...ale politika polské vládní pravice je těžkou deziluzí
Pořád mám ještě v živé paměti, s jakou euforií mnozí z nás vítali nástup současné konzervativní vlády v Polsku. Působila trochu jako zjevení z jiného světa- vypadalo to, že se konečně v evropském státě uchytí konstruktivní vláda, které bude prosazovat jiné věci, než sociální jistoty, práva pro homosexuály, Evropskou unii a další, dnes populární témata.
No, těm naivnějším z nás toto nadšení vydrželo. Zbytek bohužel musí konstatovat, že PiS a spol. jsou opravdu zjevením z jiného světa, nejspíše toho za plotem psychiatrické léčebny.
Excesy polské "pravice" by vydaly na speciální dílo, nejlépe sitcom. Tak například 46 poslanců z jednotlivých stran vládní koalice navrhlo obnovit v Polsku monarchii. Ovšem ne ledajakou- věčným polským králem se měl stát Ježíš Kristus.
Zbožní katolíci se zřejmě inspirovali historickým precedentem - Savonarolovým prohlášením Krista božským králem Florencie roku 1506, a nějak pozapomněli, že tehdejší konzervativci jej odměnili šibenicí a hranicí zároveň. Ale možná je taky inspiroval Sienkiewiczův román Farao, nebo byl některý z poslanců na exkurzi v Polynésii, či je navštívil Duch svatý, Bůh suď.
Kdo navštívil Romana Giertycha, když koncipoval svůj nedávný projev v Evropském parlamentu, kde požadoval celoevropský zákaz potratů, lze taky těžko soudit. Možná ďábel, možná démon Alkohol. Každopádně už ve svatém protipotratovém nadšení zapomněl na euroskepticismus a nezávislost národních států, i na ohledy vůči znásilněným, či těhotenstvím na životě ohroženým ženám.
Giertychoviny by vůbec vydali na zvláštní kapitolu. Nedávnou tragickou kauzu sebevraždy šikanované čtrnáctileté studentky hned ministr využil pro prosazování svých plánů. Zákaz nošení mobilů do školy, školní uniformy, oddělené vyučování chlapců a dívek a jako třešničku na dortu, zákaz vycházení mladistvých po 22. hodině z domu. Zvláště ten poslední nápad stojí za připomenutí. Polský stát se zde snažil suplovat rodičovský vztah, projevil naprostý nedostatek úcty k tradiční instituci rodiny jakož i osobní svobodě člověka a rozhodl se zasahovat do života svých občanů více než kdysi komunisté. "Konzervativci" zde projevili tak úděsnou ignoraci reálného života, že si to lze stěží představit. Jen namátkou - pokud by teenageři neměli permanentně jednoho volného rodiče na doprovod, tak by nemohli navštěvovat vzdělávací a sportovní kroužky, cestovat za prarodiči dál než přes tři ulice, často by stěží stihli dojít ze školy.
Další nápady polské "pravice" se nesou stále ve stejném duchu. Příkazy, zákazy, náboženská výchova do všech škol, církevní komise u všeho možného. Stačí se podívat na návrhy zákonů nebo konkordátu s Vatikánem. PiS a spol. připomíná onoho Haškova katechetu, který věřil že "katechismus si dítě nejlépe vštípí pomocí rákoskového systému", jen s tím rozdílem, že tento přístup rozšířila na celou polskou společnost.
Snaha kladivem spasit svět je příznačná pro radikální levici, popřípadě její příznivce z hospod čtvrté cenové skupiny, od někoho, kdo si dává nálepku konzervativec, bych čekal trošičku civilizovanější přístup. To, co dnes Poláci předvádí, nakonec skutečně připomíná samozvaného inkvizitora Girolama Savonarolu a jeho tyranii ve Florencii, nebo styl některého marxistického diktátora z Afriky. A nejhorší je, jako službu tím polská "pravice" dělá různým levičáckým a multikulturalistickým ideologům a jejich snaze diskreditovat cokoliv, co jakkoli zavání úctou k tradičním hodnotám naší civilizace.