Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Kniha přístupnou formou mapuje vývoj finanční krize, která v letech 2007 až 2009 tak či onak zasáhla celý svět. Zatímco první část knihy, "příběhově-naučná", se spíše zamýšlí nad událostmi, které krizi předznamenaly a zapříčinily, její druhá část, "rozhovorová", často vyhlíží i za horizont zmíněných let - zpovídané osobnosti světa ekonomie (včetně pěti laureátů Nobelovy ceny) se zamýšlejí nad možnými dlouhodobými dopady nynějšího dění.
Ohlas prezidenta republiky Václava Klause na knihu Příběh dokonalé bouře:
"Současná finanční a ekonomická krize je předmětem obrovských dezinterpretací a svévolných výkladů, které ji karikují a které tuto karikaturu zneužívají v politickém boji. Kniha Lukáše Kovandy Příběh dokonalé bouře obsahuje jeho vlastní pečlivou analýzu této krize a unikátním způsobem zprostředkovává názory významných světových ekonomických autorit na toto téma. Je to nesmírně důležité a potřebné čtení."
Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Poučné je ovšem sledovat, v čem se máme od Číny poučit, tedy jak se vlastně máme změnit. W. Hirn navrhuje, aby při výchově evropských dětí byl opuštěn model „společnosti zábavy“ a naopak abychom se soustředili na dlouhodobé cíle a vize, na kolektivní morálku a vzdělání. Důraz na zlepšení kvality vzdělání kladou i další autoři, a zvláště Američané volají po skoncování s nadproduktivní spotřebou, kterou financují hlavně Číňané: Američané by se měli naučit znovu šetřit a vláda by měla zkáznit veřejné výdaje.
Nastávají tak chvíle ještě horší, když mu řeknete, aby se u vás choval jako doma. Spí v obýváku nahý na gauči, neustále vám volá do práce a kupuje za vaše peníze vše, co mu chybí. Třeba satelit s nespočetným množstvím programů. Vám, ale stále hraje v hlavě ta melodie o tom, že nejlepšího kamaráda přeci z domu nevyhodíš.
Přesto, myslím si, že málokdo má z ostudy kabát za filmy na jaké se kdysi díval a už vůbec se nestydí za to, že má vesměs všechny tyhle klasiky z dětství nahrané na videu a občas se na ně kouká. Kdyby si svou videotéku rozložil před sebe, určitě by viděl, že přeci jen se mezi těmi všemi nadlidmi s mohutným bicepsem zrodil i tak trochu jiný akční hrdina. Obyčejný polda, co má prostě jen špatný den a x hlášek na jazyku. Příběh o tom, že producenti viděli v první ,,Pasti“ vše, jen ne hit a báli se Willise vůbec dávat na plakáty a ono to nakonec vyšlo a John McClane se navždy zapsal do filmových dějin, asi není třeba vyprávět. Stejně jako o nadšení k sérii, které jistě má řada z vás.
Na vojáky – každý kluk si na ně hrál, zběsile běhal po dvorku s plastovou imitací ,,kalacha“, křičel a pronásledoval nepřítele v podobě mladšího bratra nebo svého kamaráda. A když přišel večer, nebyl problém vybalit svou sbírku vojáčků v kyblíčku a rozehrát válku v obýváku. Touha nosit výhradně maskáče jistě postihla kdekoho z nás. Tu a tam postihne i filmové tvůrce – není, ale jisté, že to divákovi přinese stejné potěšení jako kdysi na jeho ,,domácí frontě“.
Jednou byl Kale na rybách se svým otcem a cestou domů, díky šílenci, co je předjížděl, měli autonehodu. Živý z ní vyvázl pouze Kale a i mrzoutovi je jasné, že se z toho bude těžko dostávat. Stačí, aby jej učitel při nesplněném domácím úkolu popíchl větou ,,Co by tomu řekl tvůj otec“ a učitel si rázem stele pod stůl po úderu pravým hákem. Nekončí to bohužel u nějakého napomenutí třídního učitele, ale domácím vězením se vším luxusem nebo-li bez všech věcí, které teenagerovi zpříjemňují volný čas. Jako bonus je do tohoto pobytu započítán ještě obojek na noze, co bude monitorovat každý jeho krok.
Nebyla by to americká vláda, aby dala dohromady experty s úkolem zjistit, co to sakra bylo. Zatímco vojáci v poušti zápolí s dalšími roboty, kdesi v Americe Samovi kupuje jeho otec první auto. I když, řekněme, že si to na první pohled ošuntělé Camaro vybralo řidiče samo. Dále už se dějí věci – nejen, že Sam dostane do auta holku svých snů, která do té doby ani netušila, že spolu chodí do stejné třídy, ale to staré Camaro není tím, čím se na první pohled zdá. Rozumějte tedy ne autem, ale robotem.
I když do ní koukám stejně nerad jako do přístroje na měření očního tlaku, který mě vždy odmění fláknutím tenkou fólií do oka, je třeba se někdy podívat do budoucnosti přímo, nehledě na to, že jste obrýleni stejně jako já. Když už, tak alespoń do té filmové. Co tedy naše plátna v dohledné době čeká a nemine – protentokrát to je tajemný 1-18-08 aneb, čím vším nás potěšil či nutil k prokopnutí monitoru jejich trailer …
I když do ní koukám stejně nerad jako do přístroje na měření očního tlaku, který mě vždy odmění fláknutím tenkou fólií do oka, je třeba se někdy podívat do budoucnosti přímo, nehledě na to, že jste obrýleni stejně jako já. Když už, tak alespoń do té filmové. Co tedy naše plátna v dohledné době čeká a nemine – protentokrát to je ,,problematický“ Hitman aneb, čím vším nás potěšil či nutil k prokopnutí monitoru jejich trailer …
Možná by se už měli začít točit horory s trochou nadsázky a ne s touhou za každou cenu šokovat, když to ve většině případech stejně nevychází. Pomineme – li lákadla na přebalu, že uvidíte něco opravdu ošklivého, navíc o krvavé scény, které jste v kině neviděli, prodlouženo, pod tím vším krvavým pozlátkem se krčí jen další béčkový horor z řady.
Nemůžu popřít, že pro ,,typického“ popcornového diváka, který má nejradši, když na scéně všechno vybuchuje a celý film je mu vysvětlen od začátku až do konce, aniž by si musel něco domýšlet, bude film o ničem. Nebouchne tu ani pouhé kilo semtexu čili pokud patříte mezi tuto skupiny pyromanů, odskočte si raději do sálu, kde poběží ,,Transformers“.
S lidmi, kteří slyší ,,Sillent Hill“ poprvé už to tak příznivé nebude, leda feministky možná potěší, že se film soustředí hlavně na ženské postavy, zatímco muži zde hrají druhé či spíše až třetí housle. Co i publikum hru nehrající uchvátí jsou především lokace a vůbec výtvarné pojetí celého filmu – i když jsem v loterii nikdy nevyhrál, vsadím jste, že jste něco takového už dlouhou dobu neviděli.
Rockyho série tak skončila stejně jako většina svalovců 80. let – Stallone natočil ještě pár dobrých snímků jako Cliffhanger, Arnold do let devadesátých nastoupil podruhé jako Terminátor, vzápětí se oba velikáni utápěli v komediích, Sylvester poté putoval vesměs na video a Arnold zkoušel na přelomu tisíciletí něco jako ,,Konec světa“. Stejně tak zanikla i belgická guma Jean Claude Van Damme či lamač lidských kostí Steven Segal.
Ovšem i když jsem se třeba při Zoolanderovi bavil královsky a Borata považuji vůbec za tu nejlepší komedii, co se za poslední době objevila v regálech půjčoven, humor dovedený až na hranice absurdity neudrží Vaší pozornost po celý film a je třeba počítat i s hluchými místy a faktem, že ne každý vtip bude fungovat tak, jak si to scénárista původně přál.
Už ze samotného názvu jsem si nedělal ambice, že mi film nějak více polechtá bránici a očekával spíše další řadovou variaci na Prci, prci, prcičky, jen s tím rozdílem, že tady nebude hlavním aktérům –náct, ale –cet. Moje počáteční nedůvěra, ale nemění nic na tom, abych sem napsal něco jako, že mě film mile překvapil a vlastně i pobavil.
Nakonec začal kuchat legálně, na místních jatkách, jen do té doby, co jatka zavřeli hygienici. Válka ve Vietnamu totiž udělá kdesi v Texasu svoje – lidé migrují, všude je pusto, jen rodina Hewittových zůstává a dává se na kanibalskou stravu, protože když tu zůstali pouze oni, můžou si na projíždějících turistech dovolit prakticky cokoliv.
28 článků (2 stránky, 15 článků na stránku)