Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Kniha přístupnou formou mapuje vývoj finanční krize, která v letech 2007 až 2009 tak či onak zasáhla celý svět. Zatímco první část knihy, "příběhově-naučná", se spíše zamýšlí nad událostmi, které krizi předznamenaly a zapříčinily, její druhá část, "rozhovorová", často vyhlíží i za horizont zmíněných let - zpovídané osobnosti světa ekonomie (včetně pěti laureátů Nobelovy ceny) se zamýšlejí nad možnými dlouhodobými dopady nynějšího dění.
Ohlas prezidenta republiky Václava Klause na knihu Příběh dokonalé bouře:
"Současná finanční a ekonomická krize je předmětem obrovských dezinterpretací a svévolných výkladů, které ji karikují a které tuto karikaturu zneužívají v politickém boji. Kniha Lukáše Kovandy Příběh dokonalé bouře obsahuje jeho vlastní pečlivou analýzu této krize a unikátním způsobem zprostředkovává názory významných světových ekonomických autorit na toto téma. Je to nesmírně důležité a potřebné čtení."
Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Stačí si přečíst dva, jen dva billboardy. První hovoří o tom, jak valorizace důchodů bude probíhat ze zisků toho státního supermolochu, tedy ČEZ. Několikrát jste proklamoval, pane Paroubku, jak budete, žargonem komunistickým řečeno, šlapat na paty ČEZu. Pak se ale ukáže, že techtle mechtle a jakési podivné námluvy s vedením ČEZu mají i vrcholní představitelé vaší partaje! Tak jak to vlastně bude, budete tomuto vládnímu dítěti šlapat opravdu na paty, jak jste sliboval? No pak tedy s důchodci v této zemi nechť jsou všichni svatí a Alláh k tomu!
Kdo dnes půjde investovat do české nejistoty, jaká bude nová vláda, kdy bude a jak dlouho vydrží. Splní to, co naslibovala, nebo zase přijde v bratrovražedném, byť jen verbálním boji, o všechny své ambice a nebude schopná plnit své obchodní či vojenské závazky…?
Lipidárně řečeno: Z koalice s ODS a KDU-ČSL nepůjdeme ani za nic na světě. Třeba i na úkor toho, že z našeho zeleného politického i volebního progamu už nenávratně zmizel boj proti jederným elektrárnám či odmítání stavby radaru. Obojí si už stejně ODS prosadila, takže co jinak s tím...? A naše kategorické zelené gesto, že nebudeme v jedném vládě s Jiřím Čunkem...? Prostě jenom trochu šlechticky zmodralo...
Bohužel, pozitivní diskriminace se nadužívá a jako drtivá většina ostatních byrokratických, shora vnucených a nařízených opatření, má tendenci bujet jako rakovina a šířit se do obludných rozměrů i dávno poté, co pominuly její případné prvotní pozitivní dopady. Je to jako hra s ohněm – je to něco obdobného jako s úřady a daněmi. Založte ouřad a zkuste ho pak zrušit. Zvyšte daně, zaveďte dotace a pak je zkuste zrušit. Je to složité a zdlouhavé martýrium, do kterého se málokterému politikovi chce a málokdy také vede k úspěchu. Ve vyspělých zemích jako Česká republika nebo Španělsko ji proto raději z principu nepoužívejme, protože se to tak jako tak obrátí proti oběma stranám – jak proti těm, kdo jsou pozitivně diskriminováni, tak proti těm, co jsou pozitivně šikanováni.
V Tibetu v dubnu 2008, těsně před Olympiádou, se ale protestovalo proti Číně. Vznikly z toho nechutné tahanice a rvačky při cestě olympijské pochodně světem. Copak za to ten oheň může, mohou za to snad sportovci, pro které je sport jejich zaměstnání, které vykonávají tak dokonale, aby měli tu čest reprezentovat na Olympiádě, může za to snad Coubertainova posvátná idea...?
Tato událost je velice kontroverzní a díky tomu se o tomto vyznamenání a o souvisejících událostech bude ještě dlouho diskutovat. A to je právě ten přínos. Máme ve zvyku velice často zapomínat na zvěrstva, jež zde byla páchána komunisty. Nyní se o dané věci budou lidé zajímat a pouvažujeme společně nad tím, jak je možné, že v této době stále fungují politické subjekty, které se k odkazu plného utrpení, poroby a pošlapávání lidských práv hrdě hlásí. Věřím, že tato debata bude přínosná jak pro nynější generaci, tak pro ty příští.
Je zcela evidentní, že bývalý agent Rokko se nikdy nesmíří s tím, že mu vzali jeho nejoblíbenější hračku – neomezené rozhodování o této zemi, životech lidí v ní a přístup k rozdělování peněz vybraných na daních od těžce zkoušených zaměstnanců a podnikatelů.
Začala jsem každý týden chodit na pár hodin do Majáku, místního charitního centra. Zdejší aktivity sahaly od asistence na úřadech, přes charitní šatník a chráněné dílny až k doučování romských dětí. S Romy jsem do té doby neměla žádné osobní zkušenosti a musím přiznat, že jsem se jich podvědomě i trochu bála. Kamarádi si ťukali na čelo a ptali se, kam si budu zamykat peněženku a mobil.
Poslední dobou se kroutím hlavou nad diskusemi a komentáři, které se týkají rozluky manželství Jiřího Paroubka a řešení, které zvolil. Na jedné straně vyhřezává na povrch více než jindy onen základní problém každé osobnosti, která čeří stálou vodu českého rybníka, totiž že rozděluje společnost na zavilé odpůrce a vlažné zastánce.
Nechci si tady hrát na Freuda, jen zobecňuji zkušenosti, které máme asi každý - agrese jako obraz úzkosti, arogantní panovačnost a hrubost jako obraz malé dušičky... Jirkovi prostě nejsou atributy politického vůdcovství (ve smyslu anglosaského leadership) vlastní, je to jen dočasný výsledek upocené snahy.
Mnohokrát v minulosti jsme říkali, že Evropská unie nepotřebuje ústavu, ale především reformy. Očekáváme proto „reformní smlouvu“, která stanoví pravidla hry, jasněji delimituje pravomoci mezi Unii a státy a posílí demokratické a transparentní fungování institucí. Bez těchto reforem nebude Unie schopna dlouhodobě fungovat ani směrem dovnitř, ani navenek.
Proevropské proudy v ODS paralyzuje eurofobie čestného předsedy na Hradě, jemuž je prohlubování evropské integrace trnem v oku. Občan Klaus si sice může myslet "že by mělo být v Bruselu evropské ústavě i podobnému dokumentu, který se naoko bude jmenovat jinak, řečeno NE".
Rozumím kompromisu a nerad beru na vědomí, že se odkládá státem zaručený příjem, tedy tzv. negativní daň, která měla nahradit většinu sociálních dávek a motivovat jejich příjemce k aktivitě při hledání práce. Podobně jsem schopen smířit se s odkladem důchodové reformy, byť to považuji za špatné. Respektuji koaliční dohodu o zachování dvou sazeb DPH i záměr zvýšit její dolní sazbu na devět procent.
Žádná jiná parlamentní sestava dnes není schopna dohodnout se na "reformnějším" konceptu. Tato shoda je o to cennější, že vznikla po sedmi měsících martyria sestavování vlády, kdy se všechny ostatní varianty včetně vyvolání předčasných voleb ukázaly jako neprosaditelné.
Za sebe tedy rozhodně necítím, že by zejména po 11. září a zahájení „války proti terorismu“ bylo na světě bezpečněji. Tím nevolám po žádném pštrosím postoji vůči terorismu, ba naopak. Sám však absolutně nejsem toho názoru, že by americké výboje zahájené po 11. září, ani koncepce jejich zahraniční politiky tuto hrozbu zmírnily. Bohužel, stále více nabývám dojmu, že praktiky pana Bushe a neokonzervativců situaci ještě zhoršují.
47 článků (4 stránky, 15 článků na stránku)