Samoúčelná ekologie
U některých reakcí na můj článek v časopise Portál 5/2003 jsem se setkal s nepochopením, a proto bych rád některé své myšlenky rozvedl.
Když vedle sebe postavíme mraveniště a dálnici, tak na první pohled vypadá zřejmé, že dálnice přírodě škodí, avšak mraveniště prospívá. Opak je pravdou! Obojí tvář přírody pouze mění. Dálnice je z hlediska objemu větší, takže logicky mění tvář přírody více, ale z filosofického hlediska je to tak jediný rozdíl – obojí vzniklo přirozeně, bez porušení jakéhokoliv přírodního zákona. Samozřejmě, že dálnice způsobí mnoho nepříjemností spoustě živočichů a nepovažuji za špatné, když se stavitelé dálnic budou snažit tyto nepříjemnosti zmírnit (např. stavbou přechodů pro zvěř). Mraveniště také změní ekosystém lesa, nehledě na to, že mravenci způsobí nepříjemnosti např. své potenciální potravě žijící v okolí mraveniště...
Co se vymírajících druhů týče, tak zde se musím zeptat pánů aktivistů, proč jim vadí, že vymírají druhy. Samozřejmě, že některé živočišné či rostlinné druhy jsou nezbytné pro existenci lidského života na planetě, jiné druhy, které vypadají esteticky, mohou klidně přežívat v zoologických zahradách, ale proč potřebujeme mít na nějakém ostrově v Pacifiku pět kusů nějakého ptáka? Co z toho ptáka mám já? Záchrana pro záchranu. Samoúčelných aktivit ekologických fanatiků by šlo vyjmenovat bezpočet; dokud budou tyto aktivity znepříjemňovat životy lidí nebo budou dokonce placeny z mých peněz (daní), pak budu vždy ostře vystupovat proti.
Nicméně sám sebe nepovažuji za fanatického odpůrce všeho živého, některé ekologicky mířené aktivity jsou mi i sympatické, ale vždy se ptám po účelu či smyslu těchto aktivit. Vzhledem k tomu, že sám jsem člověk, tak jsou pro mne zájmy člověka vždy na prvním místě! Pokud ekologická aktivita neprospívá člověku, nýbrž jakési animální morálce, která člověka pasovala pod zvěř, potom budu také samozřejmě proti.
Vyšlo v Portálu 2/2004