Křesťanská dichotomie, islám a my

Autor: Vlastimil Podracký | Publikováno: 24.3.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Muslimka

Křesťanská dichotomie pravidel

Už husité narazili na zásadní problém: Snažili se žít podle Bible, ale ono to prostě nešlo. Snažili se vést svůj boj proti světské moci na základě Písma Svatého, ale museli toho zanechat. Proč? 

Křesťanství je náboženství lásky a absolutní morality. Ve své podstatě je utopické. Proto nemohlo být nikdy v běžném životě zcela do důsledku aplikováno. Životní postoje a politika má dva zdroje pravidel: 

1. Dogmatický zdroj je striktně orientovaný na dodržování pravidel, která obsahují náboženské fundamentální dokumenty (Korán, židovský Zákon, Bible – Písmo Svaté), pro všechny sféry života. 

2. Dichotomický postoj vytváří pravidla, která si žádá existence státu a národa. Tento postoj se pouze snaží dát praktická pravidla do souladu s náboženskými dogmaty. Mnohdy jsou ovšem světská pravidla na základě praxe zcela jiná než náboženská dogmata. Písmo Svaté je pouze výzva a předmět výchovy, nikoliv soubor striktních pravidel. Tak vzniká dichotomie pravidel, tak typická pro Západní civilizaci. Tato dichotomie může být už uvnitř církví (katolické a pravoslavné) a mezi církví a státem. Dichotomie nemusela znamenat rozklad a mohla se stát základem konzervativního státu. 

Uvedu zde dva příklady křesťanských pravidel, která si vyžadují dvojí přístup: Ježíšova výzva „kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem“ je v životě problematicky uskutečnitelná a mohla zůstat pouze jako návod k omezenému použití v rámci obce. Křesťanský stát musel zavést tresty pro zločince, musely se konat obranné války, které mnohdy přerostly v preventivní útočné akce. Nepřátele nebylo možno milovat, jak vyzývá Ježíš, bylo nutno je likvidovat. Pokud by křesťanská společnost tak nečinila, zanikla by velmi záhy a asi bychom dnes o křesťanství ani nevěděli. 

Dalším případem je lež. Víme, že lhát se podle Písma nesmí. Jenže, jak potom vést politiku? Jak taktizovat? Nastaly spory o výklad lži. Co je ještě lež a co je jen pouhé zatajování. Ani bez určitých lží se stát neobešel. Jinak nemohl existovat a vládnout. Poddaným se přece nemohla říkat vždy pravda! 

Už starozákonní Židé narazili na problém „čisté vlády“. Pokud žili bez světské vlády v jakémsi společenství, kde vládli kněží a pravidla jejich Zákona, mohli být spokojeni, že žijí v souladu s Boží vůlí. Jenže takový život nebyl stále možný. Okolní národy je ohrožovaly. Museli se bránit, museli vraždit, museli omezovat svobodu. Prostě pravidla obsažená v Zákoně Božím se porušovala v zájmu vlastního zachování. Nemohli jednat zásadně jinak než ostatní. Protože musel existovat stát, ustanovil se král. Najednou tu byla světská moc, která porušovala pravidla Zákona v zájmu zachování státu a zajištění klidu. To reflektovala první opozice proti královské moci. Posléze byl pro Židy vyřešen tento rozpor vystěhováním do diaspory a zánikem jejich státu. V jiných zemích byli cizí vládci, které Židé vnitřně neuznávali a žili si ve svých ghettech podle Zákona. 

Křesťanská společnost se mnohokrát snažila udělat Písmo zákonem a absolutním zdrojem pravidel pro život, nikdy se to ale trvale nepodařilo. Pokud žili křesťané v Římské říši jako marginální a okultní skupina, mohli si vytvořit mikrokosmos života podle pravidel dogmaticky stanovených na základě Písma. Měli s tím sice problém, často skončili na popravištích a v zubech lvů pro zábavu Římanů, zato žili čistě podle Písma. Když se stalo křesťanství státním náboženstvím, velmi rychle se dostavil problém rozporu mezi Písmem a skutečným životem státu. Musela nastoupit dichotomie. Ta se nejenom vztahovala na dichotomii moci mezi církví a státem, ale i na dichotomii uvnitř církve. Vedle Písma ještě nastoupila tradice církve a její celková praxe. Praxe byla s Písmem mnohdy v rozporu, reflektovala momentální poměry a staleté zkušenosti. Křižácké výpravy byly typickým příkladem středověké dichotomie pravidel. Víra křesťanovi velela osvobodit Ježíšův hrob z majetku nevěřících. Jenže praktické provedení nebylo v souladu s Ježíšovým učením. Křižáci v praxi porušovali základní křesťanská dogmata. 

Dichotomie neznamenala jen koexistenci dvojích pravidel a od toho mnohdy odvozené pokrytectví, ale též občasný konflikt těchto dvojích pravidel. Konflikt přerostl v revoluci, když se pro ni vytvořila situace. Povstalci obvykle pojali ideologii založenou na dogmatickém výkladu Písma. Tak to bylo v husitství a v následné reformaci vedoucí ke vzniku dogmaticky orientovaných evangelických církví. 

A historie se opakuje: Pokud žili evangelíci jako marginální a okultní skupiny, mohli opět žít bez vnitřního rozporu ve svých obcích podle Písma. Jakmile vznikly evangelické státy, nastal problém se světskou vládou. Opět následovala dichotomie. Tentokrát jen mezi státem a církví. Dovnitř evangelických církví obvykle dvojí výklad nepronikl. Typický byl Pruský stát, který na sebe vzal všechny povinnosti vyplývající z křesťanského altruizmu. Na druhé straně kalvinisté to v Severní Americe řešili „privatizací“ náboženství a tolerancí. Víra byla osobní záležitostí - kdo podle Písma nežil, byl opovrhován, nicméně tolerován. Byl zde „společenský nátlak“ na život podle Písma, ale vláda a hospodářský život se s ním ztotožňovat nemusel. To byl zcela specifický způsob dichotomie. Znamenal, že na veřejnosti se platnost dogmatických pravidel velmi zúžila, vznikla velká svoboda a tolerance, v rámci které se mohly uplatnit i jiné křesťanské konfese a Židé. Světská pravidla už ani vzdáleně neodpovídala Písmu. 

Potom už nemluvíme o dichotomii, ale o toleranci a rovnosti všech idejí, ve kterou dichotomie přerostla. Dichotomie byla matkou tolerance. V rámci tolerance už potom bylo postupně dovoleno vše, posléze i nemorálnosti a zbloudilé rovnostářské fantazie, obvykle ideologicky odvozené od křesťanské myšlenky spásy, i když na materialistickém základě. Humanizmus přijal dědictví křesťanské civilizace. Přestože byl zaměřen racionalisticky a materialisticky, přijal nejen pragmatická pravidla, ale i utopické myšlenky křesťanství. Sloučil rozporná pravidla, odstranil dichotomii zavedením tolerance. 

Unilaterální islám 

Islám není náboženstvím lásky a absolutní morality. Z křesťanského pohledu dovoluje nemorálnosti. Zároveň jsou jeho pravidla „blíže životu“. Lze na jejich základě sestavit reálné zákony státu a společenská pravidla vyžadovaná bez jakékoliv relativizace. Dichotomie pravidel být nemusí, výklad pravidel může být zcela dogmatický. Přesto islámské státy mohly existovat s pravidly založenými na Koránu ve středověku, nikoliv však v dnešním otevřeném světě. Moderní svět je založen na humanizmu, který je pokračováním náboženství lásky a tolerance je dítětem náboženství lásky, vyjadřuje únavu ze střetů mezi dogmatickými pravidly a životní praxí, je řešením dichotomie pravidel. Tolerance zbavila Západní civilizaci pokrytectví a manévrování mezi dvojími pravidly. Islám to nepotřebuje, nemusí být tolerantní. Muslim se nemusí vyrovnávat s dichotomií, na rozdíl od křesťana nemusí mít špatné svědomí, že v životě nedodržuje přehnaně morální a utopická pravidla. Jeho pravidla nejsou ani utopická, ani morální, jsou politická, jsou akceptovatelná bez pocitu pokrytectví, bez dvojakosti, bez manévrování a křečovitého znásilňování dogmat.    

Bývalý turecký sultanát nám nabízí obraz muslimského státu na úrovni maximální tolerance, které je islám schopen: Křesťané a židé jsou tolerováni. Mají svoje obce, kde si mohou realizovat své náboženství. Ve smíšené oblasti nesmí být na veřejnosti jejich náboženské projevy a musí se dodržovat šaría. Platí zvláštní daně. Proti muslimům mají nižší práva před úřady. Nedůvěřuje se jim. Nesmějí mít vojenské jednotky. Nesmějí být státními úředníky. Konvertovat se smí jen směrem k islámu. To platí především pro smíšená manželství. Jak vidíme, humanitní rovnoprávnost, odvozená od křesťanského pravidla - „miluj svého bližního jako sebe samého“ - není v muslimském státě možná.  

Islám není slučitelný s humanitní civilizací. Muslimové sice nemusí dělat teroristické útoky, nicméně nikdy nepřipustí, aby jim vládli dhimmí, vždy budou vyžadovat politické uspořádání alespoň na úrovni tureckého sultanátu a to i tehdy, když budou v menšině. Nařizuje jim to Korán. Pokud se někteří oikofobní činitelé domnívají, že v islámu snad vznikne nějaké „obrodné hnutí“, které se přiblíží evropskému humanizmu, bude tolerantní a naváže dialog, myslí zcela iracionálně. Nereálná očekávání vyslovuje slovinský spisovatel Drago Jančar reflektující jugoslávské události ve své knize Příčky z Jákobova žebříku: „… pak je jediná naše naděje, že islám (myšleno balkánský) najde modus vivendi se západními společenskými zřízeními, že odolá vlivu globalizace a jejím technologiím, že posílí umírněný a otevřený (světový) islám….“.   Takový modus vivendi by zradil islámské fundamentální dokumenty a věřící muslim si jej poctivě nemůže dovolit, snad jen jako konspirativní úskok vysvětlitelný momentálním ziskem pro islámskou společnost. 

Pokud jsme se někdy setkali s občany islámských států jako s lidmi bez předstírání přátelskými a jednajícími s námi vstřícně, potom to mohli být jedině lidé, kteří mají svoje islámské smýšlení oslabené a myslí sekulárně, nebo lidé, kteří dali momentálně průchod své přirozené povaze a instinktu pohostinnosti. Takových lidí je samozřejmě většina, muslimové nejsou jiní než ostatní lidé, jinými je dělá jen náboženství a odtud je odvozena otázka do jaké míry jej aplikují. Jenže nezapomeňme, že muslim nepáchá hřích, jestliže nás okrade nebo podvede (běžné na trhu nebo v obchodech). Dokonce si před svým bohem ospravedlní i zabití nevěřícího nebo znásilnění nemuslimky. Křesťan si to může dovolit jen proti své víře, muslim v souladu se svojí vírou. 

Jediné řešení politické situace v islámských zemích vedoucí k nějakému dialogu a přátelství je naprostá sekularizace, tedy naprosté vyřazení čehokoliv náboženského. To se podařilo Ataturkovi v Turecku. Jak vidíme, ani takový příklad nebyl následován a dnes je odkaz tohoto slavného sekulárního vládce již v troskách. 

My 

Na okraji muslimského světa byla vždy praktikována jediná zásada: Oddělit se od muslimů a stýkat se s nimi jen přes hranice. Vidíme to na příkladu bývalé Jugoslávie. Taktéž Španělé a Portugalci kdysi vyhnali ze svého území všechny muslimy a muslimské náboženství zakázali. Řekové a Turci si po první světové válce vyměnili obyvatelstvo. Nebyli hlupáci, věděli, co islám znamená. Ve smíšených oblastech je možno dát snad nějaké veliké pravomoci obcím a obyvatelstvo rozdělit do obcí nebo městských částí. Přesidlování muslimů do jiných než muslimských oblastí je rozsévání rakovinového nádoru. 

Multikulturalismus definovaný jako tolerantní soužití promíchaného obyvatelstva je utopickou ideou vykvetlou na základech křesťanského dogmatického myšlení. Nereflektuje zkušenosti dvoutisíciletého vývoje křesťanského státu. Konzervatizmus je založen na zkušenostech a tradičních pravidlech, nikoliv na dogmatech. Obnovený evropský konzervativní stát musí brát na zřetel zkušenosti předchozích generací a nestanovovat pravidla na základě iracionálních projektů. 

Nepotřebujeme křesťanský dogmatizmus, ale křesťanský konzervatizmus. Konzervativní stát musí brát na zřetel křesťanskou dichotomii. Pravidla státu mohou být odvozena od křesťanských myšlenek, nikoliv však dogmaticky. Nedělal to ani Karel IV., ani Jiří z Poděbrad. Nedělal to ani Masaryk, ani Palacký. Musí být odvozena především ze zkušeností generací. Jinak se budeme pohybovat na úrovni blouznivých Adamitů. 

autor je spisovatel a publicista

www.eurabia.cz

6738 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Je třeba, aby nyní promluvil Putin – a to ještě dříve, než promluví děla. A to proto, že je jen malá naděje na to, že se Rusko bude moci budoucímu střetu vyhnout. Jinak hrozí ArmageddonTakovéto děsivé věci se opravdu dějí v českém zdravotnictví... Čtěte příběhy konkrétních lidí

Eurabia.cz

Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafineriíDnešní Londýn - dav v černém zahalených muslimek oslavuje multikulturalismus

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Ovčáček čelil tvůrci pořadu To se ví i rozpálené redaktorce: Vy jste problematická osoba. A sdílíte SputnikHistorik: Protektorát se vrátí? Nechtějí si to připustit. Ale...
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění