Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Kniha přístupnou formou mapuje vývoj finanční krize, která v letech 2007 až 2009 tak či onak zasáhla celý svět. Zatímco první část knihy, "příběhově-naučná", se spíše zamýšlí nad událostmi, které krizi předznamenaly a zapříčinily, její druhá část, "rozhovorová", často vyhlíží i za horizont zmíněných let - zpovídané osobnosti světa ekonomie (včetně pěti laureátů Nobelovy ceny) se zamýšlejí nad možnými dlouhodobými dopady nynějšího dění.
Ohlas prezidenta republiky Václava Klause na knihu Příběh dokonalé bouře:
"Současná finanční a ekonomická krize je předmětem obrovských dezinterpretací a svévolných výkladů, které ji karikují a které tuto karikaturu zneužívají v politickém boji. Kniha Lukáše Kovandy Příběh dokonalé bouře obsahuje jeho vlastní pečlivou analýzu této krize a unikátním způsobem zprostředkovává názory významných světových ekonomických autorit na toto téma. Je to nesmírně důležité a potřebné čtení."
Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Amerika je dnes nejchudší zemí na světě, protože její střední třída je zdecimovaná, praví v nedávném rozhovoru s autorem blogu Robert Kiyosaki, přední světový popularizátor finanční nezávislosti.
Nemohlo mi uniknout, ze ti, kteri dnes maji negativni nazor na bratry Masiny jsou zaroven nejhorlivejsimi zastanci byvaleho prezidenta Havla a jeho doktriny "Nejsme jako oni" , ktera umoznila nepotrestani komunistu a pokracovani jejich vlady ve spolecnosti. Oh, jak hodne on driv trpel ve vezeni a kolik toho dobreho udelal pro nasi vlast. Nazory techto obcanu mi velmi pripominaji nazory tech co psali do Rudeho prava "dopisy ctenaru" a zadali "klid na praci" a prisne potrestani DG 308, Plastic People, chartistu ....
Před třemi lety nás tato živoucí legenda sice fyzicky opustila, ale jeho duševní odkaz bude žít po mnoho generací. Goethe kdysi řekl, že by si přál stát se nesmrtelným a pak umřít. Toto se stalo Ronaldu Reaganovi a nezbývá než dodat: "Pane presidente děkujeme Vám, děkujeme Vám za všechny občany této planety, kteří se díky Vám dostali z komunistické nesvobody a mohou žít své obyčejné avšak svobodné životy! Pane Reagane děkujeme Vám!"
Je škoda, že většina z těch, kteří budou v Praze demonstrovat proti prezidentu Bushovi, si neuvědomuje, že veřejně protestovat proti činům nějaké moci podle vlastního uvážení je výsada existující výhradně díky euroatlantické civilizaci. Aže tato civilizace přežila nápor totalitních sil jen díky Spojeným státům. Aby bylo jasno – nepovažuji Američany za lidi o nic lepší nebo horší, než jaké můžeme potkat v kterékoliv zemi. Co USA, ale i Českou republiku odlišuje od méně šťastných zemí, je to, že horší lidské vlastnosti a horší lidé nejsou u nás tak dobře vzájemně zkoordinovaní a zkonsolidovaní, aby zatlačili lepší lidské vlastnosti a lepší lidi do politické a hospodářské bezvýznamnosti.
Jak tedy z dnešního pohledu hodnotit atentát na Heydricha se všemi jeho důsledky? Přestože jedním z hlavních motivů této akce bylo vyjádření odporu a odvety za teror proti domácímu odboji, měl provedený atentát dosah mnohem širší. I přes následné ztráty na životech je význam atentátu v jeho značném mezinárodním politickém ohlasu jako jednoho z nejvýznamnějších činů rezistence v Evropě v období druhé světové války. Vyjádřil jasné odmítnutí okupace a domácí kolaborace a tím velkou měrou přispěl k vytvoření podmínek pro obnovu a uznání samostatného Československa v poválečném období.
Ku příležitosti 70. výročí úmrtí prvního československého premiéra a konzervativního patriota Karla Kramáře (27.12. 1860-26.5.1937) přetiskujeme úryvky z jeho textů. „ Náš nacionalismus vůbec není a nechce býti násilným, my, poněvadž nacionalisté, máme úctu k poctivému národnímu cítění každého, není-li chauvinistickým (šovinistickým-pozn .redakce) a nechce-li potlačování druhých…Je celý internacionalismus něco životného, za co by stálo, aby kdo obětoval to nejdražší, nejbližší, svou lásku k národu, z něhož jsme vyšli, v němž jsou všechny naše tradice společného utrpení, bojů, porážek i vítězství?... …“
Mnozí lidé po přečtení změnili svůj názor na minulost i na kořeny současné španělské demokracie. Zaváděly ji přece reformistické směry uvnitř frankismu, ne protifrankovská opozice. Političtí vězni v posledních letech diktatury, a šlo tehdy téměř výlučně o komunisty a teroristy, měli daleko větší odpor k demokracii než Franco.
Levicoví kritici Powella promptně označovali za fašistu a netolerantního extremistu. Tato směšná (nutno dodat, že se kulturní levice v tomto do dnes nezměnila) obvinění však padají ve chvíli, kdy si uvědomíme, že Enoch Powell byl například docela opatrný v otázce trestu smrti, vcelku smířlivý k homosexuálům a měl z tehdejšího pohledu velmi provokativní názory na manželské rozvody. Byl však člověkem a především politikem, který již tehdy dokázal rozeznat nebezpečí, které spočívá v přílišné kulturní a imigrační otevřenosti a černé zítřky, které Evropu coby vyústění tohoto problému čekají. Podíváme-li se kolem sebe, je více než jasné, že Enoch Powell měl pravdu.
Komunismus nastolil po roce 1948 tisíce podob represí. Po osvobození se vynořily členky KSČ a chtěly ovlivnit pozice žen, které se proslavily za první republiky a vracely se z koncentráků domů. Nastalo jejich zatýkání, které se pro mnohé rovnalo likvidaci. KSČ chtěla nepřátele zlikvidovat.A o tomto období se nestyděli komunisté hovořit jako o zářných zítřkách. V rámci vězení byly politické vězeňkyně izolované ve zvláštních celách, které překřtily na Hrad.
Proč vlastně šla skupina bratří Mašínů do ozbrojeného boje proti komunismu? Bylo to o tom, že v nejtvrdším období rudé tyranie se našlo pár mladých lidí, kteří byli ochotni pro věc svobody nasadit svůj vlastní život. Jak poznamenal Milan Paumer v jednom rozhovoru pro tisk:byli inspirováni protinacistickou odbojovou činností pplk. Josefa Mašína, otce bratrů Mašínů. Poznali, že jak proti hnědé, tak proti rudé totalitní zvůli je nutno pozvednout zbraň. A tak se ocitli ve válečném stavu proti komunistickému systému.
21.3. 1942 padnul v boji proti nacismu český vlastenec Václav Morávek, člen odbojové skupiny Tří králů. Tímto článkem chceme uctít jeho památku.
Ve své práci se budu zabývat perzekucí a vězněním členů důstojnického sboru československé armády a to ve dvou etapách 1945 – 1948 a poté od „vítězného února“ 1948 do první poloviny padesátých let, kdy byla komunistická destrukce armády v podstatě skončena.
Roku 1938 prosazoval Dr. Rašín obranu Československa za každou cenu. Stál v čele Výboru na obranu republiky, jejíž zájmy mu byly tak blízké, že on, zarytý antikomunista, veřejně prohlásil : „ Já, Rašín vám říkám, že není rozdílu mezi mnou a komunisty v tu chvíli, kdy jde o to republiku hájit a uhájit.“
13 článků (1 stránka, 15 článků na stránku)