Jak je to s těmi odposlechy
Když dva dělají totéž, není to totéž. O této věčné pravdě se nedávno mohl přesvědčit náš policejní prezident Jiří Kolář, který vyslovil větu, již nejenže lze občas zaslechnout veřejně, ale dokonce se dá přiznat, že na ní něco je. Úhelný problém však spočívá v tom, kdo ji vysloví. Pokud já prohlásím, že mi odposlech nevadí a že mám čisté svědomí a tudíž se nemám čeho obávat, je jistě vše v pořádku.
V rámci toho, že chci demonstrovat, jaký jsem „pašák“, dávám vlastně souhlas ke svému odposlechu, nicméně je to jednoznačně moje věc a hovořím výlučně a pouze sám o sobě. Pokud však principiálně stejnou větu nasměruje policejní prezident ke svým spoluobčanům, je průšvih plným právem na světě. Nejen, že se tím trochu odhaluje jeho temná mysl, která předjímá, že všichni, kdož se odposlouchávat nechtějí nechat, jsou přinejmenším podezřelí, když ne rovnou zločinci – ono je to ještě horší. Ono to svědčí o tom, že tato móda velmi jednoduchého a v podstatě i laciného vyšetřování se zjevně v řadách naší policie rozbujela daleko více, než je zdrávo. Přitom samozřejmě existuje velmi pregnantní odpověď na otázku - proč si odposlech nepřát. Míra jeho zneužitelnosti je obrovská a samozřejmě, že zdaleka nemusí jít jenom o kontakt s milenkami či o supertajné politické obchody. Zneužít se dá nakonec i to, když někomu prozradíte, že nebudete tři dny doma.
Na druhou stranu si určitě většina z nás přeje, aby institut odposlechu existoval. Nevím, jaká je konkrétní praxe, ale asi si lze představit odposlouchávání všech zaměstnanců vodárny, protože kterýkoli z nich může ve vteřině zavraždit tisíce lidí. Současně je však nepředstavitelné, aby někdo z nich měl průšvih proto, že si v telefonu sjednává nemanželskou schůzku. Velmi pikantní je tento problém právě u politiků. Jelikož jsou to zaměstnanci celé veřejnosti, měli by být na ledacos připraveni a srozuměni s tím, že míra soukromí je u nich podstatně nižší než u řadového občana. Nestává se mi často, že by mé články neměly zcela jednoznačný závěr, v tomto případě však žádné jednoduché řešení neexistuje. V jednom však mám zcela jasno. Policejní prezident i ministr vnitra František Bublan by odstoupit měli, protože velmi dobrých důvodů pro tento krok je daleko více než jen tato poslední krůpěj.