Čtení, při kterém vás bude mrazit: Eurábijská šifra (část I.)

Autor: Fjordman | Publikováno: 3.4.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Arábia

Rozhodl jsem se napsat tento esej poté, co jsem obdržel komentář od novináře, který není podle standardů mé země levicový, a který odmítl Eurábii jako pouhou konspirační teorii, která je srovnatelná s Protokoly sionských mudrců. Souhlasím s faktem, že konspirační teorie existují, a že mohou být nebezpečné. Konec konců, Protokoly a Dolchstosslegende, neboli “mýtus o bodnutí do zad” - představa, že Německo neprohrálo první světovou válku, ale bylo zrazeno socialisty, intelektuály a Židy - pomohly Adolfu Hitlerovi a nacistům vydláždit cestu k druhé světové válce. 

Co je mi nicméně záhadou je skutečnost, že velké množství lidí věří (nejen v islámských zemích, ale i v Evropě a dokonce i ve Spojených státech), že teroristické útoky, které 11. září 2001 zničily Světové obchodní centrum v New Yorku, byly ve skutečnosti řízenou demolicí, kterou zinscenovala americká vláda a potom z ní obvinila muslimy. Viděl jsem o této teorii mnohokrát psát západní média. Ačkoliv je často (nikoliv ale vždy) odmítána a zesměšňována, je přinejmenším zmiňována.

V porovnání s tím je Eurábie - která tvrdí, že k islamizaci Evropy nedochází pouhou náhodou, ale za aktivního podílu evropských politických vůdců - sotva kdy alespoň zmiňována, bez ohledu na skutečnost, že je snadnější jí zdokumentovat. Trefilo se pojetí Eurábie příliš blízko cíle? Možná, že nezapadá do antiamerického pohledu mnoha novinářů? Je zajímavé, že o Eurábii nikdy nepíší dokonce ani ti levicoví novináři, kteří jsou jinak k Evropské unii kritičtí kvůli prvkům volného obchodu. 

Kvůli tomu hodlám prověřit, jestli jsou teze Eurábie správné, nebo přinejmenším přijatelné. Nazval jsem tento projekt Eurábijská šifra jako narážku na bestseller Dana Browna Šifra mistra Leonarda. Brownův fiktivní příběh “dokumentuje” spiknutí církve, které má zakrýt pravdu o Ježíšovi. Nejsem si jistý tím, že se moje práce stane stejně populární, jsem si ale celkem jistý, že je realitě blíže. 

Až bude příště chtít pan Brown psát o rozsáhlých konspiracích v Evropě, udělal by dobře, kdyby zaměřil svůj pohled na Brusel spíše než na Řím. Bylo by to mnohem zajímavější. Co následuje je krátké shrnutí tvrzení, se kterými přišla autorka Bat Ye’or ve své knize Eurabia: The Euro-Arab Axis (Eurábie: Euro-Arabská osa). Moje informace jsou založeny na její knize (kterou byste si měli přečíst celou). Kromě toho jsem čerpal z dalších jejích článků a rozhovorů. Zveřejňuji zde tyto informace s jejím požehnáním, toto shrnutí jde ale zcela na mojí zodpovědnost. 

V rozhovoru s izraelským listem Haaretz Bat Ye’or vysvětluje, jak se francouzský prezident Charles de Gaulle, zklamaný ztrátou francouzských kolonií v Africe a na Středním Východě, a stejně tak upadajícím vlivem Francie na mezinárodní scéně, rozhodl vytvořit v šedesátých letech strategické spojenectví s arabským a muslimským světem, které by soupeřilo o vedoucí postavení se Spojenými státy a Sovětským svazem. 

“Je to otázka celkové transformace Evropy, která je výsledkem záměrné politiky”, říká Bat Ye’or. “Směřujeme nyní k celkové změně Evropy, která bude více a více islamizována, a stane se politickým satelitem arabského a muslimského světa. Evropští vůdci se rozhodli uzavřít spojenectví s arabským světem, prostřednictvím kterého se rozhodli přijmout arabský a muslimský postoj ke Spojeným státům a k Izraeli. To se netýká pouze zahraniční politiky, ale také vnitřních záležitostí evropské společnosti, jako jsou imigrace, integrace imigrantů a představa, že islám je součástí Evropy”. 

“Evropa stojí před trvalou hrozbou terorismu. Terorismus je způsobem, kterým lze na evropské země vyvíjet nátlak, aby se neustále vzdávaly požadavkům zástupců arabských zemí. Požadují například, aby Evropa vždy mluvila ve prospěch Palestinců a proti Izraeli”. 

Eurábijský projekt se tak stává rozšířenou vizí antiamerické gaullistické politiky závislé na zformování euro-arabského celku nepřátelského k americkým vlivům. Podporuje evropské ambice udržet si důležité sféry vlivu v bývalých evropských koloniích, zatímco v arabském světě otevírá evropskému zboží obrovské trhy, obzvláště v ropných zemích, aby si zajistil dodávky ropy a zemního plynu do Evropy. Kromě toho by učinil Středozemí euro-arabským vnitrozemím tím, že by podporoval imigraci muslimů a prosazoval multikulturalismus se silnou přítomností muslimů v Evropě. 

Používání termínu Eurábie bylo poprvé zavedeno v polovině sedmdesátých let jako název časopisu redigovaného prezidentem Asociace pro franko-arabskou solidaritu Lucienem Bitterleinem, a vydávaného společně s Groupe d’Etudes sur le Moyen-Orient (Ženeva), France-Pays Arabes (Paříž) a Middle East International (Londýn). Jejich články vyzývaly ke společnému euro-arabskému postoji na všech úrovních. Tyto konkrétní návrhy nebyly sněním izolovaných teoretiků; prosazovaly konkrétní politická rozhodnutí koncipovaná a realizovaná ve spojení s vůdci evropských států a s evropskými parlamentáři. 

Během tiskové konference z 27. listopadu 1967 Charles de Gaulle otevřeně prohlásil, že francouzská spolupráce s arabským světem se stala “zásadním základem naší zahraniční politiky”. Druhá mezinárodní konference na podporu arabského lidu, která se konala v lednu 1969 v Káhiře, ve své rezoluci č. 15 rozhodla “… vytvořit zvláštní parlamentní skupiny, tam, kde ještě neexistují, a používat parlamentní platformu k podpoře arabského lidu a palestinského odporu”. O pět let později v Paříži, v červenci 1974, byla pod názvem Euro-arabský dialog vytvořena Parlamentní asociace pro euro-arabskou spolupráci.

Bat Ye’or zdůrazňuje tento sdílený euro-arabský program. Prvním krokem bylo vytvoření společné zahraniční politiky. Francie byla hnací silou tohoto sjednocení, které již bylo zamýšleno úzkým kruhem lidí okolo generála de Gaulla a arabskými politiky. Arabské státy požadovaly od Evropy přístup k západní vědě a technologii, politickou nezávislost Evropy na Spojených státech, nátlak Evropy na Spojené státy, aby se přizpůsobily arabské politice, a démonizaci Izraele jako hrozby světovému míru, a stejně tak opatření příznivá arabské imigraci a šíření islámské kultury v Evropě. Tato spolupráce by také zahrnovala uznání Palestinců jako samostatného národa a OOP a jejího vůdce Arafata jako jejich zástupce. Do roku 1973 byli známi pouze jako arabští uprchlíci. Koncept palestinského “národa” jednoduše neexistoval. 

Během ropné krize z roku 1973 arabští členové Organizace zemí vyvážejících ropu oznámili, že kvůli probíhající Yom Kippurské válce mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy Egyptem a Sýrií nebude OPEC nadále prodávat ropu západním národům, které podporují Izrael. Náhlý nárůst cen ropy byl trvalý. Nejen že vedl k silnému přílivu petrodolarů do zemí, jako jsou Saudské Arábie, které umožnily Saudům sponzorovat celosvětovou obrodu islámu, měl také vliv na Západ a obzvláště na Evropu.

Arabští vůdci nicméně potřebovali svojí ropu prodávat. Jejich lidé jsou velmi závislí na evropské ekonomické a technologické pomoci. Američané během ropného embarga v roce 1973 tento bod nadnesli. Ačkoliv ropný faktor jistě pomohl utvrdit Euro-arabský dialog, podle Bat Ye’or šlo v první řadě o záminku k zakrytí politiky, která vzešla z Francie před tím, než ke krizi došlo. Politika koncipovaná v šedesátých letech měla silné předchůdce ve francouzském snu z devatenáctého století o vládnutí arabské říši.

Tento politický program byl posílen úmyslnou kulturní transformací Evropy. Sympózia Euro-arabského dialogu, která se konala v Benátkách (1977) a Hamburku (1983) obsahovala doporučení, která byla úspěšně realizována. Tato doporučení byla doprovázena úmyslným a zvýhodňovaným přílivem velkého množství arabských a jiných muslimských imigrantů do Evropy.

Doporučení zahrnovala:

1. Koordinaci snah prováděných arabskými zeměmi s cílem šířit v Evropě arabský jazyk a kulturu,

2. Vytvoření společných Euro-arabských kulturních center v hlavních městech Evropy,

3. Nutnost zásobit evropské instituce a univerzity arabskými učiteli specializovanými na výuku Evropanů arabštině, a

4. Nutnost spolupráce mezi evropskými a arabskými specialisty, aby byl vzdělanému evropskému publiku představen pozitivní obraz arabsko-islámské civilizace a současných arabských záležitostí.

Kvůli politické citlivosti a v zásadně nedemokratické povaze nemohly být tyto dohody zapsány formou dokumentů a smluv. Evropští vůdci se tedy pečlivě rozhodli nazvat tyto myšlenky “dialogem”. Na všech setkáních, výborech a pracovních skupinách se podíleli zástupci národů evropské společnosti a Rady Evropy společně s členy arabských zemí a Arabské ligy. K jednáním a rozhodnutím docházelo za zavřenými dveřmi. Žádná oficiální setkání nebyla zaznamenávána.

Euro-arabský dialog (EAD) je politickou, ekonomickou a kulturní institucí, která byla navržena k zajištění dokonalého souladu mezi Evropany a Araby. Jeho struktura byla navržena na konferencích v Kodani (15. prosince 1973) a v Paříži (31. července 1974). Nejvýznamnějším činitelem této politiky je Evropská parlamentní asociace pro euro-arabskou spolupráci, která byla založena v roce 1974. Další zásadní orgány Dialogu jsou Institut MEDEA a Evropský institut pro výzkum Středomoří a euro-arabskou spolupráci, který byl vytvořen v roce 1995 s podporou Evropské komise.

V rozhovoru s Jamie Glazov pro Frontpage Magazine Bat Ye’or vysvětluje, jak “v domácí politice zavedl EAD těsnou spolupráci mezi evropskými a arabskými televizemi, rozhlasy, novináři, vydavatelstvími, akademickým světem, kulturními centry, učebnicemi, studenty a mládežnickými organizacemi a v turistice. Mezináboženské dialogy byly v rozvoji této politiky rozhodujícím činitelem. Eurábie je tudíž touto silnou euro-arabskou sítí asociací - úplnou symbiózou se spoluprací a partnerstvím v politice, ekonomii, demografii a kultuře”.

Hnací síla Eurábie, Parlamentní asociace pro euro-arabskou spolupráci, byla vytvořena v Paříži v roce 1974. Nyní má přes šest stovek členů - ze všech velkých evropských politických stran - aktivních v jejich vlastních národních parlamentech stejně jako v Evropském parlamentu. Francie je v těchto asociacích stále klíčovým hráčem.

Byla navržena dalekosáhlá politika. Ta zahrnuje soužití Evropy s muslimskými arabskými zeměmi, které poskytne Evropě - a obzvláště Francii, nejvýznamnějšímu hybateli projektu - váhu a prestiž, aby mohla soupeřit se Spojenými státy. Organizaci, fungující pod záštitou evropských vládních ministrů, pracujících v těsném spojení se svými arabskými protějšky, a se zástupci Evropské komise a Arabské ligy. Cílem bylo vytvoření pan-středomořského celku, který by umožňoval volný pohyb lidí i zboží.

Na kulturní frontě začalo úplné přepisování historie, které proběhlo nejprve v sedmdesátých letech na evropských univerzitách. Tento proces byl ratifikován parlamentním shromážděním Rady Evropy v září 1991 na jeho setkání věnovanému “Příspěvkům islámské civilizace evropské kultuře”. Byl znovupotvrzen francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem v jeho proslovu z 8. dubna 1996 v Káhiře, a posílen Romano Prodim, prezidentem mocné Evropské komise, “vlády” EU, a pozdějším italským premiérem, skrze vytvoření Nadace pro dialog mezi kulturami a civilizacemi. Tato nadace měla kontrolovat vše řečené, napsané a učené o islámu v Evropě.

Během posledních tří desetiletí EEC a politické a kulturní organizace EU vynalezly fantazijní islámskou civilizaci a historii. Historické záznamy o porušování základních lidských práv všech nemuslimů a žen pod šaríou (islámským právem) jsou buďto ignorovány, nebo odmítány. Podle tohoto světonázoru pocházejí všechna nebezpečí ze Spojených států a Izraele. Tvůrci Eurábie provedli v evropských médiích úspěšnou propagační kampaň proti těmto dvěma zemím. Tyto výmysly byly usnadněny již existujícím proudem antisemitismu a antiamerikanismu v částech Evropy, ačkoliv obojí bylo Eurábijci a jejich spolupracovníky velmi posíleno.

31. ledna 2001 komisař pro evropské zahraniční záležitosti Chris Patten během opětovného propuknutí palestinského teroristického džihádu prohlásil před Evropským parlamentem, že evropská zahraniční politika by měla věnovat obzvláštní pozornost svému jižnímu boku (arabským zemím, podle EU žargonu) a dodal, že byl potěšen všeobecným souhlasem poskytnout větší viditelnost středomořskému parterství.

Bat Ye’or si myslí, že “naši politici jsou svými ambasádami, agenty a specialisty dokonale informovaní o islámské historii a současné politice. Není zde žádná nevinnost, jen děsivá neúprosnost korupce, cynismu a zvrácenost hodnot”.

V předmluvě ke své knize píše, že “tato kniha popisuje evoluci Evropy od židovsko-křesťanské civilizace s důležitými postosvíceneckými sekulárními prvky k postžidovsko-křesťanské civilizaci, která je nápomocná ideologii džihádu a islámským mocnostem”.

Nová evropská civilizace může být správně označena za “civilizací dhimmizace”. Slovo dhimmizace pochází z islámského právního postavení “dhimmi”. Označuje podřízené nemuslimské jedince, kteří přijmou omezující a ponižující podřízenost islámské moci, aby se vyhnuli zotročení nebo smrti. Celý muslimský svět, jak ho dnes známe, je produktem této 1 300 let staré dynamiky džihádu, která proměnila kdysi kvetoucí nemuslimské civilizace do stavu nefunkčnosti a dhimizace. Dhimmi jsou podřadné bytosti, které tiše snášejí ponížení a agresi. Toto uspořádání umožňuje muslimům beztrestnost, která pod ochranou zákona posiluje jak jejich nenávist, tak pocit nadřazenosti.

Eurábie je neobvyklým novým celkem. Má politické, ekonomické, náboženské, kulturní a mediální složky, která jsou v Evropě prosazovány mocnými vládními lobby. Ačkoliv Evropané žijí v omezeních Evropy, jen málo z nich si je jich neustále skutečně vědomo.

Tato eurábijská politika, která je vyjadřována nejasnými frázemi, je prováděna na nejvyšších politických úrovních a koordinována v celé Evropské unii. Zavádí antiamerickou a antisemitskou euro-arabskou subkulturu do vláken všech sociálních, mediálních a kulturních sektorů. Disidenti jsou umlčováni nebo bojkotováni. Někdy jsou vyhozeni ze zaměstnání jako oběti totalitní “korektnosti” prosazované především akademickým světem, médii a politickým sektorem.

Podle Bat Ye’or Francie a zbytek západní Evropy již nadále nemůže změnit svojí politiku: “Jde o projekt, který byl konzistentně koncipován, plánován a prosazován prostřednictvím imigrační politiky, propagandy, podpory církve, ekonomických asociací a pomoci, a kulturní, mediální a akademické spolupráce. V tomto politickém rámci vyrostly generace; byly vzdělávány a vychovávány k jeho podpoře a následování”.

Jsou tvrzení Bat Ye’or správná, nebo třeba jen i možná?

Bernard Lewis poukázal na to, že podle shody mezi historiky “začíná moderní historie Středního východu v roce 1798, když do Egypta dorazila francouzská revoluce ve formě malé expediční výpravy vedené mladým generálem, který se jmenoval Napoleon Bonaparte - který ho s děsivou snadností dobyl a následně mu po nějakou dobu vládnul”.

V neúspěšné snaze získat si podporu Egypťanů Napoleon vydal prohlášení velebící islám. “Lidé Egypta”, prohlásil po svém vstupu do Alexandrie v roce 1798, “Bude vám řečeno, že jsem přišel zničit vaše náboženství; nevěřte tomu! Odpovězte, že jsem přišel obnovit vaše práva, potrestat usurpátory, a že více než Mamelukové respektuji vašeho Boha, jeho Proroka a Korán”.

Podle očitých svědků ukončil Napoleon prohlášení výrokem “Bůh je velký a Mohamed je jeho prorokem”. Muslimským uším to znělo jako šahada - prohlášení víry v jednoho boha a Mohameda jako jeho posledního proroka. Recitace šahady, prvního z pěti pilířů islámu, je považována za známku konverze k islámu. Muslimové tak mohli dojít k závěru, že Napoleon konvertoval k islámu. Ve skutečnosti k islámu konvertoval jeden z jeho generálů, Jacques Ménou.

Francouzi byli později poraženi anglickým admirálem Nelsonem a byli přinuceni Egypt opustit. Ačkoliv francouzská výprava do Egypta trvala pouze tři roky, demonstrovala, že Západ je nyní islámskému světu tak nadřazený, že Zápaďané mohou podle své vůle vstoupit do srdce arabského území, tehdy stále součásti Osmanské říše. K ústupu je mohla donutit pouze jiná západní mocnost. Šok z této skutečnosti vedl k prvním pokusům o reformu islámu v devatenáctém století.

Pozitivním důsledkem západního dobývání byl příliv francouzských vědců do Egypta a vznik moderní egyptologie. Co je důležitější, vedlo k objevu rosetského kamene, který byl později použit francouzským filologem Jean-François Champollionem k dešifrování dávných egyptských hieroglyfů. Tato srážka měla ovšem také trvalý dopad na Evropu, a především na Francii.

Francouzská invaze do Alžíru v roce 1830 začala novou kapitolu tohoto příběhu. Později Francouzi vládli Tunisku a Maroku. Po první světové válce Francouzi nakonec získali mandáty nad bývalými tureckými územími Osmanské říše, které nyní tvoří Sýrii a Libanon. Po druhé světové válce francouzští vojáci postupně opustili arabské země a tento proces vyvrcholil v roce 1962 alžírskou válkou o nezávislost. Jejich dlouhý vztah s Araby nicméně vedl Francouze k víře, že mají s Araby a s muslimy zvláštní vztahy a jejich pochopení. To společně s francouzským vedením na kontinentální Evropě položilo základy nové zahraniční politice. Prezident de Gaulle prosazoval nezávislost Francie a Evropy na dvou velmocích. Slovy říkal, že “Ano, je to Evropa, od Atlantiku k Uralu, je to Evropa, je to celá Evropa, která rozhodne o osudu světa”. V roce 1966 stáhnul Francii ze společného vojenského velení NATO, aniž by ale z organizace vystoupil.

Po Šestidenní válce v roce 1967 de Gaullovo odsouzení Izraelců za jejich okupaci Západního břehu a pásma Gazy vyznačilo významnou změnu ve francouzské zahraniční politice. Dříve byla Francie - stejně jako zbytek Západní Evropy - silně proizraelská, dokonce ještě v roce 1956 šla s společně Izraelem do války proti Násirovu Egyptu. Od roku 1967 Francie nicméně nabrala úmyslně proarabský směr. Říká se, že anglická zahraniční politika zůstává od 16. století stejná. Jejím cílem bylo zabránit jakékoliv zemi, ať už Španělsku, Francii, nebo Německu, aby dominovala kontinentální Evropě v takovém rozsahu, že by představovala pro Anglii hrozbu. Na druhou stranu by bylo možné říct, že i francouzská zahraniční politika zůstává po několik staletí stejná; jejím cílem je prosazoval vůdcovství Francie v Evropě a ve středomořském regionu, aby mohla potlačit anglosasskou (a později angloamerickou) dominanci. Tato představa byla zkomplikována sjednocením Německa koncem 19. století, její základ ale platí dodnes.

Napoleon je velkým hrdinou francouzského premiéra de Villepina. Několik francouzských vůdců v roce 2005 celkem otevřeně prohlásilo, že navrhovaná ústava EU je v zásadě rozšířením Francie. Ministr spravedlnosti Dominique Perben řekl: “Konečně jsme dosáhli ‘Evropy a la française’, na kterou jsme tak dlouho čekali. Tato ústavní smlouva je rozšířením Francie. Je to Evropa psaná francouzštinou”. Od svého začátku byla evropská integrace podnikem vedeným Francouzi. Skutečnost, že se francouzská politická elita nikdy nevzala udržování svého vůdcovství v Evropě, byla více než dostatečně demonstrována během írácké války.

Když v roce 2003 Polsko, Maďarsko a Česká republika podpořily postoj USA, prezident Chirac proslule prohlásil: “Zmeškali dobrou příležitost k tomu zavřít hubu”, a dodal, “Tyto země se nechovaly příliš dobře a byly celkem nedbalé k nebezpečí příliš rychlé podpory amerického postoje”.

Jean Monnet, francouzský ekonom, který nikdy nebyl zvolen do veřejné funkce, je považován za jednoho z architektů evropské integrace. Monnet byl pragmatik s dobrými kontakty, který v zákulisí pracoval na postupném vytvoření evropské jednoty.

Richard North, autor blogu EU Referendum a spoluautor (s Christopherem Bookerem) knihy Skryté dějiny evropské integrace, říká, že Monnet po léta - přinejmenším od dvacátých let - snil o vytvoření “Spojených států evropských”. Ačkoliv to, o co Monnet ve skutečnosti usiloval, bylo vytvoření evropského celku se všemi atributy státu, “byly úmyslně zvoleny neškodné fráze, aby bylo těžké oslabit ho jeho proměnou v další mezivládní orgán. Byl také formulován tímto způsobem, aby nevyděsil národní vlády zdůrazňováním skutečnosti, že jeho cílem je nahradit jejich suverenitu.

Autoři ve svých analýzách historie EU tvrdí, že EU se nezrodila z druhé světové války, jak si mnoho lidí myslí. Byla plánována nejméně o jednu generaci dříve.

Schumanova deklarace z 9. května 1950, která je široce představována jako začátek snah směřujících k Evropské unii a oslavována během “Dne Evropy”, obsahuje fráze, které prohlašují, že je “prvním krokem k evropské federaci”, a že “tento návrh povede k realizaci prvního skutečného základu Evropské federace”. Jak nicméně poznamenali kritici EU, tyto politické cíle nejsou obvykle při hovoru o Deklaraci zmiňovány, a většina lidí si jejich existence není vědoma.

Federace je pochopitelně státem, a “přesto po desetiletí obhájci EC/EU integrace přísahali, že o žádných takových plánech nemají tušení. EEC/EC/EU získávala stále více a více vlastností nadnárodní federace: vlajku, hymnu, parlament, Nejvyšší soud, měnu, zákony”.

Zakladatelé EU “pečlivě ukazovali svým občanům pouze blahodárné stránky svého projektu. Byla navržena tak, aby byla vytvářena postupně, jako probíhající proces, aby žádná z jednotlivých fází projektu nevyvolala podezření dostačující k tomu, aby jí opozice nezastavila nebo nevykolejila”. Booker a North nazývají Evropskou unii “pomalu probíhajícím státním převratem: nejvelkolepějším státním převratem v historii”, který je navržen tak, aby postupně a pečlivě odstavil demokratické procesy a podřídil si evropské národní státy, aniž by to bylo veřejně přiznáno. 

Je ironií, že Francie je nyní rukojmím právě těch sil, které sama uvedla do pohybu. Džihádistické nepokoje muslimských imigrantů ve Francii z roku 2005 ukázaly, že Eurábie již není záležitostí francouzské zahraniční politiky, ale domácí francouzskou politikou. Francie bude hořet, pokud si nebude usmiřovat Araby a souhlasit s jejich programem.

Růst islámské populace je explozivní. Podle některých je jedno ze tří dětí narozených ve Francii muslimem. Stovky muslimských ghett se již de facto řídí šaríou, nikoliv francouzskými zákony. Někteří věří, že Francie se tiše stane muslimskou zemí, zatímco jiní předpovídají v blízké budoucnosti občanskou válku.

Možná je ve skutečnosti, že země, která spustila a vedla stvoření Eurábie, bude nyní zničena svým vlastním frankensteinovským monstrem, určitá poetická spravedlnost. Škodolibost nad dilematem Francie nicméně nepomůže. Blížící se pád Francie je špatnou zprávou pro zbytek Západu. Co se stane s francouzskými finančními zdroji? A především, kdo zdědí stovky jaderných hlavic? Padnou i tyto zbraně do rukou muslimských džihádistů?

Pokračování příště

http://info.pravdaoislamu.cz

5367 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Existuje mnoho nevysvětleného kolem 11. září a v průběhu osmnácti let od útoku nevysvětlené ještě přibylo. Není jen shodou okolností, že přes 4 tisíce poškozených onemocnělo rakovinou?Kdo si myslel, že se nás problém islámského fanatismu a džihádismu bezprostředně netýká, byl velmi rychle vyveden z omylu

Eurabia.cz

Politicky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Bomba: Babiš navrhuje zrušit poplatek pro ČT. V tomto případě…Podříznu tě! „Mašínové si zaslouží úctu,“ uvedl expert. Zabíjeli, ale... A pak se děly věci
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění