Čtení, při kterém vás bude mrazit: Eurábijská šifra (část III.)

Autor: Fjordman | Publikováno: 2.5.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Arábia

V květnu 2006 schválilo dvoudenní plenární zasedání Euro-středomořského parlamentního shromáždění, pořádané v Bruselu, rezoluci, která “odsoudila urážku” způsobenou dánskými karikaturami Mohameda, a stejně tak “násilí, které jejich publikace vyprovokovala”. Tito europoslanci a národní poslanci ze zemí EU a z arabských zemí také naléhali na vlády, aby “zajistily respekt k náboženským vírám a povzbudily hodnoty tolerance, svobody a multikulturalismu”.

Během parlamentního shromáždění trval egyptský parlamentní mluvčí Ahmed Sorour na tom, že karikatury publikované v Dánsku a další nedávné události odhalily existenci “kulturního schodku”. Jordánský poslanec Hašem al-Kaisi také karikatury odsoudil s tvrzením, že nestačí karikatury odsuzovat, protože k tomu může znovu dojít v jiné zemi.

A prezident Evropského parlamentu Joseph Borrell označil Středomoří za “koncentraci všech problémů, před kterými lidstvo stojí”. Řekl, že po roce předsedání shromáždění “stále zcela plně nerozumím složitostem Středomoří”. Po karikaturové aféře šéf zahraniční politiky EU Javier Solana odjel na Střední Východ a s islámskými vůdci učinil společné prohlášení, že “svoboda tisku zahrnuje zodpovědnost a ohleduplnost, a měla by respektovat víru a principy všech náboženství”. Solana řekl, že je třeba diskutovat o způsobech, které by zajistily, že “náboženské symboly budou chráněny”. Hovořil s Šejkem Mohamedem Sajidem Tantawim z univerzity al-Azhar, nejvyšší vzdělávací instituce sunnitského islámu, a s generálním tajemníkem Arabské ligy Amr Moussou.

Solana se také setkal s vůdcem Organizace islámské konference (OIC) Ekmeleddinem Ihsanoglu. Po diskusi Solana “vyjádřil společné upřímné politování, že byly zraněny náboženské pocity” a slíbil “zajistit, že srdce a mysli lidí nebudou znovu zraněny”.

Pouze o několik let dříve Solana, tehdy generální tajemník NATO, prohlásil v proslovu, že “klíčovou příčinu konfliktů v Evropě a mimo ní lze vysledovat přímo k nepřítomnosti demokracie a otevřenosti. Nepřítomnost tlakového ventilu demokratické diskuse může tyto společnosti vést k explozi násilí”. Ironie toho, že nyní se on sám snaží omezit demokratickou diskusi v Evropě prostřednictvím prosazování islámské cenzury, mu zjevně nedochází.

Chapadla rozsáhlé nafouklé byrokracie EU mezitím pronikají do regulací na každé představitelné téma. Některé z ukázek byrokracie jsou směšné; některé jsou zábavné. Existuje i zlověstná stránka evropské byrokracie:

- prosazování oficiální “federální ideologie EU” obhajující multikulturalismus;
- veřejné odsuzování všech, kteří chtějí uchovat svojí demokracii na úrovni národního státu, jako “xenofobů”; a
- nazývání těch, kteří chtějí omezit imigraci ze Třetího světa, “rasisty”.

Zpráva organizace EU dohlížející na rasismus říká, že je třeba učinit více v boji proti rasismu a “islámofóbii”. Jednou z metod dosažení tohoto cíle je propagace slovníku, který se vyhýbá údajně urážlivým a kulturně citlivým výrazům. Slovník by se stal vodítkem pro činitele EU a politiky a určoval by, co mohou říct. “‘Islámský terorismus’ je jistě výraz, co nebudeme používat … mluvíme o ‘teroristech, kteří se neprávně dovolávají islámu’”, řekl jeden z činitelů EU.

Počátkem roku 2006 komisař EU pro lidská práva Alvaro Gil-Robles kritizoval plán na obnovení křesťanství jako tématu školní výuky na základních školách v Dánsku. Gil-Robles řekl, že by to šlo proti evropským hodnotám. “Náboženství jako téma ve škole by mělo být výukou, která se pokouší poskytnout žákům vhled do tří monoteistických náboženství“, řekl. “Třemi monoteistickými náboženstvími” je míněno křesťanství, judaismus a islám.

Jak to vidím, je několik možných způsobů, jak se zhostit otázky vzdělávání o náboženství.

1. Učit tradiční náboženství dané země, což v Evropě znamená křesťanství a judaismus.
2. Učit všechna významná světová náboženství.
3. Ponechat náboženství mimo osnovy.

Evropská unie ovšem bere islám jako tradiční evropské náboženství srovnatelné s křesťanstvím a judaismem. To je zásadní komponenta eurábijského myšlení a praxe. Všimněte si, jak autority EU v tomto případě zasáhly, aby přinutily kdysi nezávislý národní stát, aby do svých školních osnov zahrnul více islámu, aby se jeho dětem dostalo dostatečné dávky eurábijské indoktrinace. Všimněte si také, že nepožadují více výuky buddhismu nebo hinduismu. Je prosazován pouze islám.

V dalším případě Evropská komise zamítla výzvu polského prezidenta k celoevropské diskusi o znovuzavedení trestu smrti. “Trest smrti není v souladu s evropskými hodnotami”, řekl mluvčí Komise. Znovu, nejde zde o váš názor na trest smrti. Skutečnou otázkou je metastáza EU, která již definovala, co představuje “evropské hodnoty”. Významné záležitosti se tak nemohou stát předmětem veřejné diskuse. Tato nevinně znějící fráze “evropské hodnoty” maskuje federální eurábijskou ideologii prosazovanou po celé Evropské unii bez ohledu na vůli lidí.

Zřejmě nejostudnějším a nejtrapnějším aspektem historie Eurábie je, jak údajně kritická a nezávislá evropská média umožnila sama sobě nechat se Eurábijci zkorumpovat nebo podvádět. Většina dokumentů o Euro-arabském dialogu klade obzvláštní důraz na práci s médii a Eurábijci hrají na média jako Stradivari. Podpořena existujícím antiamerikanismem a antisemitismem byla evropská média ochotna démonizovat Spojené státy a Izrael, zatímco hluboce mlčela o tématu Eurábie.

V květnu 2006 se ve Vídni konala velká konference, které se účastnily mediální postavy (novináři) z celé Evropy, kteří se zde v rámci Euro-arabského dialogu setkali s partnery z arabského světa.

Evropští činitelé veřejně s “lítostí” odpověděli na rozhodnutí izraelského vyslance v Rakousku Dana Ashbela bojkotovat konferenci o rasismu v médiích kvůli obavám Jeruzaléma, že s antisemitismem se nebudou na konferenci dělat žádné cavyky. Zástupce hovořící za konferenci - nazvané “Rasismus, xenofóbie a média: K respektu a porozumnění mezi všemi národy a kulturami” - prohlásil, že antisemitismus nebyl odstraněn z programu. Tento zástupce prohlásil, že setkání je “primárně dialogem mezi zástupci médií všech euro-středomořských partnerů o problémech, které trápí jejich profesi. Ty zahrnují xenofóbii, rasismus, antisemitismus a islámofóbii“.

Spisovatel Bruce Bawer si myslí, že mnoho Evropanů rozpoznává, že multikulturalismus vede jejich společnosti k neštěstí. Celé své životy ale slyšeli od oficiálně posvěcených autorit, že jakékoliv znepokojení multikulturalismem a jeho důsledky se rovná rasismu:

Došlo k široce rozšířené rezignaci před skutečností, že multikulturalisté ovládají média, akademický svět, státní agentury a tak dále. Velmi dobře vědí, že když se chcete v evropské společnosti prosadit, neútočíte na multikulturní ortodoxii. Politické zřízení se jeví být pevně zakořeněným, nehybným a nezměnitelným. Může nakrátko dojít k široce rozšířenému hněvu, jde ale z větší míry o hněv impotentní. Dnešní Evropané byli vychováni k pasivitě, aby nechávali věci na svých vůdcích, o kterých byli celé životy učeni, že na jejich moudrost se lze spolehnout. Setřást tuto celoživotní indoktrinaci není jednoduché”.

Podle Bat Ye’or vedl strach z probuzení opozice k politice EU vůči arabským středomořským zemím k potlačování veškeré diskuse o ekonomických problémech a těžkostech integrace způsobených masivní imigrací. Jakákoliv kritika imigrace muslimů je v základu odbyta s tím, že je “přesně tím, jak se v nacistickém Německu mluvilo o Židech”, což je směšné, nicméně vysoce účinné tvrzení.

Bat Ye’or souhlasí s Bawerovou analýzou “ohledně totalitní provázené sítě učitelů, profesorů, médií, politiků, pracovníků vládních agentur, mluvících hlav v televizi, zástupců státem financovaných ‘nezávislých’ organizací jako SOS Rasismus, kteří mají indoktrinovat politicky korektní. To dokonale vyjadřují politické direktivy vydané Evropskou komisí ke koordinaci a řízení všech politických, intelektuálních, náboženských, mediálních, vzdělávacích a publikačních aparátů všech členských zemí EU od sedmdesátých let, aby byly uvedeny do souladu s její středomořskou strategií založenou na multikulturalismu.

Profesionální obtěžování, bojkoty a hanobení jsou trestem pro ty, kteří se odváží otevřeně vyzvat politicky korektní diskurz. Podle Bat Ye’or to vedlo k rozvoji nového druhu “tisku odporu”, jako kdyby Evropa byla “okupována” svými vlastními zvolenými vládami. Tento svobodný tisk přinesl prostřednictvím internetu a blogů některé změny, včetně odmítnutí Evropské ústavy v roce 2005. Bez ohledu na naprostou podporu ústavy od vlád Francie a Holandska a rozsáhlé mediální kampaně politických vůdců v obou zemích ji voliči odmítli. Blogy v tom hrály významou roli.

Pouze o několik měsíců později se autority EU postavily do řady s autoritářskými režimy jako jsou Írán, Saudská Arábie, Kuba a Čínská komunistická strana ve prospěch “větší mezinárodní kontroly” (čti: cenzury) internetu.

Podle Richarda Northe z blogu EU Referendum je “nejnebezpečnější formou propagandy taková propaganda, která jako propaganda nevypadá. A to je ta forma propagandy, ve které vyniká BBC. Největším hříchem ze všech je zřejmě opomíjení. Tím, že prostě neinformují o klíčových otázkách, ponechávají věci běžet, dokud není dost pozdě na to s nimi něco učinit”.

Vladimír Bukovský je bývalý sovětský disident, spisovatel a lidskoprávní aktivista, který v sovětském vězení strávil celkem dvanáct let. Nyní žije v Anglii a varuje před některými antidemokratickými prvky Západu, a obzvláště EU, které považuje za dědictví Sovětského svazu. V roce 2002 se připojil k protestům proti povinné televizní licenci. “Britové jsou nuceni platit peníze společnosti, která potlačuje svobodu tisku - nepublikováním názorů, se kterými nesouhlasí”. Zatratil BBC za její “zaujatost a propagandu”, obzvláště ve zprávách týkajících se EU a Středního Východu.

Konzervativní poslanec Michal Grove a politický komentátor Mark Dooley si také na zaujaté zprávy stěžovali: “Vezměte například zpravodajství o Jásiru Arafatovi. V jednom profilu vysílaném v roce 2002 byl veleben jako “ikona” a “hrdina”, nepadla ale ani zmínka o jeho teroristických komandech, korupci, nebo brutálním potlačování disidentských Palestinců. Podobně když Izrael v roce 2004 zabil duchovního vůdce Hamasu Šejka Ahmeda Jásina, jeden z reportérů BBC ho popsal jako “zdvořilého, šarmantního a duchaplného hluboce nábožného muže”. Bez ohledu na skutečnost, že pod Jásinovým vedením Hamas zavraždil stovky lidí”.

Polská spisovatelka Nina Witoszek, která nyní žije v Norsku, varuje, že lidé, kteří dříve žili pod komunistickými režimy, jsou nyní v Západní Evropě zasaženi podivnými pocity deja vu:

“Před tím, než zformulujete větu, zapnete cenzurního autopilota, který se ptá: Koho právě teď urážím? Jsem příliš proizraelský, nebo možná antifeministický, nebo - bůh nedopusť - antiislámský? Jsem dostatečně “progresivní”? Brzy budeme všichni psát bezbarvým jazykem: budeme poslušně opakovat všechny dobrotivé mantry jako “dialog”, “pluralismus”, “usmíření” a “rovnost”. Norsko nebylo nikdy totalitní zemí, mnoho lidí ale dnes cítí příchuť útisku a umlčování. Znám mnoho moudrých Norů - a ještě více moudrých cizinců - kteří již nemají energii k tomu ztrácet čas přispíváním na vykastrovanou paranoidní demokracii. Dáváme přednost bezpečí před svobodou. To je první krok k dobrovolnému otroctví”.

Cituje dalšího spisovatele z Polska, Czesława Milosze, který v roce 1980 získal Nobelovu cenu za knihy jako The Captive Mind, ve kterých vysvětlil svůdnost totalitní ideologie.

Jeden esej od Miłosze se jmenuje “Ketman”. “Ketman”, nebo “kitman”, je islámský termín, na který Milosze upozornila kniha Arthura Gobineau Náboženství a filosofie Střední Asie. Všimnul si, že perští disidenti, dlouho uvyklí tyranii, si vyvinuli vlastní styl. Potřeba přežít často vyžaduje více, než jen mlčení, ale i aktivní lhaní všemi možnými způsoby. Tato strategie předstírání a klamání, která je používána obzvláště šíitskými muslimy, ale i sunnity, je primárně určena ke klamání nemuslimů, pod tlakem může ale být použita i proti dalším muslimům.

Podle Milosze byla používána podobná strategie v komunistických zemích. Podobně jako v islámu ti, kteří předstírání praktikovali, měli pocit nadřazenosti nad těmi, kteří byli příliš hloupí a prohlašovali své skutečné názory veřejně. V komunistických společnostech bylo předstírání stejně tak technikou přizpůsobení se autoritářskému režimu, jako i vědomou divadelní formou umění, která byla stále více a více zjemňována.

Je děsivé slyšet lidi, kteří vyrostli v bývalých komunistických zemích, říkat, že dnes vidí v Západní Evropě pracovat stejný totalitní tlak. Podle nich máme my na Západě vymyté mozky multikulturalismem a politickou korektností přinejmenším stejně jako oni za komunismu. Je to děsivé proto, že věřím, že mají pravdu. Byli jsme svědky pádu železné opony jenom proto, abychom viděli, jak Západní Evropu halí železný závoj? Železný závoj byrokracie EU a eurábijského zrádcovství, politické korektnosti, multikulturní mediální cenzury a všudypřítomné hrozby muslimského násilí a terorismu, které postupně dusí svobodu projevu. Síla byrokratické zrady akceleruje.

Rodilí Evropané a pochopitelně i někteří nemuslimští imigranti tiše odcházejí ve stále větším počtu, a postupně proměňují kontinent ve většího exportéra uprchlíků, než jejich importéra. Když jsou velké části Evropy obsazovány barbary - za aktivní podpory a s pomocí našich vlastních vůdců - a když je lidem zakázáno stavět se tomuto náporu, je Západní Evropa stále smysluplnou součástí svobodného světa? Přešly země Východní Evropy z jednoho impéria zla do druhého? Jsou oni - a my - zpět v EUSSR?

Václav Klaus, konzervativní prezident České republiky, si stěžoval, že: “Pokaždé, když se snažím odstranit nějakou regulaci ze sovětské éry, je mi řečeno, že to, co se snažím odstranit, je požadavkem Evropské komise”.

V rozhovoru s Paulem Belienem z Brussels Journal v lednu 2006 Vladimír Bukovský varoval, že Evropská unie je na cestě k tomu stát se další Sovětským svazem. Bukovský nazval EU “monstrem”, které musí být zničeno, čím dříve, tím lépe, než se stačí proměnit v plnohodnotný totalitní stát.

“Konečným cílem Sovětského svazu bylo stvoření nové historické entity, sovětského lidu, po celé zemi. To samé dnes platí pro EU. Snaží se stvořit nové lidi. Nazývají je ‘Evropany’, ať už to znamená cokoliv. Podle komunistické doktríny, stejně jako podle mnoha variant socialistického myšlení, se očekává, že stát, národní stát, odumře. V Rusku nicméně došlo k opaku. Namísto uvadnutí se sovětský stát stal velmi mocným státem, národnosti byly ale vymazány. Když ale přišel čas zhroucení sovětského státu, tyto potlačené pocity národní identity se vrátily zpět a zemi takřka zničily. Bylo to velmi děsivé”.

Timothy Arton Gash je považován za předního odborníka na budoucnost Evropy. Bruce Bawer vidí Gartona Ashe jako typického představitele politické elity. Ash nevěří národnímu patriotismu, uctívá ale EU. Píše o potřebě evropského patriotismu (”vlajky, symboly, evropská hymna, kterou můžeme zpívat”), který by podpořil “emocionální identifikaci s evropskými institucemi”. A proč vůbec potřebuje Evropa EU? Garton Ash ospovídá: “Aby zabránila úpadku zpět do starých špatných dní válek a evropského barbarství”. Mezi jeho návrhy je i ten, že Evropa podporuje “formaci Arabské unie”. O arabské demokracii se nezmiňuje. Když si představuje “Evropu v roce 2025 tím nejlepším možným způsobem”, maluje ji jako “partnerství” s arabskými zeměmi a s Ruskem, která se bude rozpínat od Marákeše přes Káhiru, Jeruzalém, Baghdád a Tbilisi až k Vladivostoku”.

Evropská komise přišla s kontroverzní myšlenkou zpívané na oslavu padesátých “narozenin”, Římské smlouvy z roku 1957, Evropské unie ve všech členských státech. Komisařka Margot Wallstrom lobovala pro narozeninové oslavy ve velkém stylu, které by “zvýraznily výhody, které evropská integrace přinesla svým občanům”. Diplomaté řekli, že návrh mezi novými, dříve komunistickými, zeměmi jako Polskem, Maďarskem a Českou republikou vyvolal pocit znechucení, neboť jim připomenul “stalinistické časy”, kdy byli lidé nuceni státem zpívat. Brusel měl také v úmyslu utratit asi 300 000 EUR na dosazení padesáti občanských “vyslanců”, pojmenovaných “tváře Evropy”, kteří by měli v průběhu roku “vyprávět svůj příběh” o tom, co pro ně Evropská unie znamená v jejich každodenním životě. Německo zrealizuje svůj vlastní nápad, kdy nechá tisíce svých pekáren péci 50 druhů koláčů podle receptů ze všech 25 členských zemí.

Komisařka Wallstrom v roce 2005 tvrdila, že politici, kteří odporují sdílení národní suverenity, riskují návrat k hrůzám nacismu třicátých a čtyřicátých let. Její spolukomisaři také vydali společné prohlášení, podle kterého by měli občané EU vzdát čest mrtvým z druhé světové války tím, že řeknou své ano ústavě EU. Komisaři připsali EU výhradní zásluhy za ukončení studené války, aniž by zmínili roli NATO nebo Spojených států.

Je EU prostředkem k ukončování válek? V říjnu 2006 Michel Thoomis, generální tajemník francouzských odborů Action Police varoval před občanskou válkou ve Francii vyvolanou muslimskými imigranty: “Jsme ve stavu občanské války řízené radikálními islamisty. Už nejde o otázku městského násilí, je to intifáda, s kameny a molotovovými koktejly. Už nevidíte dva nebo tři mladíky stavějící se policii, vidíte, jak se na ulici objeví celé obytné bloky, aby osvobodily své ’soudruhy’, když jsou zatčeni”.

Těmto muslimským imigrantům bylo umožněno vstoupit těmi samými evropskými elitami, které nyní chtějí, aby evropští občané oslavovali jejich práci koláči a zpěvem. Zatímco se kvůli islámskému tlaku v Západní Evropě rozpadá občanská společnost, autority EU pracují na nárůstu muslimské imigrace a přitom si gratulují k zavedení míru na kontinentu. Jakého míru? Kde?

Westfálský mír ukončil v roce 1648 třicetiletou válku, poslední velkou náboženskou válku v Evropě, a pomohl položit základy moderním národním státům. Před národními státy existoval jen vzor bezhraničních náboženských a občanských válek. To je to, k čemu se v kruhu vracíme, pouze v tomto případě bezhraniční džihád spouští občanské války v Evropě. Ačkoliv EU mohla zabránit válkám mezi národními státy ze staré nenávisti, jako mezi Německem a Francií, může také aktivně vést k jinému druhu válek. Dosahuje toho zvětšováním multikulturního napětí a nebezpečného pocitu cizosti mezi občany a těmi, kteří mají být považováni za jejich vůdce.

Války existovaly tisíce let před vznikem moderního národního státu. Je mnohem pravděpodobnější, že oslabení národních států povede ke konci našeho demokratického systému, systému, který je těsně spjat s existencí suverénních národních států, než že ukončí války.

Když byl dotázán, jestli se členské země EU připojily k unii dobrovolně, a jestli výsledná integrace odráží demokratickou vůli Evropanů, Vladimír Bukovský odpověděl, “Ne, nepřipojily. Podívejte se na Dánsko, které pro Maastrichtskou smlouvu hlasovalo dvakrát. Podívejte se na Irsko [které hlasovalo proti smlouvě z Nice]. Podívejte se na mnoho dalších zemí, jsou pod obrovským tlakem. Je to skoro vydírání. Je to trik pro idioty. Lidé musí hlasovat v referendu, dokud nehlasují způsobem, který je po nich požadován. Pak musí s hlasováním přestat. Proč přestat? Pokračujme v hlasování. Evropská unie je tím, co by Američané nazvali svatbou z donucení”.

V roce 1992 měl Bukovský bezprecedentní přístup k politbyru a dalším tajným sovětským dokumentům, jak popsal ve své knize Judgement in Moscow. V lednu 1989, během setkání mezi sovětským vůdcem Gorbačovem, bývalým japonským premiérem Nakasonem, bývalým francouzským prezidentem Valéry Giscard d’Estaingem, americkým bankéřem Rockefellerem a bývalým americkým ministrem zahraničí Henry Kissingerem, Giscard d’Estaing údajně prohlásil: “Evropa se stane federálním státem a vy se na to musíte připravit. Musíte s námi a s evropskými vůdci vyřešit, jak na to zareagujete”.

To bylo v osmdesátých letech, kdy média stále odmítala jakoukoliv diskusi o politické unii, která by si podřídila národní státy, jako panikářství. O patnáct let později se Valéry Giscard d’Estaing stal hlavním návrhářem skutečně děsivé ústavy EU, neproniknutelné stovky stran dlouhé knihy, která postrádá jakékoliv zábrany a vyvážení, které jsou tak zásadními prvky americké ústavy. Giscard tvrdil, že odmítnutí ústavy ve francouzském a holandském referendu v roce 2005 “bylo chybou, která bude muset být napravena” a trval na tom, že “text bude nakonec přijat”.

Giscard také řekl, že “bylo chybou použít referendum”, protože “není možné, aby kdokoliv pochopil celý text”. Vede evropské občany k důvěře, že se od nás očekává, že budeme žít pod autoritou “ústavy”, která je příliš složitá na to, aby jí většina nebyrokratů pochopila? Podle španělského ministra spravedlnosti Juan Fernando Lopez Aguilara “nemusíte evropskou ústavu číst, abyste věděli, že je dobrá”.

Bývalý belgický premiér Jean-Luc Dehaene řekl, že devět z deseti lidí si ústavu nepřečte a bude hlasovat na základě toho, co řeknou politici a novináři. Více než to, pokud bude odpověď znít „Ne“, bude se pravděpodobně muset hlasovat znovu, protože s naprostou jistotou musí znít Ano”.

Novinářka Nidra Poller je nicméně skeptičtější. V komentáři k diskusi předcházející referendum o evropské ústavě ve Francii si všimla podřízeného postoje vůdců EU k požadavkům muslimů: “Euro-středomořský ‘dialog’ je mistrovskou ukázkou opovrženíhodné kapitulace”. Evropská unie je přechodnou fází osudného projektu, který vyzývá k roztavení tradiční evropské kultury, aby byla nahrazena novým eurábijským koktejlem. A ptá se: “Když se za závojem ‘dialogu’ skrývá podvratný appeasement, jaké nevyslovitelné ambice mohou být vtěleny do vznešeného slova ‘ústava’?” 

autor je skandinávský blogger

dokončení příště

předchozí díly:

http://www.eurabia.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=827

http://www.eurabia.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=831

http://info.pravdaoislamu.cz

4669 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastPozdně komunistický režim nás chránil před jinými totalitami - ekologickou a multikulturní. Na konci socialistického režimu ale došlo k tomu, že estébácké kádry se dokázaly dohodnout se Sorosovými lidmi

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičku

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Plukovník Šlachta promluvil. I o kauze Nagyová. Mnohým se to nebude líbitA Petříček mlčí! Tereza Spencerová žaluje Západ za jatka, o kterých se mlčí. Jde i o Trumpa. A o vás
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění