ale o to mi vážně nešlo. Chtěla jsem jen vyzkoušet, zda budou rádia hrát mou píseň, aniž by věděla, že ji zpívám já. A hrála ji… Kdyby si hudební redaktoři poslechli mé nosiče, zjistili by, že tam mám takových písní víc. Jenže o to bohužel nestojí. Jsem zkrátka ve škatulce.
V. Svobodová: V showbyznysu je tato otázka posunutá trochu jinam. Je to jiný svět. V něm to mají ženy mnohdy naopak lehčí. Se šovinismem se však setkávám při své obchodní činnosti, kde lze vypozorovat diskriminaci jak kvůli pohlaví, tak i kvůli věku. Natvrdo to samozřejmě žádný obchodník neřekne, vnímavější člověk to však jasně vycítí.

Říkala jste si někdy, že muži to mají v mnohém jednodušší?
G. Goldová: Když jsem byla hodně navztekaná, říkala jsem si: Až se znovu narodím, tak jedině v mužském těle. Po vychladnutí jsem to však okamžitě zrušila. Možná to v něčem jednodušší mají, ale neměnila bych s nimi.
D. Patrasová: Nedávno za mnou přišla dcera Andulka a říkala: „Mami, v příštím životě bych chtěla být klukem.“ Když jsem se zeptala, proč, odpověděla, že kluci mohou lézt po stromech a mají to celkově jednodušší. Možná je to pravda, protože na ženu, která si zajde třeba na striptýz či travesty show, hledí mnozí divně, kdežto u muže je to přirozené. Přesto děkuji Pánu Bohu a rodičům za to, že mě zplodili takovou, jaká jsem. Nikdy mě nenapadlo měnit identitu. Avšak kdo ví, čím budu v příštím životě. Třeba psem…
V. Svobodová: To si říkám často a tuto větu nezřídka slýchávám i od svých kamarádek. Jelikož jsem ale chlapem nikdy nebyla, samozřejmě nevím, jaké to doopravdy je. Když pracuji a narazím na problém, vím, že se nechovám jako holčička. Stejně jako jiné ženy, které prací v byznysu získávají do svého jednání trochu mužských rysů. Být mužem bych ale asi nechtěla.

KDO JE KDO?

Gábina GoldováGábina Goldová se narodila ve znamení Blíženců, v roce 1973 v Havířově. Dříve se věnovala především country muzice, nedávno však vydala CD Ještě že tě mám, na němž zpívá popové písničky. „Velmi pečlivě jsem vybírala především texty. Jsem ráda, že už mi docházejí maily, v nichž je posluchači chválí,“ říká. V Olomouci je její CD dokonce druhým nejprodávanějším. Téměř jako doma je Gábina u našich severních sousedů – v Polsku. Po Heleně Vondráčkové je druhou českou zpěvačkou, kterou tamní publikum přijalo takřka za svou. I proto zmiňované album vyjde i tam – s jedním bonusem v polštině. V Polsku má Gábina také svůj vlastní televizní pořad Herbatka u Tadka (program TVP2), který v červenci 2001 zvítězil na festivalu polských hudebně-zábavných pořadů v Gdaňsku.

Dáda PatrasováDáda Patrasová pracuje především pro děti. Její nejnovější album nese název Mini disco show, před Vánocemi má vyjít též DVD a VHS s návodem, jak se naučit ten který taneček, o kterých na albu zpívá. Již pátým rokem vydává barevný měsíčník Dáda, kde děti najdou zábavu i poučení (mimo jiné i pravidelné stránky s výukou angličtiny a němčiny), do časopisu mohou též přispívat. „Komenský říkal: Škola hrou. Já dodávám: Časopis hrou,“ říká Dáda. Dětem často slouží i jako psycholog. „Občas se při své práci potkám i s velmi smutnými příběhy. Nedávno jsem třeba byla v dětském domově v Nepomuku. Pětiletou holčičku z Dětského domova vyhodili ze školky, protože byla označena za problémové dítě. Působila na mě mile a jestli je trochu hyperaktivní, je to důsledkem jejího krušného života – s bratříčkem a maminkou spávala pod mostem. Pedagogové ve školkách by podle mě měli s dětmi pracovat, ne je v pěti letech jednoduše vyhazovat ze školky,“ říká. Sama je maminkou dvou dětí – dospělého Felixe a malé Aničky.

Vendula SvobodováVendula Svobodová je ředitelkou nadace Kapka naděje, která pomáhá dětem se zhoubným onemocněním. Letos na podzim uspořádala tradiční koncert v pražské Lucerně, jehož výtěžek ve výši pěti a půl milionu korun bude rozdělen mezi čtyři nemocnice na koupi důležitých přístrojů. Kapka naděje nově začala zastupovat banku pupečníkové krve, která slouží nemocným dětem na celém světě. V prosinci nadace uspořádá dětský den pro motolské děti, následně adventní koncert Dagmar Peckové. K tomu Vendula pro nadaci neustále shání další finanční prostředky, což není jednoduché. „Lidem mohu nabídnout ´pouze´dobrý pocit, že pomohli tam, kde je to potřebné a že prostředky jdou skutečně tam, kam mají. Není totiž nic horšího, než když někdo takové peníze zneužije. To si vůbec nedokážu představit,“ říká.

6124 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanůmVypelichaný „třicetiletý samet“17. listopad 1939 a 1989 - pěstování kultu osobnosti Václava HavlaPokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokem

euPortal.cz

Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského jste nejspíš méněcenní a zakomplexovaní, pokud používáte pojmy „sluníčkář“, „pravdoláskař“ či „lepšolidé“...Je tragické, že v posledních letech se oslavy 17. listopadu díky médiím staly majetkem zrovna té skupiny, která oslavuje největší zloděje listopadové revoluce

Eurabia.cz

Imigranti si ulovili dvě dívky a bestiálně se na nich střídali a natáčeli na videoKuba bombasticky oslavila své 500-letí

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Pohrdání lidmi? Vadim Petrov k 17. listopadu: Fridrichová, pískání na Klause ml., Hrzánová. Je to vážné„Taková drzost!“ Klaus st. k pískání na svého syna. A k Letné, 17. listopadu a k ODS
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění